Tekutý písek
Malin Persson Giolito
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/347161/bmid_tekuty-pisek-OGG-347161.jpg
4
393
393
Osmnáctiletá Maja Norbergová, obyčejná dívka, výborná žačka a oblíbená kamarádka, se ze dne na den stala nejnenáviděnější osobou ve Švédsku, obviněnou z účasti na masakru na střední škole a vraždy svého chlapce a nejlepší přítelkyně. Maja však nebyla sama, kdo ten den střílel… Po devíti měsících začíná soudní proces. Po devíti měsících absolutní izolace se Maja pokusí dokázat, že se jen bránila. Veřejnost ani média jí ale nevěří. Případ však odkrývá mnohem hlubší příčiny – maska zdánlivě uhlazeného, bezproblémového života bohaté mládeže padá a vynořuje se skutečnost plná rasové i sociální šikany, drog, lhostejnosti a bezcitnosti… Tekutý písek byl vyhlášen nejlepší švédskou krimi roku, vychází ve 23 zemích.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2017 , Knižní klubOriginální název:
Störst av allt, 2016
více info...
Přidat komentář
Škoda... knížka měla dobrý námět, vcelku slušný začátek, ale bohužel nic moc závěr. Nejvíc mě kniha zklamala v momentě, kdy vypravěčka začala promlouvat ke čtenáři. To mi naprosto zkazilo dojem z celého příběhu. A na konci už jen doufáte, že to dopadne jinak, třeba trochu zajímavěji, než kam to směřuje. No, nedopadlo...
Knihám z právnického prostředí se snažím vyhýbat, popis soudních procesů mě nebaví a tak jsem si na začátku říkala, že jsem možná sáhla vedle. Omyl. Tento soudní proces i věci okolo něj byly nejspíš díky pohledu Maji podány velice čtivě.
Za mě zasloužených pět hvězd.
No, nebylo to úplně špatné. Trochu nezvyklý styl - člověk si musí neustále připomínat, že je v hlavě puberťačky, ale zajímavě napsané. Ta snaha o vzbuzení antipatií vůči hlavní hrdince mi přišla otravná, ale je fakt, že bez toho by byla kniha asi o ničem. Spousta zbytečného plácání kolem, popisů myšlenkových pochodů hlavní postavy asi mělo knihu jen natáhnout, takž některé pasáže jsem přeskakovala. Ale přes to všechno je kniha čtivá a člověk se moc těší na konec.
Hned na začátku knihy vás zamrzí, protože se dozvídáme o masakru na střední škole. 18 letá Maja, která má skvělý prospěch, se stává jednou z nejnáviděnějších osob ve Švédsku, protože byla součástí tohoto masakru a přežila.
Po x měsících začíná 3 týdenní soudní proces, během kterého se obhajoba snaží prokázat, že Maja je nevinná. Během procesu se Maja vrací v myšlenkách k předchozím událostem a ukazuje tak čtenáři svoji verzi.
Dle mého zajímavé téma, které je velmi citlivé. Všichni víme, že v dnešní době k masakrům na školách dochází a to z naprosto nepochopitelných důvodu...
Něco mi má knize vadilo, protože jsem se nemohla pořádně začíst. Děj se velmi vlekl, emocionální houpačka se nedostavila a ani jsem nebyla nějak napjatá, když mělo dojít k verdiktu. Prostě napětí téměř žádné. Nic moc...
Styl psaní mi vůbec nesedl. Ačkoliv se jedná o zajímavé téma, musela jsem se hodně přemáhat a nutit knihu dočíst. Jsem ráda, že to mám za sebou a jsem zvědavá na zfilmovanou verzi.
Celkem zajímavý příběh o tom, co se může opravdu stát. Po delší době jsem četl něco z právnického prostředí. Střídání vyprávění o minulosti a z průběhu soudu mě bavilo.
Právnický a zároveň psychologický thriller. Zajímavý je v tom, že napětí není vystupováno nějakou akcí, nevidím ani nějaký výrazný obrat v ději přesto je tam hodně napětí - jednak v lince minulé, tak v lince právnické u soudu - a toto napětí, vlastně autorčiny myšlenky navozují nutnost k přemýšlení. kam až se společnost dostala? A docházíte spolu s ní k přesvědčení, že se něco muselo udělat špatně - ale co? - a nakonec si musím položit otázku: dá se s tím něco udělat?
Kniha mě doslova pohlitila. Výborně napsáno. Svižné tempo, velmi dobré téma i děj a realisticky podané vyprávění hlavní hrdinky. Ke všemu skvěle zvolený název knihy. Přesně vystihuje vztah dívky se Sebastianem, průběh procesu i procitnutí ze zaslepenosti lásky. Jenom strhávám hvězdičku za vulgární jazyk... To opravdu nemám ráda.
Ufff tak tahle kniha mi dala. Zajímavý námět a styl vyprávění, ale způsob jak je to napsané až bolí. Běžně bych knihu o 370 stranách měla přečtenou za dva dny a tady jsem se trápila skoro týden. Naštěstí mě Majin budoucí osud a zvědavost, jak to vlastně celé bylo, udržela u knihy a posledních cca 15 stran už jsem zhltla, abych se konečně dozvěděla, jak dopadl rozsudek. Také myslím, že budu o tématech viny, vraždy a o tom, co je správne,přemýšlet i nadále
Díky akci (stála 39 korun) a kladným hodnocením mých oblíbených uživatelů na DK jsem si konečně pořídila knihu, o které jsem několik let přemýšlela. A jsem ráda, že jsem si počkala na akci. Kniha mě spíše zklamala, i když několik silných momentů nabídla.
Vůbec mně nesedl styl psaní. Celou knihu vypráví jen Maja, což by nevadilo. Ale přímé řeči je zde pomálu. Dokonce jsem si v jednu chvíli myslela, že Maja po tragédii oněměla. Hlavní líčení máme jen prostřednictvím Maji, která nám spíše vypráví své myšlenky, než co se děje u soudu. Jasně, že to byl záměr autorky, aby nám karty neodhalila hned zkraje, ale bohužel mně to nesedlo. Příběh je dlouhý a kniha má velký formát, takže obsahově je kniha rozveklá. A jak jsem si několikrát pomyslela, Maja se stále točila dokola ve svých myšlenkách. Občas však zabrousila do zajímavých témat, u kterých jsem se zamyslela. V knize se ukrývá hodně pravdy.
Konec nepřekvapil. Tušila jsem jej od začátku. Měla jsem od knihy jiná očekávaní.
(SPOILER)
Hlavní postavou a vypravěčem je Maja. Je to psané tak, jak Maja mluvila a jak ona sama přemýšlela. Styl psaní je s puberťáckým nádech plný vulgarit. Maja se nesnaží šokovat, ani ohromit. Záměrně netouží vyvolat ve čtenáři soucit, či empatii. Jen sděluje svůj příběh přesně tak, jak to ve skutečnosti bylo.
Ona byla na počátku vztahu se Sebastianem plná nadšení, protože si zrovna ji právě on vybral. Jejich vztah byl jako tekutý písek, ze kterého vedla pouze jedna cesta.
Je to úžasná kniha, ale do 127 strany jsem se musela nutit číst a ani jsem to moc nechápala. Ale po 127 straně je to úžasné, vše začíná dávat smysl a začne to být napínavé.
(Čtu si o přestávkách ve škole.)
Když zazvonilo na hodinu, tak jsem měla chuť roztřískat zvonek a číst si dál a dál a dál.
Skandinávské krimi a thrillery sleduji většinou jenom zpovzdálí, protože se mi často zdají na jedno brdo. Někdy mi připadá, že stačí mít skandinávský pseudonym, využít severských reálií, a chladně popisovat co nejmorbidnější a nejujetější vraždy, a penízky a sláva se jen hrnou. Jednoduchý business plan.
Jenže pak jsou skandinávské knihy jako Tekutý písek. Inteligentní, uvěřitelný příběh o zločinu, s mnoha postřehy a přesahy, plný současných švédských reálií. Zejména v první polovině je to psychologický nářez, a jistě nastavuje dosti věrné zrcadlo části - nejen švédské - moderní společnosti. Bohužel mu v poslední třetině dochází dech, a šustí papírem, ale přece jen je to velice slušné soudní drama, psané právničkou, a zdařilá psychologická sonda do duše obviněné teenagerky.
Příhodná hudba k četbě: Jóhann Jóhannsson, Max Richter, Röyksopp, Sólstafir, pro tvrďáky i Burzum. Seriál podle knihy je také slušný, ačkoli dvouhodinový film by úplně stačil.
„Hodnota lidského života je absolutní a bla bla bla… Všichni jsme si rovni a bla bla bla. Život Hitlera má stejnou cenu jako život Matky Terezy.“
Přečetla jsem několik knih, ve kterých mi autoři sci-fi představili fascinující tvory a civilizace, naprosto cizí, znepokojivé až děsivé. Švédskou mládež (vlastně celou společnost a nejen švédskou) bych na základě „Tekutého písku“ zařadila do stejné škatulky. Dospělí, stále hlídající svou řeč i chování, aby na nich neulpělo ani smítko podezření, že jsou v nějakém ohledu nekorektní. Hlavně se nikoho ani v myšlenkách nedotknout, ignorovat realitu, pokud staví do nepříznivého světla občany ze slabších sociálních vrstev, přistěhovalce a zvláště ty s tmavším odstínem pleti. Děti vychovávat v ochranné bublině iluzí, blahobytu a svobody téměř bez mantinelů, hustit jim do hlav líbivé myšlenky a utopické ideologie, tajit nepříjemné skutečnosti, ať potomek neutrpí duševní trauma. Nepodněcovat ambice ani rivalitu, dbát na rovnost, lemply odměňovat stejně jako dříče (tak proč se vůbec snažit?).
Možná se divíte, z jakého důvodu u „nejlepší švédské krimi 2016“ mudruji o úpadku progresivní severské civilizace? „Tekutý písek“ totiž není detektivní román, pachatele i zločin známe prakticky od úvodních stran. Dívka ve vazbě vypovídá, jak se z obyčejné chytré studentky, snažící se zapadnout mezi vrstevníky, najít své místo na světě, stala nejvíce nenáviděnou osobou v zemi. Právnické + sociální + psychologické drama, poukazující na životní bezradnost bohaté mládeže, na opovržení a nepřátelství „nových Švédů“, na vliv médií, a v první řadě: kam může vést nezájem až neláska rodiny.
Frustrující, nijak přehnané čtení; každému nemusí sednout styl vyprávění z pozice teenagera, množství zahořklých úvah, všechna ta plytkost – peníze, večírky, kluby, opíjení se, drogy, sex, mobily přirostlé k dlani.
Celou první polovinu knihy jsem zvažovala, jestli tu iritující společnost raději neopustit. Teprve dlouhé čekání u doktora způsobilo zlom, kdy mě začalo bavit přemýšlet o různých souvislostech, globálních i osobního rázu, také jsem chtěla vědět, zda uspěje obžaloba či obhajoba. Hodnocení… no, trochu jsem s textem zápasila, zápletka není v žádném ohledu originální, vyvolané varovné otázky však za čtvrtou hvězdu stojí. 70%
Dal jsem 100 stránek.Říkám si nejlepší Švédské krimi, dej tomu šanci.Ale ten způsob jakým je to napsáno mě nebavil. Přemáhal jsem se jak jen to šlo a knihu nakonec nedočetl.
Líbilo se mi to.. Jedná z knih, kterou nechcete odložit a musíte stále číst. Vtáhne vás to a vás celou dobu zajímá, proč to tak bylo. Krásně popsane postavy.. Otázky přímo na čtenáře. Za mě doporučuji :) Dokonce jsem i pochopila, proč se kniha jmenuje Tekutý písek :)
Bylo to hodně zajímavé, sice bych byl pro zkrácení, ale neodtrhnul jsem se. Čekal jsem nějaké velké ALE, velké odhalení, ale bylo malé a odhalení bylo ještě menší.
Tekutý písek
Nenechte se ovlivnit sérií, která běží na Netflixu - divné dialogy, ploché postavy a všechno tak nějak prvoplánově naplácané na sebe, aniž by to vystihlo charakter jednotlivých účastníků . Za mě byla tahle knížka, ke které jsem se dostala teprve letos, jednou z nejlepších, co jsem v poslední době četla. Majin popis událostí a vztahů slovy zmateného, zamilovaného, a přece ve výrazech nekompromisního teenagera mě vtáhl od první do poslední stránky. Super, doporučuji!