Tatínek píše paměti
Tove Jansson
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/202605/bmid_tatinek-pise-pameti-202605.jpg
4
172
172
Mumini / Muminovci série
< 4. díl >
Knížka Tatínek píše paměti je vlastně prvním velkým příběhem půvabné muminí rodinky a jejích neobyčejných přátel. Vyprávění o muminech se sice započalo už Cestou za tatínkem, ale sama autorka ji do své osmidílné série nezařazuje. Tatinek malého muminka ve svých pamětech vzpomíná na bouřlivé mládí plné nádherných snů a velkých činů. Líčí jak utekl z nalezince a neohroženě se vydal do světa a se svými kamarády Kryšánkem, Bedřiškem a Piplou podnikl dalekou a nebezpečnou plavbu na neznámý ostrov. Vypráví o setkání s podmořskou nestvůrou i o tom, jak se změnil jeho život, když za bouře zachránil budoucí muminkovu maminku a tak završil hrdinné skutky svého mládí. Tatínek se usadil v nádherném údolí, postavil pěkný dům a založil rod muminů, který pak žil s noblesou sobě vlastní svá pozoruhodná dobrodružství.... celý text
Pro děti a mládež Pohádky a bajky
Vydáno: 1985 , Albatros (ČR)Originální název:
Muminpappans memoarer, 1950
více info...
Přidat komentář
Toto je prvá knižka, čo som od nej prečítala. Oceňujem nový fantazijný (prírodný) svet, no nejak som sa nevedela do neho naplno spontánne ponoriť (takých častí bolo iba zopár). Keď tak nad tým premýšľam, možno to bolo (okrem iného) aj tými kresbami, vôbec mi nie sú sympatické. Najviac ma rozosmial duch a Park prekvapení :D.. každopádne, pokračujem v ďalších dieloch ;)
Četla jsem od ní všechno, co mně přišlo do ruky. Jeden kamarád muminkova táty v téhle knize tvrdí, že měl tatínka, který studoval trigonometrii, až mu vousy sklesly, a až se všechno z posledních sil naučil, přišla morana a snědla ho. Z jejích knížek většinou neplynou žádná poučení, je to dokonale vymyšlená, umělecky parádní oddechovka. S tím citátem však souhlasím, taky nic nedělám na sílu. Vystihuje ducha zatím všech jejích knížek.
Musím se přiznat, že jsem původně neměl v úmyslu uvádět ve svých seznamech tuto knihu - ne snad ze studu, ale protože mumínky považuji za jistou libůstku, kratochvíli, něco zcela vzdáleného statistikám.
Jenže ona je ta kniha vážně dobrá! Magická, zmatená, rozcuchaná, potměšilá, ale i poučná; dokonce natolik, že jsem si z ní vypsal několik citátů...¨
Takže ji, i ty další ze série zanesu do plnohodnotných statistik.
Posloucháno v audioversi, ale ani tak jsem to nemohla překousat, hrozná hloupost. Mumínci snad nemohou oslovit ani dětského čtenáře, naše pohádky a pohádkové příběhy pro děti měly vždy vysokou úroveň, tak snad neklesneme.
Muminkův tatínek je dobrej retard! :-DDD
Myslím, že krásu knížky ocení až dospělí, protože tolik úžasné ironie a sarkasmu jsem už dlouho neviděla! Děti si zase pošmáknou na dobrodružstvích a na ilustracích obě skupiny. Musím konečně zkouknout i seriál. (Zkoukla, je přeslazenej a vůbec nemá tu knížkovou atmosféru, škoda, ale zas bude čas na jiný seroše)
Oproti ostatním dílům je tenhle trošku slabší, ale pořád se jedná o milou záležitost.
"Bambula mi dala na oháňku pečeť a na tu vyrazila magické číslo třináct, poněvadž už měla dvanáct nalezenců. Všichni byli stejně vážní, poslušní a pořádní, protože bambula je bohužel častěji myla, než brala do náruče."
Našla jsem tuto knihu ve třiceti letech na půdě a hned jsem ji začala číst.Na mumínky jsem se jako dítě dívala ješte na polském programu,avšak kniha předčila jak animovanou hranou verzitak i mou fantazii.Nádherně napsáno,skvělý příběh..moc mě to upoutalo a za pár hodin mi bylo líto že nemám další.Je mi skoro čtyřicet,ale mumínky čtu i dětem a tak sním dodnes????
Tenhle díl Muminka mě bavil zatím snad nejmíň, a mojí čtyřletou dceru též - vyprávění o tatínkově mladí, často psané nadnesenými a dětem vzdálenými slovy, nebylo tak zábavné a poutavé jako předchozí díly, ale byla tam samozřejmě i řada světlých bodů - lepitlapkové, Mimla a její děti, strašidlo, Eduard a v neposlední řadě Bedřišek a jeho vynálezy - díky nim si příběh asi nejvíc užil můj šestiletý syn :)
Další z pohádkových muminkovských dílů. Tentokrát je to psáno z tatínkova pohledu a je to vážně skvělé. Okamžitě jsem se začetla a prožívala dobrodružství spolu s tatínkem. Jedna z nejlepších knih :)
Tatínek prožil v mládí spoustu dobrodružství, když se odvážně vydal z domova, na každém kroku pak potkal kamaráda a spolu se plavili na tak trochu kouzelné lodi. Někdy sice tatínka v zažívání dobrodružství brzdili jeho druhové, kteří se po cestě usadili v práci nebo manželství, ale ač z toho byl muminkův tatínek rozladěný, vždycky nakonec jen trochu brblal. :) Zvláštní je podle mě to, že spousta postav - včetně hlavních - nemá jména a jsou určeny jen svým "druhem" a příbuzenským vztahem, zatímco ostatní jména mají. Ale na to si čtenář zvykne, i na ten trochu nezvyklý pohádkový humor, kdy mořského psa rozsedne jiný tvor a tatínek ve zkratce popíše, jak byl pes na kaši. :) I proto, ale také pro některé narážky a myšlenky je to víc pohádka pro dospělé. Moc hezká.
Mumínci jsou báječní, miluji je už od malička. Až teď jsem se k této knížce dostala, začátek muminků jsem neznala a dokonale mě naladila zpět do dětství. Vřele všem doporučuji...
Je to sice vyprávění pro děti, ale mnohé vtipy a úvahy ocení asi víc dospělí. Pro mě je to správný lék na chmury a těžkou hlavu. Proč si jen tak nevyrazit za dobrodružstvím do světa a aspoň si představovat zhýralý život s hatifnaty...
Následující "citát" není doslova z knížky, jen jak si ho pamatuji, ale je můj oblíbený: "Šel jsem zase domů. V hlavě se mi hemžily myšlenky, pro které jsem bohužel neměl vůbec žádné použití a poprvé se mi stalo, že mě vůbec netěšilo myslet sám na sebe.... Zjistil jsem, že je mi až příjemně, pokud se nechám zaplavit náležitě hlubokými chmurami, vzdychám a zírám na moře. Cítím tak strašnou lítost nad sebou samým. Je to úžasný prožitek."
Kniha plná fantasie a zábavy. Navíc skvělý humor, který mi dokonale sedl. Ostatní knížky od autorky mě už tolik nezaujaly, ale tahle je skvělá.
Miluji Mumínky. Více v komentáři u autorky.
Skoro celé v ich formě, jako paměti tatínka. Nové postavičky - rodiče a příbuzní těch postaviček v dalších knížkách.
Plné "hlubokomyslných" myšlenek.
Citát:
"Nemáme čas. Hrajeme si."
Zřejmě nejvýznačnější kniha mého dětství a mé první setkání s mumínky, jejichž svět a atmosféra mě naprosto uchvátili. Tento díl je pro mě zřejmě nejdůležitější, absolutní manifestace fyzické svobody. Pro mě dokonalé vyjádření první etapy života zahrnující dětství a mládí. Touha po naprosté volnosti, po dobrodružství a následném uskutečňování velkých činů. Myšlenky dnes již uskutečnitelné pouze v říši snů. Ale ještě dnes, když to čtu, tak to vzrušení úplně cítím.
Štítky knihy
finská literaturaAutorovy další knížky
| 1990 |  Čarovná zima |
| 2000 | Čarodějův klobouk |
| 1999 | Cesta za tatínkem |
| 2002 | Kometa |
| 2003 | Bláznivé léto |
Kouzelná knížka pro děti, u které se zcela jistě pobaví i dospělí, takže ideální kniha pro společné čtení. Hlavní postavy mají natolik výrazné a rozdílné charaktery, že si každý rychle najde svého oblíbence, pokud si nezamiluje rovnou všechny. Mě nejvíc bavil ješitný tatínek, ustrašený poděs Kryšánek a salámista Pipla. Musím vyzdvihnout i výborně vykreslené prostředí, pak už stačí jen trocha fantazie a máte pocit, že jste na Mořké harvě taky. Ráda si přečtu i další díly.
Strašidlo se dostavilo přesně ve dvanáct hodin a ohlásilo se trojím dutým zavytím.
„Tady jsem!“ proneslo svým nenapodobitelným způsobem a pokračovalo: „Třeste se, vy smrtelníci, před pomstou zapomenutých kostí!“
„Ahoj!“ ozval se Pipla. „Co pořád žvaníš o nějakých starých kostech? Čí jsou? Proč se o ně nepostaráš samo?“
„Maminka se nás vždycky večer snažila poděsit strašlivými příběhy. Povídala a povídala a nakonec se sama začala tolik bát, že jsme museli být skoro celou noc vzhůru, abychom ji uklidnili...“