Tekutý písek
Malin Persson Giolito
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/511787/bmid_tekuty-pisek-lLb-511787.jpg
4
391
391
Osmnáctiletá Maja Norbergová, přátelská dívka a výborná studentka, se ze dne na den stane nejnenáviděnější osobou Švédska. Je obviněna z účasti na masakru na střední škole, z vraždy svého přítele a nejlepší kamarádky. Nebyla však jediná, kdo střílel. Po devíti měsících absolutní izolace začíná soudní proces a Maja chce dokázat, že se jen bránila. Nikdo jí ale nevěří. Případ ale odkrývá mnohem hlubší příčiny – maska zdánlivě kultivovaného života bohaté mládeže padá a vynořuje se skutečnost plná rasové i sociální šikany, drog, lhostejnosti a bezcitnosti… Nejlepší švédská krimi roku 2016 vyšla již ve 27 jazycích a dočkala se také seriálového zpracování.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno:
2023
,
Kalibr
Originální název:
Störst av allt, 2016
více info...
Přidat komentář
Prvních 140 stránek se neskutečně vleklo. Už už jsem si říkal, že knihu odložím. Ale pak chytl příběh spád, konečně se začalo něco dít a Majin příběh mě začal vtahovat.
(A jinak mě iritovalo zaměňování slov konfirmace a biřmování, což je pravděpodobně vina překladatele.)
Autorka nezapře svoji bývalou profesi. Byť je příběh ze soudního prostřední, není obtěžkán nesrozumitelnými termíny a výrazy. Toho je vtipně docíleno pohledem mladé dívky, která když tomu nerozumí, prostě to přeskočí. Téma je to složité, postavy nejsou úplně rozvinuté, ale opět s přihlédnutím na vypravěčku je to vlastně pochopitelné. Taková emoční nálož na 17 letou holku musí být skutečně vyčerpávající, ono i čtení nebylo úplně snadné, ale oproti jiným severským autorům jsem taky tu lokaci našla jen v názvech ulic, jinak byl příběh Hollywoodsky. Určitě stojí za zfilmování
Nejlepší švédská krimi roku 2017 měla slušně našlápnuto. Neobvyklý styl psaní a myšlenkové pochody byly zajímavé. Charaktery v knize rovněž. Postupem času tomu ale maličko dochází dech a čtenáři to přijde poněkud zdlouhavé. A jako by se mlátila prázdná sláma... Ke konci už mě u knihy držela jen zvědavost, jak to dopadne. Tak by to být určitě nemělo. Škoda, škoda. Ale i tak za přečtení stojí. Je to zase něco trochu odlišného. :-)
Zaujaly mě recenze. Námět zajímavý, ale nějak mi nesedl styl. Přesto hodnotím jako dobrý titul, který stojí za to přečíst.
Téma zajímavé, ale zpracování nezaujalo...Do čtení jsem se musela nutit a vlastně mě jen zajímalo, zda bude hlavní hrdinka odsouzená nebo ne.
Wau! Dlouho trvalo, než na tuto knihu přišla řada, ale jsem nadšená! Skvěle napsané. Z konce mám velkou radost. Jdu se pustit do sledování seriálu. I když knížka je prostě knížka!
Určitě dobrá a zajímavá kniha, skvěle vykreslené postavy a na všechny jsem měla vztek. Spisovatelka píše naprosto otevřeně, jasně a bez obalu. I když vás příběh vytáčí, je dobré si knihu přečíst a popřemýšlet.
Je to určitě výborná kniha stockholmské spisovatelky, která pracovala u soudního dvora a pak jako úřednice v Evropské komisi v Bruselu. Snad proto ví, o čem píše. Z celé knihy na mě po celou dobu padala deprese a i když jsem zrovna nečetla, pořád jsem musela přemýšlet: co kdyby... proč...
Je to o partě mladých, většinou 18 letých ve Švédsku.Sebastian byl nejbohatší dítě Švédska, běloch s psychickými problémy, feťák, rozvedení rodiče a špatný prospěch ve škole. I když náhodou do školy šel, přicházel vždy pozdě, ale nikdo mu nic neřekl, nevyčítal, aby ho náhodou nepoškodil na duši. Po prázdninách se ve škole učitel nikdy nezeptal: " tak děti, kde jste byly a co jste dělaly o prázdninách", kdepak, to by se ti, kteří nikde nebyly, mohly cítit "vyloučeni".
Do party patřila Maja, právě souzená za to, že ve škole postřílela kamarády. A právě ona celý příběh vypráví :
" Měla jsem dost Sebastiana, Amandy a Labbho, jich všech, toho všeho. Měla jsem dost toho, že jsem mladá a mám si užívat, blbnout, v opilosti řvát před diskotékou nebo uvnitř VIP salonku. Všeho jsem měla dost, ale ze všech sil jsem tu jejich hru hrála dál. Večer co večer co večer. Pořád dokola a dokola a dokola. A taky jsem říkala to, co říkají všichni: "Páni, jak já jsem se zase ožrala, a já si vůbec nic nepamatuju a ty vole, to byla ale sranda."
Do party patřil také Denis z Ugandy, který obchodoval s drogama, dál ctižádostivý Samir, který chtěl, aby Maja dala od Sebastiana ruce pryč:
"Nech toho, Majo. Tyhle kecy si s chudáčkem nebohým Sebastiánem schovejte jeden pro druhýho. Já ho nelituju. Jestli to doma v tom jejich luxusním baráku fakt nemůže vydržet, tak proč se neodstěhuje? Jestli nedokáže chodit do školy, proč toho nenechá. Tvůj přítel je zmrd, ať už je sjetej nebo ne."
Samozřejmě chápu, když jí hrozí 10 let kriminálu, tak ji mrzí, že přijde o 10 let života. Ale že by si uvědomila, že zabila dva lidi a ti přišli o celý život ?!?!?!?!?!?
Kniha je to výborná, dobrá sonda do života mládeže ve Švédsku, ale z toho života a názorů mi bylo zle a - jak už jsem psala - jsem byla celou dobu v depresi.
Téměř bez výhrad se přikláním ke komentáři [te-ssiinka3905]. Že je "zlatá mládež" kdekoliv na světě právě taková, jak je popsáno v knize, není až tak překvapivé...
pro mě však z celého románu velmi plasticky vystupuje postava Samira - poťouchlého šprta s charakterovými vlastnostmi odpadního potkana. Palec nahoru spisovatelce, že chlapce vykreslila - vzdor etnickému původu - jako apriori zlého, nenávistného, plného zloby a závisti proti všem, kteří měli to štěstí a narodili se (na rozdíl od něj) do zlaté kolébky¨, přičemž jeho charakterové vlastnosti mají do Mirka Dušína hodně daleko (viz jeho "pseudovztah" k hlavní hrdince).
Jinak pro mě velmi čtivé, vyplatí se číst!
("Runaway Train - Oleander")
Knihu jsem si chtěla přečíst hlavně kvůli seriálu a své snaze vždy nejdřív číst předlohu. Podle komentářů se jedná průměrnou knihu. Tak uvidíme. Já moc nemusím příběhy přímo ze soudní síně. Tak jsem doufala, že to bude v menším, tedy pro mě strávitelnějším poměru nebo stravitelnějším popisu. A těch horních deset tisíc junior taky není téma pro mě. Hele, jdu do knihy skoro se samými negativy, co?
Přečteno.
("Státní zástupkyně by se měla naučit vyjadřovat úsporněji. Neřekla jedinou větu dost krátkou na to, aby se dala napsat ma twitter.")
Hmm. Úvod je vážně dlouhý a táhlý. Když ta holka se neskutečně vykecává! Furt a dlouho (psáno v první osobě). Všechno rozebírá podledem hysterky, která nic nechápe, je zmatená a jak skáče z jedné vzpomínky do druhé, mátlo to i mě. Ale zároveň jako od vážně moc chytrý holky ("chytrý bohatý holky"), která se jenom omylem ocitla na špatném místě. Prostě je to psané tak, že se chcete dozvědět pravdu. Ale nečekejte na první stránce: "Udělala jsem to a takhle to bylo.", ani "Neudělala jsem to, nechápu, proč se mi to všechno děje.". Na pravdu si musíte počkat. Jo, ze začátku jsem se tím trochu kousala, ale potom jsem se začetla. Mám z toho bohužel i to, že tahle děcka vážně nikdy nepochopím. Že ani nechci. Vážně může pocit toho, že si můžete dovolit všechno ke všem, a potom když vám to někdo vezme, vyústit až v tohle všechno?
S Mayou jsem měla problém. Kniha je psaná tak, že textu toho bohatýho fracka prostě věříte. Tak moc, až jí to přejete. Jako kdyby z toho byla jenom další sranda, která se budu moct rozebírat na sociální síti. Jen si trp, ty mrcho. Ale stejně vám hlavě bude blikat, jestli to není jenom obranný mechanismus. Jestli to nebylo jinak. Dostala jsem tolik proměnných, že jsem pravdu asi přehlédla. Proto mě konec tolik šokoval? Pro mě je to prostě jiný svět...navíc je Maya trochu v jiné cenové kategorii (mimochodem výrazu v uvozovkách si vážně užijete hodně!), takže má právníky, kteří by zvládli z černé udělat bílou, takže tak.
Navíc je všechno v Mayi režii jako vypravěče. Dobře provedená manipulace se čtenářem. Chápu tedy, že to dostalo jakousi cenu uvedenou na obalu knihy. Jenom nechápu kategorii. Tohle byl spíš psychologický román. Nebo takhlenc. Mělo to k němu blíž než krimi. (Protože se to odehrává v soudní síni a jsou tam mrtví?) Pokud jste tedy zároveň schopní ustát trochu toho dívčího dramatu, bude se vám kniha líbit. Přesto na otázku: "Co to čteš?", jsem automaticky odpověděla: "Detektivku." Buď jsem to nechtěla komplikovat nebo moje podvědomá odpověď ohledně žánru. Je to prostě "kniha". Žánr si domyslete samy. Pravděpodobně to zvládnete jenom po dočtení. Dřív určitě ne. Nebo ani potom (jako třeba já).
Autorka si vybrala jednoznačně zajímavé téma. Protože jako normální člověk vidíte ve zprávách jenom náhledky podobných činů. Nikdy nevidíte, co bylo předtím. Natož, co následovalo potom. Možná proto, že to lidi moc nezajímá. Hlavně aby do večerních zpráv dobře natočit ty, kteří přežili. Navíc mě bavilo, jak bylo zakomponované to téma Švédi/cizáci, protože oni na první pohled působí jako, jak jsou s tím ok. To možná jo, ale jenom ty chudý. A málo informovaný.
ZAČÁTEK TEORETICKÉHO SPOILERU "Já tě budu milovat, když to nikdo jiný nedokáže. Slibuju. Už tě nikdy nenechám samotného."...Tohle je výsledek psychického vydírání né lásky. Jak bys ho mohla opustit, když tě tolik potřebuje, poté co si to sám posral, protože se choval jako nezodpovědnej zbohatlickej feťáckej fracek? A v tomhle překrouceném paradoxu jsou všichni proti němu? Kdo je viník? O mrtvých jenom dobře, říká se. Tak to by se v knize lhalo ještě víc než tomu tak je. Katalizátor je pryč a ostatní musí čelit následkům?
Nebudu komentovat skoro konec knihy, kde se Maya (několikrát) obrátí vyprávěním na čtenáře. To mě změnilo z pozice účastníka na pozorovatele. Jako pojistka (asi), kdybych doteď pozorovatelem nebyla, ale účastník všeho. Protože v té třídě všichni neumřeli. Protože nám bude poskytnuta i ta druhá verze toho, co se stalo. Kromě té, kterou nás celou dobu krmila Maya. Tak si vyberte. Zelená nebo červená? A je to těžká volba? Nebo snadná? Nebo záleží na tom, kdo vám to nabídne?
KONEC TEORETICKÉHO SPOILERU
Jo, a ve vězení je to vlastně fajn. Alespoň neprudí máti s tatíkem (trapní exoti, nechci bejt jako voni!). No, byla jsem zvědavá na její pocity, pokud se dostane do "skutečného vězení".
Za mě: kouknu na seriál a taky "Bang, bang, seš mrtvej!", nějak mě chytla z toho všeho depka.
Nějak nevím jak hodnotit..téma zajímavé,ale konec mi připadá takový nedotažený...
Průměrná kniha. Neříkám, že je úplně špatná ale prostě mě nijak zvlášť nechytla. Dočetla jsem jí jen proto, abych zjistila, jak to s Majou dopadne.
Po knize jsem sáhla hlavně kvůli seriálu, na krérý sem se chtěla kouknout a jediné štěstí, že sem ji měla jen půjčenou z knihovny. Tohle prostě ne.
Příběh je vyprávěn z pohledu hl. hrdinky a ten styl je prostě něco. Na to, že je souzená za vraždu, napomáhání a navádění k vraždě a bůh ví co ještě jsou ty její myšlenkové pochody vulgární, naštvané a agresivní. Nad tím jsem opravdu kroutila hlavou. Jina řečeno, vyprávěno z pohledu arogantního, snobskýho farcka. V půlce knihy se to sice zlomilo a bylo to už celkem snesitené, ale i tak....
Opravdu mi bylo jedno jak to s hlavní hrdinkou dopadne. Zajímalo mě jen co se vlastně stalo a co k tomu vedlo. Jediné co se mi na hrdince líbilo byl její vztah k sestře, který byl opravdu krásný.
Rozhodě považuji za plus popisy obahjoby, které byly dobře popsané a uvěřitelné. Jde vidět, že autorka ví o čem píše, když pracovala pro největší právnickou firmu v severském regionu.
Ale i přes to je v knize spousta zbytečných a detailních popisů, které knize rozhodně nepřidají na čitelnosti: Opravdu potřebujeme vědět, jak se střídá na záchodě se svymi advokáty a když ne řada na ní aby šla na záchod je sedátko ještě teplé? Nebo potřebujeme vědět, že když sedí u výslechu a opře se na židli a nahmatá mezi opěradlem a sedátkem zaschlé holuby? jako fakt? Je to opravdu tak důležité?
Kniha rozhodně pojednává o silném tématu, ke kterému opravdu ve světě dochází. Kniha mi připomíná knihu Hate List. Téma je v jádru stejné. Jen popsané hlavně ze soudní síně s prolínáním do minulosti a seznámení s tím, co se vlasně stalo.
Bohužel, kniha pro mě byla opravdu oporavdu sklamáním a na seriál se už taky nechystám dívat. Za mě 2,5*/5*
Víc než krimi nebo thriller je to rozhodně young adult literatura. Ale velice dobrá! Já jsem z knihy nadšená. Už jen díky tomu, že autorka skvěle ukazuje, že soudit umí každý. Jak lidi, tak v tomto případě a v těchto komentářích i knihy :) Nehledě na věk a myšlenkové pochody hlavní hrdinky - kdo z nás nebyl zamilovaný do totálního magora, ať hodí kamenem. Autorka byla právnička a já se spolu s ní velmi vyžívala v hlavní řeči advokáta Miji, i jednostranné státní zástupkyně.
Velmi zajímavý příběh se skvěle vykreslenou psychologií hlavní hrdinky. Vadilo časté přeskakování časových linek. Místo toho, aby děj plynul dopředu, jsem měla pocict, že se stále vrací zpátky. Krok zpátky, dva kroky před :) ale zhruba tak v půlce románu jsem se začetla a už jsem knihu nepustila z ruky. I přes mé výhrady ale oceňuji originalitu, s jakou je téma zpracováno.
Myslím, že si za mne kniha hrdý titul nejlepší švédské krimi 2016 plně zaslouží. Záznam soudního procesu a vůbec života dnešní rozmazlené mládeže ve Švédsku je opravdu napínavý a pozoruhodný. Určitě se povedla i sonda nelehkého údělu těchto mladých v přejedené a pravidly přeurčené společnosti, kde se mlátí veganské s environmentálním, noví Švédové s arabskými jmény s bezcitnými bohatci, víra a odpuštění s genderovskou šikanou a politickou korektností. A k tomu drogy a jedovatá láska. Nelze se potom divit, že se mladí chovají tak, jak bylo v knize otevřeně,upřímně a plasticky vylíčeno tj. že buď na všechno prdí nebo jim z toho cvakne. No, trochu se mi místy zvedal žaludek, ale v duchu této pravdivosti tleskám.
Strašně rozvlekly děj, ale zajímavé téma. Měla jsem ve čtení dlouhé prodlevy a nemohla jsem se dokopat k pokračování, ale přesto vřele doporučuji, hlavně pro příznivce psychologické prózy.
Za boha jsem se nemohla začíst... Zhruba v polovině mě to chytlo a stránky ubíhaly. Jinak průměr, čekala jsem něco víc.
Štítky knihy
drogy zfilmováno vězení, věznice švédská literatura soudní procesy násilí alkohol švédské detektivky puberťáci
Většinou se donutím každou knihu dočíst, alespoň proto, abych zvěděl, jak příběh dopadne. V Tekutém písku jsem fakt nenašel nic, co by mě zhruba v polovině donutilo číst dál. Těch kůl keců bylo prostě příliš.