Tetovač z Auschwitzu
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/378998/bmid_tetovac-z-auschwitzu-HJQ-378998.jpg
4
4488
4488
Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Tetovač z Auschwitzu je román vychádzajúci zo skutočného príbehu Laleho a Gity Sokolovovcov, dvoch slovenských Židov, ktorí prežili koncentračný tábor Auschwitz-Birkenau a po vojne si našli nový domov v Austrálii. Lale v tábore dostal prácu tetovača. Jeho povinnosťou bolo číslovať väzňov, ktorých nacisti po selekcii nechali nažive, teda vpichávať im do predlaktí čísla s neodstrániteľným atramentom – jeden z najsilnejších symbolov holokaustu. Minimálnu slobodu pohybu, ktorú mu umožňovala táto funkcia, využíval na získavanie potravín výmenou za šperky a peniaze po zavraždených Židoch, čím nejedného spoluväzňa zachránil pred vyhladovaním. Jemu hrozila za túto činnosť smrť, mnohí iní jej vďačili za prežitie. Jedného dňa sa v rade na tetovanie vyskytlo vystrašené a roztrasené mladé dievča… Pre Laleho – fičúra, frajera a trochu aj dobrodruha – to bola láska na prvý pohľad. Zaumienil si, že popri vlastnom prežití urobí všetko pre to, aby prežila aj Gita. To, čo robí túto knihu zvlášť pozoruhodnou, je Laleho životný elán. Vedel, aký osud nacisti chystajú jemu aj ostatným väzňom, on sa však rozhodol nepoddať neľudskosti tábora, zachovať si dôstojnosť, osobnú integritu a žiť čo najplnšie, ako to bude možné. Napriek všetkej svojej drsnosti je Tetovač z Auschwitzu príbehom nádeje a odvahy, a hoci to znie neuveriteľne, aj príbehom veľkej lásky.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2018 , Ikar (SK)Originální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
Musím se přiznat, že jak knihy, tak filmy s tématikou války a holocaustu nevyhledávám a není mi to nikterak příjemné. Avšak jsem 7. bod čtenářské výzvy přijala a řekla si, proč ne? Myslím, že jsem sáhla po dobrém čtení, když hodnotím knihu po stránce jazykové a vyprávěcím způsobu, tak se mi četla dobře. Ano, chápu tady rozhořčené komentáře, že knihy o koncentračních táborech se nemají "číst dobře". Pak si dnešní generace představuje válku zkresleně. Není tomu tak. Právě mám dojem, že se s Osvětimí a obecně s tématem holocaustu roztrhl pytel, nicméně je obtížné si mezi tím množstvím najít něco, co vás chytne a pustí až na poslední straně. Údajně všechny události spisovatelce předal sám Lale, možná je to také jak říká další z komentářů; už vytěsnil ty hrůzné vzpomínky a raději vyprávěl to, z čeho tehdy žil a díky čemu přežíval. Lásce, naději, pomoci ostatním lidem. Určitě si přečtu i Cilčinu cestu, byla to zajímavá postava, tak jsem ráda, že má vlastní příběh. Za mě tenhle příběh určitě ano.
je to naivní, takové až moc jednoduché, jako kdyby koncentrační tábor nebyl peklo na zemi, vše vychází ... na druhou stranu, když moje babička vyprávěla o válce, měla jsem stejný pocit ... nikdy nevyprávěla hrůzy, vždy to byly příběhy, kde si lidé pomáhali, tahali za jeden provaz ... možná nás nechtěla zbytečně děsit, možná čas vše otupí ...
Za mě šíleně plytké, neuvěřitelné a naivní... - Lidé tu hodnotí spíš těžké téma a ne kvalitu knihy... bohužel. ;-(
Krásně napsaná a přeložená kniha, dojemný příběh mladé lásky, kde ale v pozadí stále cítíte smrt, která může přijít odkudkoliv. Ani se mi nechtělo věřit, co šlo všechno přežít. Kniha se četla jedním dechem, nemohl jsem se odtrhnout.
Kniha je to velice ctiva a hezka.. na plny pocet hvezd, ALE rodi se nam tu subkultura "HAPPYHOLO"...neboli radostny holokaust... kniha z prostredi koncentraku by nemela byt hezka a vlastne ani ctiva.. prumerny ctenar, kdyz vezme takovou knihu do ruky, ma rict: fuj, to je hnus, to se neda cist.... Ma mit v ocich slzy a v hlave otazniky: jak je tohle mozne, ze se to mohlo stat? Vlastne se ani nemusime bavit o zidovske genocide, ale i o x dalsich min. ve 20.stoleti... ale happyholo vytvari dojem, ze byla pouze jedna jedina genocida a ze to vlastne byl romanticky pribeh, ktery se o dalsi generaci pozdeji zaradi na uroven Gatsbyho a lidi to budou kupovat po milionech na celem svete...a tim se to vzdaluje od reality...a to je CHYBA... tenhle trend bude v lidech vytvaret dojem, ze se zas az tolik nestalo... kdyz dnes lidi ctou, ze nekdo srazil decko a, kdyz ridil s opici..to je emoci...a kazdeho normalniho cloveka se to dotkne..ale tady zemrelo statisice, mozna miliony decek a jejich rodin a tou dobou, co uz uplynula a tim zlehcovanim to vlastne uz moc odpovidajici emoce nevytvari. Vlastne se to asi ani neda chapat v teple a s plnym brichem... Budu li hodnotit knihu, jako urcity druh zabavy - je to opravdu maximum hvezd, ale body dolu za tenhle zmekcujici proces okolo Holokaustu.
Budu zase za remcala, ale mám ke knize několik výhrad. Ačkoli jsem rád, že se těmto důležitým tématům věnuje pozornost, nemohu si nevšímat rostoucího počtu bestsellerů s tématem holokaustu. Bestsellerů napsaných čtivě. Nekomplikovaně a líbivě. Výsledkem je, že například tatérovo vyprávění připomíná Forresta Gumpa, který se dostal do koncentračního tábora. Ten styl vyprávění téma jakoby odlehčuje, za mě asi trochu bagatelizuje. Je to jako by Lale prožíval zčásti letní tábor, působí to chvílemi jako hra. Autorka se nepouští do větších popisů zvěrstev, spokojí se s rychlou emoční reakcí postav na viděné či prožité. Možná trochu hřeší na to, že čtenář už má povědomí o hrůzách, které se tam děly. Stejně tak se paní spisovatelka asi bála neurazit Lalea nebo jeho stále žijícího syna a vykreslila Lalea dost nekriticky, jako rozverného, skoro bez výjimky optimistického chlapíka s rovnou páteří a silným odhodláním, který je vždy připraven pomoci a který si vždycky poradí. To samozřejmě vychází také z toho, jak se tatér sám vykreslil, když autorce vzpomínky svěřoval. Takže ano, kniha ve mně vzbudila trochu rozpaky. Ve srovnání s klasiky, kteří navíc ty hrůzy prošli sami a napsali o tom komplikovanější a hlubší svědectví, jako Lustig, Wiesel a další, je tohle prostě odvar, moderní "bestseller". Přitom se to téma dá uchopit i daleko vážněji a svědomitěji, jak ukazuje například skvělá Mornštajnová. A přitom ten příběh je sám o sobě samozřejmě silný a zajímavý.
tohle je téma, které nerada čtu, ovšem díky výzvě jsem ji do svého výběru zařadila. určitě výběru nelituji, každý tam najde něco. Pořád jsem přesvědčená, že po tomto tématu dál sahat nebudu, ne proto že by se to špatně četlo,ale prostě mi to nedělá dobře, právě proto, že se jedná o skutečnou událost. raději fantazíruji. Kniha se četla velice pěkně.
Mám už prečítaných viacej kníh z Osvietimi, ale jediná táto bola podaná v podstate, ako romantický príbeh. Číta sa veľmi dobre. To zlo čo sa tam dialo, budete vnímať inak, pretože si na Laleho zvyknete a budete to prežívať s ním.
Díky hlavním postavám není toto téma tak hrůzné. Nejen díky lásce hlavní hrdinové přežili.
Knihy s touto tématikou by si měl každý přečíst...
Knihy s takovou tematikou příliš nečtu, takže nemůžu úplně porovnávat. Ale právě jako někdo neznalý v tomto směru, ocením spíše románové podání.
I přes hrůzostrašné téma je kniha čtivá a zmírňuje hrůzy holokaustu. Napsáno je příjemně a čtivě, ale po druhé bych do ruky už nevzala.
Vlastně ani nevím, jak tuto knihu okomentovat. Četla jsem po přečtení Osvětimské ukolébavky a upřímně, příliš mě nezaujala. Musela jsem se velmi přemlouvat, abych jí četla. Přibližně v polovině jsem však začala mít pocit, že na tehdejší podmínky je to už pomalu nereálné a četbu vzdala. Na toto téma jsem objevila mnoho zajímavějších knih.
Mám z té knížky rozporuplné pocity. Četla se dobře, ale i tak jsem se k ní musela nutit. Nějak mě moc nechytla. Možná je to tím tématem. Prostě je to skutečný příběh a jako takový ho asi musím brát. Ta doba, situace, do které se mnoho lidí dostalo, muselo to být hrozné. A pak ještě, aby se bál, ten, kdo přežil, že ho obviní z kolaborace. Úplně mě z té představy mrazí. Určitě doporučuji, aby si každý alespoň trochu udělal obrázek o tom, co se dělo. Třeba i proto, aby se nic takového už nikdy neopakovalo.
Nemůžu říct, že se to četlo dobře, protože nečetlo, když člověk četl o tom, co se dělo jen pár desítek let zpátky, ale bylo to velice čtivé a takovéto příběhy by rozhodně neměly zapadnout do nevědomí lidí.
Četlo se krásně. Z tohoto období mám přečteno spoustu knih a tato byla napsána z trochu jiného úhlu. Hrůzy koncentračního tábora kapku odsunuty a do popředí příběhu se dostal vztah dvou lidi.
Velice čtivá kniha. Příjemnou změnou je pro mě to, že i když se kniha odehrává v koncentračním táboře, hlavní postavy mají "štěstí" a nakonec vše dobře končí. Jsem ráda, že ne všechny knihy z válečného období končí násilím a smrtí. Příjemné čtení, které vám ukáže jak hrůzy koncentračních táborů, tak i lidskou sílu.
některé okamžiky našich dějin by neměly zapadnout. Stejně jako třeba místa, kde se většina tohoto příběhu odehrává. Pro mě bylo zajímavé porovnat tu spoustu štěstí, které v neštěstí potkalo oba hlavní hrdiny. Místy je příběh až neuvěřitelně pozitivní, když uvážíme kde se odehrává. Podle mě je příběh hodně dobře zpracován a rozhodně patří k těm lepším z toho, co jsem o holokaustu přečet
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismuAutorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 |  Sestry pod vycházejícím sluncem |
Líbí se mi, že příběh "tatoviera" je hodnověrný a je skvělé, že ho autorce předal sám Lale. Dle informací, mezi nimi vzniklo přátelství a Lale mohl odejít za svou milovanou Gitou s vědomím, že jejich příběh nikdy neumře, že zůstane navěky živý a budou ho číst tisíce a tisíce lidí po celém světě.
A právě proto mě moc mrzí, že se takto silnému příběhu nedokázalo dostat lepšího zpracování. Takového, že by to ve vás vřelo a srdce vám bušilo v hrudi. To se u mě bohužel nepodařilo, prostě ve mně nedokázal vzbudit ty správné emoce, a to proto, protože byl velmi průměrně a ploše napsaný.
Za přečtení určitě stojí. Po Cilce už asi nesáhnu...