Tati, prosím ne!
Barbara Naughton
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42832/bmid_tati-prosim-ne-ovO-42832.jpg
4
204
204
Jednoho nedělního rána si osmiletá Barbara uklízí pokojíček a má radost, když jí přijde na pomoc tatínek. Vzápětí se stane něco děsivého - a Barbařin život se nadobro změní. U matky hledat pomoc nemůže, ta má ze sadistického otce strach. Jak dlouho ale dokáže zneužívání snášet? Týdny, měsíce, roky...?... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2010 , AlpressOriginální název:
Daddy, Please Don't, 2008
více info...
Přidat komentář
Musím říct,že u mě toto byla první kniha, kterou jsem dokázala přelouskat už za den a půl! Od knihy jsem se nemohla odtrhnout, pořád jsem chtěla vědět jak to bude s hlavní hrdinkou dál. Znovu bych do ní už ale nešla už z toho důvodu, že je opravdu krutá a emotivní. Já sama jsem si při tom okusovala nehty a ještě horší je, když si čtenář uvědomí, že se tohle opravdu stalo.
příběh byl velmi emotivní a citově silný. Barbary mi bylo moc líto. Nejvíce jsem nadávala na Paula a Patricka. Barbara velmi trpěla.
Jsem ráda,že jsem měla možnost si knihu přečíst.Nebudu se snažit o psychologický rozbor,ani nebudu tvrdit že všemu rozumím.Kniha mě dostala,hlavně uvědomění skutečnosti příběhu..Děkuji jen,že jsem vyrůstala v milující rodině a měla šťastné dětství,nemusela se setkat s násilím v raném věku.
Lidi, jak tohleto můžete číst? Nějaké surové hrůzy. Pod alibismem zájmu o bližní své si v sobě masírovat zvrácenou zvědavost. Mě stačí popisek.Bohatě. :-(
Otřesné. Musím říct, že mě kniha dostala až nějaký čas po dočtení. Přemýšlela jsem nad tím více a více a stále se sebe utvrzovala, že tohle ne. Tohle prostě NE. Děti, takové nevinné duše, které za nic nemohou. Bože můj, to je taková nespravedlnost.
Knihu bych doporučila k přečtení, protože tohle je obecně lidské téma, které bude aktuální v jakékoliv době, bez ohledu na počasí. Bohužel.
Jsem docela ráda, když pročítám názory zde, že nejsem jediná, kterou tato problematika zajímá. Je hodně smutné, že se v dnešní době snažíme dávat pozor jestli nenecháváme někde ležet platební kartu, jestli soused nevidí večer do našich oken atd ale doma si lidi takových věcí často nevšimnou. Ať to jsou důvody náboženské, nebo "to by náš tatínek nikdy neudělal" nebo "musíme dělat co si přeje tatínek, jinak bude zlý". U téhle knížky mi bylo opravdu hodně špatně. Nechápu, jak mezi námi mohou žít takové hyeny. Trest smrti by kvůli takovým prasákům měl být obnoven!
Další příběh ze skutečnosti, četla jsem už několik. Tohle téma mě zajímá z důvodu psychologie postav, vždy je to nepěkné čtení...Lépe napsaná ze stejného prostředí (Irsko) je kniha Nikdy o tom nemluv. Tady byl jiný styl a hlavně ke konci knihy už to nebylo až tak "čtivé", i když, jak to dopadne, mě samozřejmě zajímalo.
Vždycky mě překvapí postoj matky zneužívané dcery. Většinou o zneužívání vědí a nic proti tomu nepodnikou. To nikdy nepochopím. A děsivé také je, že se tohle odehrává v takřka současné době v Evropě. Bývá ale časté, že jde o silně katolické prostředí....tupá poslušnost, nevědomost, málo osvěty atd. Je to hnus.
Rodiče Barbary jsou oba zmetci, bratři se taky zachovali špatně. Barbara zaslouží obdiv, že se dokázala vymanit.
Přečetla jsem na toto téma už několik knih, protože mě problematika zneužívaných a týraných žen a dětí velmi zajímá. Musím říci, že symptomy lidí vystavených takovému chování, jsou velmi podobné, a tak čtení o "nechutných" věcech, jak tady někdo píše, může člověku pomoci vidět to, co jiní možná nevidí... To, že Barbara zneužívání tolik let tajila, je podle mého stále známkou toho, že v této oblasti stále není dost osvěty a ani zájmu veřejnosti pomoci takovou problematiku odhalit. Kniha Tati, prosím ne! je příběhem zneužívání od začátku do konce, nebabrá se v podrobnostech, a přesto je alarmujícím výpovědí, která poukazuje na to, jak moc dokáže takové trauma člověka ovlivnit na celý život.
A upozornila bych na nepřesnost v anotaci na obálce knihy i zde na Databázi - "Jednoho nedělního rána si osmiletá Barbara uklízí pokojíček a má radost, když jí přijde na pomoc tatínek." Nic takového jako radost z návštěvy otce v pokojíku v knize není, od začátku je líčen jako násilnický chlap, kterého se doma báli.
Další kniha popisující týrání, zneužívání..., které se stalo v Irsku. První autobiografická kniha, kterou jsem s touto tematikou četla, byla Nikdy o tom nemluv - Kathy O'Beirne (ta se mi svým stylem psaní líbila víc - dá-li se to v návaznosti na závažnost obsahu říct). Z našeho pohledu je snadné veškeré postavy soudit, jelikož máme odstup. Myslím si, že právě díky těmto knihám si člověk uvědomí, jaká je důležitá výchova člověka, jeho rodinný model nápodoby... Nejsme v roli soudců a postavy si své životy už dávno žijí, ovšem my můžeme být díky jejich příběhu lepšími lidmi.
Jednou přečteno, víc se ke knize nevrátím..Tohle téma je natolik silné a nechutné, že na dlooooouhou dobu stačilo..Každopádně absolutně nechápu postoj matky, bratrů a vlastně celé této rodiny..Otec byl takový manipulátor a hajzl, že bych mu dala doživotí a on mezitím svojí vinu popírá a bratři jsou na jeho straně..Proč? Kniha mě akorát ročílila.
Velice poučná knížka...nechápu, jak tohle může někdo udělat :/ A horší než te magor, je ta její matka...on byl nemocný a měl se jít léčit na psychiatrii a nikdy ho nepustit. Ale jak se může takhle zachovat matka?? Pro to žádné odůvodnění není...
Tak tuto knihu jsem musela po přečtení nejdříve vstřebat, jak mě hluboce zasáhl příběh zneužívané Barbary.Nepochopila jsem její matku ,která si nevšimla , jak malá Barbara ,které bylo teprve 8 let,když ji začal otec zneužívat, stráda duševně i tělesně.Byla sice též fyzicky svým manželem napadána ,ale to ji neomlouvá, trestala bych i ji.Mě ,kdyby šáhl někdo na děti i kdybych ho sebe víc milovala nebo se ho sebevíc bála,řešila bych to rázně.Podle mne takový chlap,mnoha tváří,který se umí skvěle přetvařovat ,dostal velmi nízký trest za zničený život.
Tuto knihu jsem měl potíž dočíst. Působí na mě velmi "vzpomínkově". Tichý pláč je velmi podobný v mých pocitech, myšlenkách vzpomínkách. Vždy si říkám proč to čtu? Když jsem poznal podobné zacházení, mohu-li to tak popsat. Pro některé to nebude pochopitelné, ale dají mě svým způsobem dost síly žít dál slušným životem. Popisovat nemá cenu, knihu si stačí přečíst a představit si co jsme si museli prožít. Ano i v naší zemi se děli, dějí a budou dít tyto osudy. S tím nic nenaděláme. Chtěl bych poděkovat čtenářům za to že knihy čtou. Tímto nám dáváte podporu i sílu žít dál. I když občas slyším ty hloupé předsudky, to je dávno na to už takový člověk musel zapomenout. Bohužel je to dost časté a slyším to stále. Každý jsme jiný a jinak se s tím vyrovnáváme. I když by jsme chtěli být "normální", ale podvědomí se ukáže v plné síle.... . Končím s těmito knihami. Jizvy na duši se ozývají, pedofil je nemocný člověk. Za ty roky jsem je svým způsobem pochopil. I když v mém případě to byl sadista který si to uměl užít. Děkuji všem za přečtení knih s podobnými zážitky. Vždy nám předáte ten kousek své síly.
Kniha není hezká - vzhledem k tématu, ale popisuje skutečnost, jak krutý může svět být - a tu by si měl čas od času připomenout každý z nás...
Jedním slovem - mazec! Bylo mi z toho až smutno, co všechno je schopné takové malé dítě vydržet a přežít... :-(
Knihu sem nečetl, ani nehodlám začít. Barbaru obdivuji že si vším prošla znovu při psaní. Po druhé bych to nedokázal. Dejte prosím vědět o těchto knížkách. V naší společnosti je toto stále ještě tabu a dlouho bude. Ano jsme mezi Vámi, tímto nám dáváte svoji podporu.
18.02 2014- knihu se chystám číst. Držte palce. Děkuju.
Nevím, proč čtu takové knihy, když mám strašně ráda děti a každému, kdo jim ubližuje, bych nejraději ublížila sama. Proč ubližovat bezbranným? A tato kniha je o jedné bezbranné holčičce, která udělá to, co jí dospělí přikážou. Že je její otec zvrácený, o tom nasvědčuje už nadpis. Ale co si mám myslet o matce? Tvrdí, že o ničem nevěděla. Ale dá se jí věřit? Nechápala jsem, proč neodešla od otce tyrana, který bil její dítě a navíc ani nebyl živitel rodiny, takže na něm nebyla finančně závislá. Zase jedna z těch, která nemůže bez chlapa být, ať se k ní chová sebehůř. Takže vina, že měla malá Barbara tak strašné dětství, padá i na její hlavu. Dá se vůbec litovat taková žena?
Jedním slovem hnus, hnus, že se něco takového děje i v Evropě dvacátého století. Takový člověk nemá žádné právo se nazývat otcem, protože je to obyčejné sadistické hovado a neměl by mít ani psa, natož děti. Matka, koukám, taky príma rodič a opora, když od celé situace odvracela tvář, jen aby náhodou nedostala na budku, bratři jakbysmet. Tu ženskou obdivuju, že se dokázala sama sebrat a postavit se na nohy a nenechala to tomu dobytku projít. Nemůžu napsat, že se kniha dobře četla, vzhledem k povaze příběhu by to nebylo na místě.
Tati, prosím ne!
Hrůza a děs. Nevím jak je možný, že jsem něco tak hroznýho dočetla, ale šlo to samo. Musela jsem číst dál a dál a pořád jsem čekala, že už konečně bude tomu hroznýmu trápení konec. Nechápu jak se takhle muže chovat rodič dítěte, osoba, které dítko věří a která by měla být jeho oporou a ne zlem, kterýho se bojí. Chudák holka má zkaženej život.