Tekuté zrcadlo
Jiří Štěpán
Pozoruhodný básnický debut, který se vztahuje spíše k americké než české tradici moderní poezie. Intimní zkušenost je zde konfrontována se „světem venku“, autor poctivě hledá definice nejen pro své já, ale i pro svůj druh, znovu zkoumá situaci člověka ve společnosti i v přírodě, všímá si věčného sváru civilizované, spirituální bytosti se „zvířetem“ v nás. Opakovaným motivem se zde stává hudba, šířeji zvuk, bazální projev lidské přítomnosti. Je to poezie dynamická, orchestrální, v níž na sebe reagují (a vzájemně polemizují) zdánlivě nesouvisející pasáže, jež ponoukají především k vnímání celku sbírky.... celý text
Přidat komentář
Tekuté zrcadlo v sobě míchá zhrzenost dobou a rozjímání nad bytím i jeho zbytečností. Obrazotvornost sbírky je velmi nenásilná, ale o to mocnější, když sklouzne ke konkrétním tvarům. A za básněmi, které se nebojí zabrousit také k hudebním motivům či k vědecké terminologii, zůstává pomyslný ocas, jenž je v konečném důsledku svazuje do jednoho myšlenkového celku.