Teď už tě vidím
Nicole C. Kear
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/267054/bmid_nicole-c-kear-267054.jpg
4
115
115
Podívat se pravdě do očí může být zatraceně těžké, když člověk ztrácí zrak. Nicole bylo devatenáct let, když si vyslechla zdrcující diagnózu: má nevyléčitelnou oční chorobu, která ji do deseti let připraví o zrak. Na takovouto zprávu se dá zareagovat v zásadě dvěma způsoby: rozumně, nebo nerozumně. V prvním případě člověk uposlechne lékařových rad a zodpovědně se připravuje na život v temnotě. Nicole ale nemá nic takového v úmyslu. Nikomu nic neřekne a dál žije tak, jako by žádná budoucnost neexistovala. Nechá svým životem projít několik mužů, zapíše se do cirkusové školy a procestuje spoustu zemí. Od lehkovážného bytí začne upouštět, teprve když se zamiluje a založí rodinu. Tehdy už navíc pro ni není tak snadné předstírat, že se nic neděje, protože svět před jejíma očima je čím dál rozmlženější. Postupující nemoc ji nakonec přinutí vyjít s pravdou ven. Není to pro ni snadné, ale ani sebevětší vztek na nespravedlnost osudu nemůže Nicole ochránit před pravdou, které se celé roky snažila vyhýbat. Ale kdo ví... Možná je to právě naopak. Možná se jí nakonec uleví, když konečně najde odvahu podívat se pravdě do očí.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Pořízeno ve výprodeji za 29,- Kč, s tím, že knížku přečtu a pošlu dál. Tedy nejspíš.
Do letošní čtenářské výzvy se tato kniha zrovna hodí – hlavní hrdinka totiž trpí tělesným hendikepem, neléčitelnou oční chorobou. Postupem let ztrácí zrak – ale snaží se žít normální život. To se lehko řekne, ale hůře provede - a o tom, jaké to vlastně je, pojednává tato kniha.
Začátek mě příliš nebavil. Připadal mi moc rozjásaný a pubertální... pravda, autorka se o své nemoci dozvěděla na prahu dospívání, možná tedy chtěla v knize navodit příslušnou atmosféru... anebo to prostě byl jen americký styl, že jsme stále "happy", i když ve skutečnosti nejsme.
Fáze, kdy se hlavní hrdinka rozhodne osamostatnit a spolu s mužem svých snů založit rodinu, mi přišla mnohem zajímavější. Ta vlastně pokračuje až do konce knihy, neboť Nicole se navzdory strachu, co bude, až neuvidí vůbec nic, rozhodla i pro druhé dítě.
Kniha je psána s nadhledem a pochopením pro omezení, které každému z nás dává naše nedokonalé tělo i duše. Líbily se mi drobné rady před začátkem každé kapitoly, často věci, na které by se možná člověk v podobné situaci jako Nicole styděl zeptat, protože by nevěděl jak, koho, kde... Trochu jsem nechápala, proč Nicole tak dlouho tajila svůj hendikep před svým okolím, nakonec to však vysvětluje sama – udělat krok rozhodující a z vidoucí být najednou nevidomá, vědět, že už není cesty zpět, bylo to nejhorší.
Krásná kniha. Líbilo se mi, jak je formulovaná humorně, člověk z toho alespoň neměl tak krušné myšlenky. I tak ale velmi smutný příběh, který chytil za srdce. Doporučuji, je velmi čtivá.
(SPOILER) Vážné téma podané s určitou dávkou humoru. Střídají se tu smutné pasáže s těmi, kde se autorka snaží mít nadhled a dělá si ze sebe legraci. Tím, že je to osobní pravdivý příběh, je to o to víc zajímavé. Nikdo si asi moc neumíme představit, jak dospívající holka přijme takovou diagnózu, nikdo nemůžeme chápat, jak dokáže vychovávat 3 děti, velký obdiv. Asi v půlce knihy mě začalo štvát, že svou nemoc pořád všem tajila, hodně se to tam omílalo a i když samozřejmě dokážu pochopit, proč to tak měla z lidského hlediska, v knize už toho bylo prostě moc, proto hvězdička dolů.
Co byste dělali, kdyby jste věděli, že přijdete o svůj zrak? Jaké by byly vaše první kroky? Jak byste změnili svůj dosavadní život? Kniha se mi dostala čistě náhodou do rukou nedavala jsem ji velké naděje. Nemohla bych říct, že jsem se do ni zacetla na jeden nadech, ale zároveň nemohu říci, že mě dej nudil. Uvitala bych větší hloubku. Oceňuji zároveň tuto tématiku. Občasné zápletky se mi zdali trochu nereálné, ale pohodové čtení to jistě je..
Obdiv, úctu, soucit a pokoru - to pociťuji vůči ženě, která napsala tento nesmírně poutavý autobiografický román.
Je to kniha, která vám připomene, že se život má žít. Že i v těch nejčernějších scénářích a dramatech lidských životů vždy probleskuje naděje. A že s láskou dokážete všechno. Že největším pohonem je mateřství. Že matky jsou hrdinky, které nic nezastaví, ani temnota. A že i skrze ni dokážou stále vidět.
Na tuto knihu se těžce zapomíná. A i když je to příběh o ženě, která ztrácí zrak, není v ní ani kousek depresivna. Je zábavné ji číst, protože autorka nejen píše velmi dobře, ale zároveň je i vtipná. Její originální, trefná i něžná přirovnání budete hltat.
Já si nejvíce užila části věnované mateřství a dětem. Tak poutavé, zábavné, realistické a plné lásky.
DĚKUJI ZA TENTO ZÁŽITEK. Děkuji za tu ženu a její život, který inspiruje mnoho lidí v tom, aby věřili, žili naplno, šli si za sny a neměli strach.
Autobiografie nečtu, ale tato je jiná. Je vážně na vysoké úrovni. Má smysl, aby se takovéto knihy vydávaly a četly. Opravdu má...
Skvělá kniha, dobře se četla. Koupila jsem jí za pár korun a nic moc od ní nečekala, o to více mě dostala. Dojemná a vtipná, ač jde o vážné téma, humor rozhodně nechybí. Prostě hlavně se z toho nepo.... :) Autorku obdivuju. Přečetla jsem za jeden den a určitě se k ní ještě někdy vrátím. Doporučuji všem.
Protože zrakem vnímáme vlastně celý svět, je slepota tím nejhorším postižením, které může člověka potkat. Vůbec by mě ani nenapadlo, že se ke ztrátě zraku může někdo postavit takovým způsobem jako to udělala Nicole. K tomu je třeba jistě hodně odvahy, i když si vůbec nedovedu představit vydávat se raději za opilce než přiznat světu, že vlastně téměř vůbec nevidím. Faktem však je, že postavit se nemoci čelem a místo fňukání žít, je to nejlepší, pro co se Nicole mohla rozhodnout. Obdivuhodná kniha, tím spíše, že jde o autobiografii. Zakoupila jsem si ji, protože je mi svým tématem velmi blízká.
Toto téma mi není bohužel cizí. Kniha se četla dobře, chyběla mi trochu větší hloubka, ale aspoň to bylo psáno tak, aby to nebylo příliš depresivní a občas autorce nechyběl i nadhled.
Přečteno během týdne. První polovina knihy se četla jedním dechem, druhá půlka od mateřství už taková přesvědčivá nebyla, ale jako oddychovka neurazí. Příběh ženy, která bojuje s postupnou slepostí než si nakonec přizná, že není co skrývat a musí s pravdou ven.
Teď už tě vidím je velmi silným příběhem ženy, která se musela smířit se závažnou nemocí, jež jí nedovolí žít svůj život tak, jak by chtěla.
Obdivuji Nicole, že se ze své diagnózy nezhroutila hned na začátku, nevzdala se a přes všechny nástrahy, které jí život přichystal, se odvážila vzdorovat, poznávat, zkrátka dělat věci tak, jako by nebylo zítřku, jako by žádná oční choroba neexistovala, přestože věděla, že ji tím nijak nepřemůže. Nakonec se i ona musela vzdát, ačkoli se tomu dlouho bránila a popírala své stále znatelnější problémy se zrakem. Nelze však říct, že by její příběh byl smutný či dokonce poznamenán špatným koncem. Nicole našla svou cestu, i když už nebylo kam jít. Smířila se se svou nemocí a objevila smysl života v rodině, v jejích třech dětech, které nadevše milovala.
Její cesta je obdivuhodná, trnitá, ale vede k cíli, jenž představuje vysvobození v podobě přiznání dlouho skrývaného tajemství.
Nicole jsem ve všem chápala, její pocity byly v knize skvěle popsány. Humor opravdu nechyběl, líbily se mi především rady pro slepce na začátku kapitol.
Hodnotím pouze čtyřmi hvězdičkami, protože se mi děj občas zdál moc zdlouhavý a nezáživný.
DOPORUČUJI VŠEM, KTEŘÍ TRPÍ NEVYLÉČITELNÝM ONEMOCNĚNÍM, ALE I LIDEM, KTEŘÍ POTŘEBUJÍ DODAT ODVAHU A ZAJÍMÁ JE ŽIVOT S OČNÍ VADOU.
Ve mě teda tato kniha vyvolala spíše smíšené pocity. Ani neumím popsat proč. Jeden den jsem četla, druhej den jsem se zase ke čtení nutila a hrdinka mě štvala. Moc jsem ji nechápala, ale zase jak ji můžu pochopit, když jsem to nikdy nezažila že? V knížce bylo i spousty vtipných momentů. Takže nakonec asi ubírám jen jednu hvězdičku a doporučím dále! :-)
Moc hezký! Nerozumím lidem, kterým je autorka a hrdinka příběhu nesympatická. Tím, že nechtěla fňukat, a obtěžovat svým postižením ostatní? Tím že se s ním sama tak obdivuhodně prala? Když má někdo smysl pro humor, je to můj člověk!
Doporučuji! Smutný, veselý, vtipný, čtivý, bezvadný!
Stejně ani já si hlavní hrdinku neoblíbila. Na začátku vypadala kniha i příběh nadějně, ale pak se mi do knihy už nějak nechtělo. Nebylo to proto, že by kniha nebyla dobře napsaná, naopak se četla docela dobře, ale prostě jsem nechápala postoj hlavní hrdinky k její chorobě. Stejně jako jiní čtenáři zde i já nechápu, proč ji přišlo lepší působit jako opilec, než žena s oční chorobou. Právě za toto dávám tři hvězdy.
Lze si z toho vzít ale i ponaučení - ať chcete nebo ne, jednou vás realita dožene a vy budete muset jednat rozumně.
Krásná kniha. Líbilo se mi, jak je formulovaná humorně, člověk z toho aspoň neměl takovou depresi. I tak ale velmi smutný příběh, který chytil za srdce. Doporučuji, je velmi čtivá.
Hezky napsáno, jen jsem moc nepochopila, proč autorka tolik moc nechtěla, aby okolí vědělo, že ztrácí zrak. Jinak hezká knížka.
Hodně jsem se na tuto knížku těšila, ale nakonec mě zklamala. Četla se dobře, je napsaná příjemným jazykem, je i vtipná, jak anotace slibuje. Ale hrdinka mi prostě nebyla sympatická, nepochopila jsem ji, proč nebyla schopná před ostatními říct pravdu a raději ze sebe dělala blbce či opilce. Nedokážu ji obdivovat, jak vše zvládla, spíš mi to přišlo, že se chovala nezodpovědně a když už jí opravdu začalo téct do bot, tak naštěstí pochopila, že kvůli dětem bude muset umět fungovat i slepá. Chápu, že je to autobiografický román a není to smyšlené, přesto mě její osud kvůli jejímu chování příliš nezasáhl. Ale aspoň vím, že ne každý se dokáže postavit takovému osudu rozumně.
začátek je dobrý a sledujeme život ženy která se dovídá strašnou prognozu ale cim se kniha blížila ke konci tim jsem hrdinku měla ráda méne a méne ... ale jako čtení o tom co se může stát skvělé
S chřipkou v posteli přečtena za jediný den ! Je opravdu dokonalá, chvílemi veselá, chvílemi smutná, ale hodně čtenáře přitáhne a nepustí. Hlavní hrdinku jsem obdivovala, jak s přehledem vše zvládla i přes krutou nemoc a jak se se vším poprala. Doporučuji přečíst všem.
Život Nicole je úplne obyčajným životom, aký vedie mnoho devätnásť ročných dievčat - študuje na vysokej škole a nejako extrémne sa nezaoberá budúcnosťou. To sa ale zmení v momente, keď sa na obyčajnej prehliadke u očného doktora dozvie, že o desať-pätnásť rokov stratí zrak. Svoju diagnózu sa rozhodne oznámiť svojej rodine, no tajiť ju pred zvyškom sveta. A popierajúc to, čo sa neodvratne blíži, si začne plniť svoje najtajnejšie, a miestami aj bláznivé, sny.
V prvom rade chcem podotknúť, že ma kniha veľmi milo prekvapila, pretože som naozaj pochybovala o kvalite jej obsahu, keďže ma vyšla na 29 kč. Viem, že hodnotiť knihu podľa ceny je hlúposť, ale naposledy ma príbeh podľa skutočných udalostí veľmi sklamal a to bol desaťnásobne drahší. Takže som bola trošku skeptická.
Každopádne, je to teda príbeh podľa skutočných udalostí, kde sledujeme život mladej Nicole po dobu pätnástich rokov od diagnózy choroby sietnice. Zasväcuje nás do svojich pocitov, do toho, ako postupne prijíma svoju chorobu a snaží sa s ňou vyrovnať, a na viac ako tristo stranách pozorujeme životné situácie, ktoré sú pre zrakovo nepostihnutých ľudí úplne normálne, no jej spôsobujú značné problémy.
Každá kapitola je ešte tématicky a humorným spôsobom doplnená o rady pre ľudí, ktorí tiež strácajú zrak a vždy sa týkajú konkrétnych, v kapitolách obšírnejšie popísaných, udalostí.
I keď sa kniha venuje vážnej téme, je písaná s akurátnou dávkou humoru, ktorý ma veľmi bavil a pôsobil odľahčujúcim dojmom, čo je určite vítané, pokiaľ nechcete celý príbeh preplakať (a to ja by som rozhodne preplakala).
Som rada, že som nad kúpou knihy neváhala a vzápätí neodkladala jej prečítanie, pretože neľutujem ani jedinú minútu, ktorú som nad ňou strávila.