Taxidermistova milenka
Polly Hall
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/492260/bmid_taxidermistova-milenka-4mh-492260.jpg
4
28
28
Když Scarlett potká taxidermistu Henryho, začíná vášnivý milostný vztah. O rok později, na Štědrý den, se Scarlett pokouší pochopit svou posedlost Henryho tvory a vliv jeho rivala Felixe. Scarlett, okouzlená a uvězněná izolovaným venkovským prostředím na somersetském vřesovišti, které nazývá svým domovem, kontaktuje jedinou zbývající rodinu, své dvojče Rhetta. Snaží se porozumět tajemství, které sdílejí. Scarlett si brzy uvědomí, že minulé sliby mají dalekosáhlé následky. Taxidermistova milenka je skrápěna přívalovými dešti venkova jihozápadní Anglie a láká vás stále hlouběji do Scarlettina nádherně děsivého světa.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2022 , Golden DogOriginální název:
The Taxidermist's Lover, 2020
více info...
Přidat komentář
Do knihy jsem se pustila se silnou chutí, která postupně opadávala. I když mám ráda gotické romány a horory, a Taxidermistova milenka mi svým vyprávěním právě tento styl připomněla, nemohla jsem se do ní pořádně zakousnout. Nicméně námět byl skvělý, i když už zkraje titulu celkem předvídatelný. Moc se mi líbily popisy vycpanin do posledních detailů, včetně duševního rozpoložení. Zcela jistě neotřelé zpracování zajímavého tématu.
Neotřelé, temné a zvráceným způsobem neskutečně romantické. Je to psáno velmi lyricky a poeticky, rozhodně je na místě ocenit výborný překlad, který pomohl zachovat jedinečnost textu. Taxidermistova milenka mě mile překvapila, sice jsem při čtení musela zachovávat bdělou i poslední mozkovou buňku, která mi zbývá, abych si pořádně vychutnala jednotlivé věty, ale stálo to za to. Působí to jako takový milostný dopis, prosakující emocemi, které se přelévají z touhy do žárlivosti, z lásky do zlosti, široká paleta pocitů a myšlenek. Zakončení bylo taky skvělé, podle mého gusta.
Líbilo se mi, jak autorka potlačila epickou stránku ve prospěch lyriky. Okleštila děj až na samotné torzo a příběhu to nakonec i prospělo. V kombinaci se zavedením čtenáře do neokoukaného světa taxidermistů a jejich práce je četba nevšedním zážitkem. Nicméně přiznám se, že od oné zmíněné lyriky jsem čekal více. I když se hrabství Somerset, kde se kniha odehrává, nachází v těsném sousedství hrabství Devon, místa, kam zasadil svůj slavný román Arthur Conan Doyle, nemají vřesoviště Taxidermistovy milenky ani zdaleka takovou atmosféru jako vřesoviště Psa baskervillského.
Já jsem se té knihy bál, zda mi sedne, ale přesto jsem se do ní vrhnul.
Setkáváme se s příjemným stylem psaní, které dodávalo vám pocit, že čtěte vzpomínky z minulosti.
Taxidermistova milenka.. co si budeme, taxidermie mě neskutečně uchvacuje. Je to něco, co ne každý může dělat i kvůli psychické pohodě.
V knize sledujeme ženu jménem Scarlett, která pozná jednou události taxidermistu Henryho. Oba se do sebe zamilují. Klasická taxidermie už není tak zábavná, tudíž Henry přesedlá na hybridní taxidermii a tvoří dokonalé vycpávky různých zvířat do sebe, až vytvoří nový druh zvířete, akorát, že není živé, ale duše ve vycpaných tvorech přetrvává. Například vám představím Vralíka, spojení králíka s vránou.
Do děje vstupuje i rival Henryho, který rovněž dělá hybridní taxidermii, Felix.
V příběhu se také setkáváme s Rhettem, který mi od první chvilky, kdy se objevil nesedl, ovšem ke konci se to už s ním dalo.
O jeho přítelkyni z Rumunska se nemusím ani zmiňovat, byla tam jen na pár stran.
Kniha se skvěle svižně čte a máte pocit, že jste součástí děje a stojíte po boku Scarlett a vidíte oné vycpané tvory.
Co se týče konce knihy, tak z toho mi mrazí v zádech doteď, ovšem stále si stojím za tím, že to co se stálo ze Scarlett či jak dopadla.. to mi přišlo geniální.. on miloval tak moc.. byl Henry prostě chytrý.
To co dělal i za hybridní stvoření.. sakra, kdyby se pořádala výstava jako v knize, jistě bych se šel podívat. Může to znít nechutně, ale já to beru jako geniální umění.
Autorka skvěle nastínila prostředí Anglického venkova.
Tahle kniha se řadí čestně mezi mé nejoblíbenější knihy z GD.
Absolutně bezpochyb úžasná kniha!
Taxidermistovu milenku jsem se odhodlávala číst dlouho, protože jsem tušila, jaká bude - lyrická a těžká. A vlastně byla přesně taková... Celkově mohl být příběh klidně kratší, to bych asi dala i pět hvězd. Finále mě zasáhlo v těžkém duševním rozpoložení, které s knihou velmi souzní.
Už dlouho nemohu setřást dojem, že v Česku vychází pořád jedno a to samé. Možná proto si mě Taxidermistova milenka přitáhla, neotřelost z ní byla patrná na prví pohled. A bylo to přesně, co jsem hledala! Ani mi nevadí, že nemá moc děje a rozuzlení zápletky jsem tak nějak čekala. Celá kniha je totiž kouzelným creepy vyznáním lásky. Jediné, co mi trochu kazilo dojem z knihy byl překlad. Z mnohých vět čuju anglické větné členění, mnohá souvětí jsou kostrbatá a přemíra přivlastňovacích zájmen ve mně vzbuzovala nutkání pořídit si červenou propisku a minimálně polovinu z nich vyškrtat. Při pohledu do tiráže jsem zjistila, že překladatel je sám sobě i redaktorem, a je to bohužel znát. Ale nelze se na něj zlobit, když v momentě, kdy chce někdo vydat opravdu zajímavou knihu, si to bohužel musí udělat sám doma na koleni...
Knížka mě násilím posadila do křesla a nedovolila mi se zvednout, dokud jsem ji nedočetla. Skoro jsem cítila rozblácenej svah řeky děje, jak mi nevyhnutelně klouže pod zadkem k nějakýmu nezvratnýmu vrcholu vší té temné, znepokojivé, syrové atmošky, která houstne a houstne. Přes to všechno - tohle není horor, tohle je příběh o lásce, smrti a divné škále věcí mezi nima.
Velký dobrý. VELKÝ dobrý!!
Tahle kniha mě doslova uchvátila. Je jedinečná snad ve všech směrech a v řadě konzumních hororů vydávaných poslední dobou září. Atmosféra chladných vřesovišť i živých i "nemrtvých" zvířat je skoro nepopsatelná, smekám před autorkou. Sondy do duše hlavní hrdinky mě rozhodně nenudily, naopak. Celý příběh je ve vší své zvrhlosti vlastně krásný. Nebo naopak.
Poslední dočtená kniha letošního roku. Tu a tam narazím na knihy/příběhy, u nichž si říkám: „Jak sakra tohle mohlo někoho vůbec napadnout? Jak mohl někdo něco takového vymyslet a napsat? Nechápu!“ U Taxidermistovy milenky se to netýká ani tak příběhu (ten se nakonec, byť dost mate tělem, pomrkává a zatahuje do temných zákoutí a uliček, vyjeví docela zřejmě – respektive, dějová linie vede z bodu A do bodu B), jako spíše provedení. Nejzajímavější, nejdivnější a nejzvláštnější kniha Golden Dogu z těch, co jsem dosud četl. Je to něco úchvatného a kouzelného. Ten styl, ta forma, krásně vystihující a vykreslující obsah příběhu o lásce, životě, oddanosti a spojení. Neustálé mrazení, napětí, očekávání a radost číst. Chytlo mě to hned a pořád jsem čekal, kam mě to zavede. A ono to vede, ale pořád nějak nenaznačuje (teda naznačuje toho hodně, ale neodhaluje), k čemu. Tohle je komplexní záležitost, skvělý příběh, skvěle trefená obálka (jo, přesně tohle a o tomhle to je) a povedený překlad, který tedy občas musel dát zabrat. Hodně dobrá trefa na poslední knihu roku.
Vyprávění pokrývající jeden rok na odlehlých anglických vřesovištích je hodně klidné a pomalé, nikoliv však nudné. Jen to není čtení pro každého - je to plné lyriky a i když je to vlastně přepis vyprávění hlavní hrdinky ke svému manželovi, tak to často to sklouzne k pocitům hrdinky ve vztahu ke zvířatům, okolí, .... Styl psaní ve mne navozoval atmosféru, že se jedná nikoliv o příběh ze současnosti, ale spíše někde z 19. století. Ačkoliv bylo poměrně zřejmé, kam závěr knihy směřuje, tak přesto bylo na konci pár momentů, které překvapily. Nebylo to špatné, ale na druhou stranu často bych tento styl nevyhledával.
(SPOILER) Velmi neobvyklá fantasy psaná zvláštním stylem, což jí však neubírá na čtivosti, i když děje je zde poskrovnu. Střídala jsem ji s jinými knihami, protože děj se dost vlekl, až na konci se dočkáme rozuzlení, o štedrovečerním večeru. Kniha ve mě ještě dlouho doznívala.
Název a obal knihy nabádá k zamyšlení, zdali je Taxidermistova milenka pro každého nebo spíš pro dámský kolektiv. Nicméně vzhledem k nadšení z nakladatelství jsem se knihy nezalekl a s chutí se do ní pustil..
Okamžitě mě zaujal styl, jakým je vyprávěná. Hlavní postava celý děj totiž vypráví formou takového deníku, do kterého vkládá i přímou řeč, a kterou rozděluje jednotlivými měsíci. Celý děj se tak vlastně odehrává v průběhu jednoho roku a kromě toho je celý psaný takovým zvláštním lyrickým způsobem. Určitě je záhodno knihu číst pomalu, v poklidu, zamýšlet se nad dějem. Ale i na první pohled běžné dění, které ve skutečnosti úplně tak běžné není, vytvoří víc otázek, než odpovědí.
Dlouho jsem se zamýšlel nad tím, kde je u této knihy hranice mezi romancí a fantastickým světem. Hned na začátku se mi třeba kniha nečetla vůbec dobře. Třeba i proto, že mám zvířata obecně rád, ale zde jsou taxidermistou vědomě upravovány do takových kreací, které bych si nedovedl ani představit. A k tomu se tu hodně mluví o zvířecí smrti. Postupem času jsem ale pochopil, že autorka má zvířata v úctě, jen s tím příběhem zachází do krajností, které ne každému mohou sednout. Děj je přitom hodně lehkovážný a plyne tak poklidně, jak plyne samotný čas.
Trošku mi ale v knize chyběla jistá podstata děje. Jak jsem se ale schyloval k závěru, který mi štosoval myšlenky do kupičky, tak jsem se dostával do fáze, že Taxidermistova milenka je vlastně hodně divná a neurčitá kniha. Tak mi to nakonec zůstalo i po přečtení.
ZA MĚ ROZHODNĚ ANO. Je to hodně atmosférické dílo – ponuré prostředí, ponuré počasí, anglická vřesoviště, staré domy a libůstka v podobě preparace zvířat.
Není tajemstvím, že se v knize začnou při vycpávání kombinovat jednotlivé druhy, což je označováno jako hybridní taxidermie. To mě přivedlo k myšlence, že i samotný text je svým způsobem trochu hybridní. Styl psaní, podpořen temnou atmosférou, na mě totiž křičí „19. století“, a při čtení jsem musela myslet na Větrnou hůrku či Janu Eyrovou (z novějších děl třeba na Boynovu mlsku V tomto domě straší), ale podle zmínek v textu (např. internet), se jedná o současnost. To mě, přiznám se, trochu vyvedlo z míry, avšak zvykla jsem si.
Dílo je plné vášně a touhy mezi dvěma lidmi, jež svedl dohromady snad sám osud a vzájemně si bezpodmínečně propadli. Vypravěčem je hlavní hrdinka Scarlett (moc sympatická). Řekla bych, že lásku a spoutání těch dvou podtrhuje i samotný způsob vyprávění, kdy Scarlett celou dobu mluví ke svému milovanému Henrymu. Osobně se mi to četlo moc dobře.
Děj nebudu prozrazovat, nastiňuje nám jej anotace. Snad bych jen upozornila na to, že se o žádnou výraznou akci nejedná – dejte si dobrý pozor na posledních cca 25 stranách! Text je pro fajnšmekry, kteří mají rádi citlivost, lyriku, vzdálené samoty, vše prodchnuté neustálým deštěm, mlhami a pochmurností Anglie. Taxidermistova milenka asi není pro všechny, ale kdo se v díle najde, určitě nebude litovat.
Bože, toto bude ťažké. Ja vlastne vôbec netuším, čo si mám o Taxidermistovej milenke (mimochodom, skvelý názov) myslieť. Páčila sa mi? Mnohé aspekty z nej dozaista áno. Polly Hall je autorka, u ktorej je skvelé, že nám ju Golden Dog predstavil. Máme dočinenia so spisovateľkou (áno, nebál by som sa použiť toto silné slovo), ktorá zjavne vie písať. Jej štýl je vskutku jedinečný, krásny a poetický. Pritom paradoxne píše o hnusných veciach. Píše o nich ale natoľko povznášajúco, že vám možno až vo finále docvakne, aké nechutné to de facto celé bolo. Originálne je už to, že nemáme dočinenia s bežnou formou rozprávania (ich, er), ale skôr ako keby sme čítali list milenky milencovi. Ono je to tak trochu nuda, ale zároveň pekná nuda, ktorej kožu do značnej miery zachraňuje práve onen špecifický jazyk. Netuším, či Taxidermistova milenka je alebo nie je horor. Asi je. Ale možno aj nie je. Ktovie. Teoreticky je to jedno. Dôležité je samozrejme to, či je príbeh dobrý alebo nie. No a to práve neviem. Pretože rozprávanie je natoľko snové a hypnotické, že príbeh odsúva v podstate na vedľajšiu koľaj. Dej tu je, ale je napísaný tak hmlisto (?), že nepracuje ani tak váš mozog, ako skôr vaše pocity. Je to tak dobre? Je to tak zle? Dá sa to vôbec rozseknúť? Je treba to rozseknúť? Proste, príbeh až taký dobrý asi nie je. Lenže atmosféra je. Takže čo? Takže fakt netuším. Ale dávam 4*, čo sa v danom kontexte môže javiť ako alibistické (či skôr ako prejav bezradnosti?), ale proste je výborné, že sa Polly dostala konečne na náš trh a je to zas niečo úplne iné, než na čo sme bežne zvyknutí + palec (alebo krídlo... alebo čo) hore za vymaznanú výtvarnú stránku (skvelá obálka, záložka) a za medailónik a krátky rozhovor s autorkou.
Ani nevím co si mám o této knize myslet... Hodně lyriky, hodně pocitů, děj je až někde na pozadí. Ale i těch několik týdnů po dočtení nad tím musím přemýšlet. Doporučuji:)
Tohle bylo hodně zajímavé čtení. Polly Hall píše velmi lyricky, vsází převážně na atmosféru a postupné odhalování příběhu. Příjemně mrazivý příběh, nezaměřuje se tak úplně na děj jako na pocity.
Taxidermistova milenka
Kvalitní kniha a skvělé napsáno, jen jsem na trochu jiné... styly. Problém je u mě, jako vždycky. Klidně ale doporučím.