Tažení v Rusku 1941-1945
Léon Degrelle
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/373741/bmid_tazeni-v-rusku-1941-1945-ZVa-373741.jpg
4
96
96
Jedinečné svědectví příslušníka dobrovolnické belgické divize SS Wallonie o bojích na východní frontě. Autor, jeden z nejmladších meziválečných evropských politků, bojoval v letech 1941–1945 v Sovětském svazu, nejprve jako prostý vojín – válku ukončil v hodnosti plukovníka. Jeho líčení odyssey belgických dobrovolníků je otřesné, nicméně čte se jedním dechem. Kniha vyvolala po svém českém vydání kontroverzní reakce v tisku. Dotisk r. 2019 (ISBN 978-80-901694-5-6)... celý text
Válečné Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 1996 , Elka PressOriginální název:
La Campagne de Russie 1941-1945, 1987
více info...
Přidat komentář
Kniha velice zajímavá. O osobnosti autora se již zde řeklo mnoho hanlivého, ale slovy pamětníka: "opravdu neznám jediného politika, který se sám přihlásil k službě na frontě, kromě jeho"! Ohledně členství v SS, ano možná je to uznaná zločinecká organizace, ale jestli celou organizaci budeme soudit podlé skutků jen několika divizí a to pravděpodobně převážně divize Totenkopf, musíme samozřejmě odsoudit i všechny Čechy na základě našich partyzánů a vlastenců, kteří si ke konci války vybíjeli svojí frustraci na německých zajatcích a civilistech. Závěrem kniha je vynikající! Podle mého názoru je důležitá v tom ohledu, že je to jedna z mála knih, která mluví o 2. WW i z druhé strany a nejen od spojenců a sovětů.
HISTORII PÍŠÍ VÍTĚZOVÉ (bůh ví jak to celé bylo)
Velice silný příběh. Ač voják, byl Degrelle i inteligentní a kniha o tom vypovídá. Opět těžko hodnotit jeho názory a pohled na svět. Jsme v jiné době. Získal si mé sympatie, neměl to lehké a svůj život si skutečně vybojoval. Myslím, že nikdy nelitoval a kdyby dostal druhou šanci, bojoval a vybral by stejně.
Kniha je šunt a Degrelle výstavní debil!
Přesto budou military fanoušci, včetně mě, na vrcholu blaha, neboť nejrůznější detaily z fronty jsou lahůdkové a popravdě také jediným důvodem proč tento úmorný špalek vůbec dočíst. Kniha jako celek - ať už z pohledu beletristického či literatury faktu - fundamentálně selhává. A to z jednoho prostého důvodu: Degrelle jako každý správný sociopat - válečný zločinec lže jako když tiskne. A co s literaturou (faktu), která neříká pravdu? Vždy se mně líbila charakteristika psychopatů od Kurta Vonneguta: ''Představíme-li si rozum člověka jako ozubené kolo, mysl psychopata se liší v tom, že má některé zuby vylámané - tudíž mechanismus čas od času chybně poskočí a vynechá určité skutečnosti, které se mu nehodí do krámu." Tak se páně Degrellovi za 350 stran popisu východní fronty podaří úctyhodný kousek: ani jednou nepadne slovo Einsatzgruppen, Sonderkomanndo, či nedejbože Žid. Zato se kniha hemží ušlechtilými a dobře stavěnými (to Degrelle zmiňuje neustále) valonskými a německými mladíky hledícími ostřížím zrakem do dáli a s planoucím srdcem bez řečí umírajícími za svůj ideál. Všichni jsou čistí a ryzí jako ocel, všichni touží jen po jediném: zachránit křesťanskou Evropu před vpádem barbarských bolševických hord. Ani zmínka o tom, že bez jejich píchnutí do vosího hnízda by to Stalina ani nenapadlo! Sám Degrelle je ztělesněný Siegfried: vždy v první linii, v dešti kulek a s písní na rtech neohroženě a nezraněn, jen převahou své vůle a ušlechtilostí syna Evropy vítězí nad hordami barbarských Kirgizů, Kalmyků a Mongolů. Vůbec se pořád jen vítězí! Člověk by si z jeho knihy pomalu nevšiml, že Německo válku prohrálo.
Též všemožní nacističtí a SS pohlaváři jsou tu do jednoho líčeni naprosto nekriticky jako rozvážní, ryzí a ušlechtilí jedinci žhnoucí ohněm svatého ideálu. Nezřídka je toho na jejich čistá srdce už příliš a jim po světem ošlehaných lících skane slza mužného dojetí.
Za všechno odstavec o Hitlerovi z konce knihy (s.330): "Viděl jsem ho znovu před sebou. Prostého, s citlivým srdcem, schopného a plného síly. Jeho lid ho miloval a stál za ním až do konce. Za celou válku nikdy nic neotřáslo pevnou důvěrou německých lidí k muži, o němž věděli, že je nezištný a čestný, že má sociální cítění a smysl pro německou velikost."
Hitler a citlivé srdce? To už jsem opravdu řval smíchy.
Ještě polemika k Littellovu a Theweleitovu pojetí fašisty. Cituji z anotace k Littellově knize Suché a vlhké: "(...) je fašista člověkem, který se nikdy úplně neoddělil od matky, který si nikdy nevytvořil vlastní Já ve freudovském slova smyslu a jenž zoufale brání integritu vlastní osobnosti proti „všemu, co teče“.
Viz. prý Degrellova obsese záplavami boleševiků a mazlavým bahnem. Nezmiňuje se, pánové, o tom bahnu a té záplavě nikoli kvůli své hlubinné duševní anomálii, ale prostě proto, že to byl tak nějak na východní frontě zásadní problém?
Pokud jste fanoušci 2. světové války, tak jako já jedna z nejlepších knih na toto téma co vůbec je !!!
Když nebudeme trvat na objektivitě a naopak budeme naprostou subjektivitu autora považovat za výhodu, bude pro nás Tažení v Rusku 1941 - 1945 dechberoucím zážitkem. Autor si sice nejspíše leccos poupravil a má sklony k idealizování, kniha je však velice poutavá a o vojenském životě pojednává strhujícím způsobem, kdy i negativně naladěný čtenář musí uznat, že Degrelle a jeho muži byli opravdu tak stateční a odhodlaní, že by se tyto paměti mohly používat jako povinná četba pro vojáky světových armád. A to i přesto, že bojovali z historického hlediska na té nesprávné straně. Zápory knihy: přílišné množství popisu krajiny, nekritický postoj k nacistům a nacismu a despekt pro nepřátele. Ale na výpověď člena Waffen-SS nic překvapujícího a v mnohem menší míře, než by čtenář čekal.
Pane Bože. Dva dny jsem na to myslel, co jsem četl. Velice silna kniha. Nebudu soudit,
Sila tejto knihy spočíva v úplne subjektívnom pohľade autora, ktorý prešiel všetkými príhodami, ktoré popisuje. Čitateľ sa dozvie čo mali v hlavách vojaci SS bojujúci na východnom fronte, teda aspoň časť z nich. Autor sám seba vykresľuje, ako hrdinu, ktorý necúvne ani ,keď sa na neho valia hordy primitívnych vojakov z Ázie. Vždy spravodlivý k zajatcom a prívetivý k civilnému obyvateľstvu.Vyzdvihuje vojenskú česť, hrdosť, kamarátstvo a sebaobetovanie v prospech svojho národa. Takto uvažuje aj o svojej skupine dobrovoľníkov z Belgicka. Otázkou len ostáva, či obraz, ktorý si o sebe a svojich druhoch v zbrani utvoril, je aspoň trošku reálny. Čitateľ posúdi, či je autor úplný fanatik zaslepený idealizmom, alebo pravý vlastenec bojujúci za slobodnú Európu.
Nech je to ako chce, história ukázala, že proti boľševizmu nebojovali len spojenci nacistického Nemecka (medzi inými aj Slovensko, aj keď sa tým veľmi nechváli), ale po ukončení druhej vojny sa aj spojenci Sovietskeho zväzu obrátili v studenej vojne proti ZSSR (teda aj proti Slovensku, pretože sme sa voľky-nevoľky medzičasom pridali na stranu nášho nepriateľa, ale po konci studenej vojny sme sa pridali zasa na stranu nášho nepriateľa z čias studenej vojny). No kto sa v tom má vyznať? A ako mohol vojak, ktorý bojoval vo vojne vlastne vedieť, kto je priateľ a kto nepriateľ, keď to doteraz nieje jasne? Dejiny píšu víťazi...
Čo som ocenil, je popisovanie príhod bitiek a prostredia východnej fronty. Autor ich opisuje, tak verne, že mi pri čítaní častí o ruskej zime skoro odmŕzali prsty na nohách...
Velmi subjektivní spousta věcí mírně poopravena či vynechána, ale jednoznačně jedna z nejrealistictejsich co existují. Kdo čte literaturu faktu o tomto období nesmí ji vynechat.
Léon Degrelle je v mnoha očích za fašistu. Po dobytí Belgie Wehrmachtem ihned sympatizoval s Hitlerem, ale po přečtení této knihy mi nepřipadá jednoznačně jako zrádce své země. Bolševismus urputně nesnášel a bral to skoro jako svatou válku. Nezůstal jen u slov, oblékl uniformu divize SS Wallonie a šel si osobně vydobýt slávu do Ruska, což se mu bezesporu povedlo. Kniha je čtivá, ale psaná z jeho subjektivního pohledu. Prostě idealizuje a glorifikuje své druhy. To je podle mě naprosto pochopitelné, protože očividně upřímně věřil tomu co dělal...
Určitě kontroverzní dílo o tom není sporu. Autorem je sice v Belgii odsouzený válečný zločinec Leon Degrelle, ale do určité míry lze osud vypravěče pochopit. Možná je to pouze alibi z pohledu jednoho fanatika, na druhou stranu logicky je člověk schopen pochopit postavení malinkatého národa připojeného k Tisícileté říši, odporu k bolševismu, dohodu západních spojenců se stejným nepřítelem (bolševikem), odpor civilizace proti mongolským hordám drancujícím Evropu. Polemika SS vs. Waffen SS (SS vs. Zbraně SS) je spíše okrajová, ale autor toto striktně odděluje na SS odpovědné za pracovní, vyhlazovací tábory a Zbraně SS jako bojovou jednotku bez konkurence a v první linii. Co se dělo v zázemí, různá komanda a trestné výpravy? To bylo z pohledu bojových jednotek a autora neovlivnitelné. Chytání a popravování partyzánů, v době války pochopitelné a prováděné všemi stranami. Stejně tak postavení ustupující německé armády a skutečnost, že Stalin nedodržoval Ženevskou konvenci, když ji nepodepsal a pak německé vojáky nechal vlát ve vetru bez soudu a zábran. Román o době, kdy odvaha a čest (pokud ji daným přisoudíme) měla ještě cenu a kdy boj za vlast měl odůvodnění a hlavně smysl.
Tažení v Rusku 1941-1945
Rozporuplná kniha.
Nelze zcela pominout přínos z hlediska pohledu "z druhé strany".
Avšak taktéž nelze přehlížet fanatický autorův zápal pro nacistickou ideologii a jakousi obsesi mladými chlapci, hrdiny bránícími pevnost Evropa. U těchto pasáží se v mysli nezadržitelně vykreslují tři anglická písmena "WTF"?!
Cit. str. 201-2: "Náš velitel, podplukovník Lucien Lippert, .... Byl vynikající mladý důstojník belgické armády, nejlepší absolvent vojenské školy v Bruselu ve svém ročníku. Účastnil se křížového tažení proti bolševikům jako pravý křesťanský rytíř. Měl nádherné čisté rysy, svěží pleť a vážné světlé oči. Podplukovníkem se stal ve svých devětadvaceti letech a žil jen pro své přesvědčení.
Onoho dne bojoval Lucien Lippert, od přírody hrdina, tak směle, že z něj šla hrůza. Přitom to byl velice klidný mládenec, který nikdy neřekl nebo udělal nic přehnaného." - podle autora zbraně SS nikdy nedělají nic přehnaného, jestliže k tomu nejsou vyprovokovány hordami Mongolů, Kalmyků a spol. vydávajícími zvířecí zvuky a valícími se v lidských vlnách na statečné a prosté mládence.
Pakliže tedy zvládnete odfiltrovat neustálé omílání o čistých srdcích, ryzích charakterech, rytířích, svatých povinnostech apod., najdete pod tímto balastem vcelku zajímavé pojednání o chronologii německého postupu na východní frontě, různých postřezích o místech a lidech, dojmech z obranných bojů při ústupu a atmosféry krátce před kapitulací.