Tělo sčítá rány
Bessel van der Kolk
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/471711/bmid_telo-scita-rany-9f7-471711.png
5
188
188
Trauma nelze obejít. Jeho následky zažívají mnozí – možná vy, možná vaši blízcí. Vždy však ovlivňuje životy všech okolo. A není v silách trpícího, aby projevy v podobě depresí, chronických potíží, alkoholismu, sebepoškozování či pocitů studu a osamělosti zvládl bez pomoci. Bessel van der Kolk popisuje s laskavostí a otevřeností příběhy, s nimiž se setkal v klinické praxi, a dělí se o výsledky svých výzkumů v oblasti terapie posttraumatické poruchy. Prokázal jimi, že zanedbávané či zneužívané děti, účastníci nehod a katastrof, váleční veteráni či oběti násilných činů potřebují víc než medikamenty. Skutečné uzdravení vede přes hledání cesty k sobě samým, k vlastnímu tělu, které si v nekonečné smyčce udržuje otisk prožitého utrpení. I díky van der Kolkově práci se lze vydat na možná dlouhou, ale nadějnou cestu k lepšímu a plnějšímu životu. Mimo jiné se dozvíte, že: - Trauma negativně ovlivňuje tělo i mozek a mění schopnost zažívat radost, důvěru, ovládat se a vnímat své tělo. - V rozvoji vývojové traumatické poruchy hrají roli geny, hormony i rodičovská péče a láska v prvních letech života. - Sebedestruktivní chování je často vyvoláno snahou znovu cítit a získat kontrolu nad svým životem. - Projevy traumatu často dostávají nálepky nejrůznějších diagnóz, terapie je však neúčinná, pokud neřeší skutečnou podstatu potíží. - Trýznění lidé popírají realitu a oddělují se od ní, aby přežili. Přestávají tak chápat, kým jsou, co cítí a čemu a komu mohou důvěřovat. Autor své pacienty vybízí, aby se zapojili do libovolné formy práce s tělem, která napomáhá obnovení zdravého vztahu k sobě i k druhým. V knize proto najdete doporučení na inovativní léčebné postupy od metod neurofeedbacku přes meditaci až po sport, hudbu, jógu či kurzy herectví. Přístupným způsobem tak dává naději všem, kteří dosud trpěli.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2021 , Jan MelvilOriginální název:
The Body Keeps the Score: Brain, Mind, and Body in the Healing of Trauma, 2014
více info...
Přidat komentář
Knížka, kterou jsem si už dávno chtěla prostudovat - myslím, že má očekávání splnila. Dobrý mnohoúhelný vhled do tématu, srozumitelný výklad fyziologie, zajímavé kasuistiky, nejzajímavější část byla terapeutická. Spoustu dobrých postřehů i podnětů, každopádně dobře strávený studijní čas.
Zajímavá,poučná kniha. Prošla jsem si traumaty a kniha mě hodně zasáhla. Jako bych v některých částech četla i o svých zkušenostech nebo mých blízkých. Jak je kniha otevřená jsem si u příběhů i pobrečela. Byla i chvíle kdy to nešlo a musela si dát pauzu. Hrozně mě kniha zaujala. Mám ráda takové knihy co mohou něco zanechat a dát člověku.
Kniha mě nezaujala tolik, důvodem ale bude to, že mám přečteno snad vše od Gabora Matého, který se traumatu taky věnuje. Určitě bych ji ale klidně doporučila někomu, kdo k tématu PTSD a traumatu teprve přichází. Na své si přijde profesionál lékař/terapeut/psycholog, ale i laik se zájmem o problematiku.
Vynikající kniha pro profesionály i laiky. Bohužel krom válečných veteránů je téma traumatu a jeho devastujících následků stále málo v povědomí veřejnosti. Tak nějak se očekává, že to oběti přežijí a pro případ potíží tu přece máme všelijaké léky, případně je potřeba najít nějakého vhodného odborníka, přičemž je víc než evidentní, že tito lidé potřebují porozumění, podporu, lidskost a sounáležitost v mnoha dalších oblastech a prostředích. Odborníků nikdy nebude dost, ale lidí ano, tak snad se bude povědomí o traumatu a jeho dopadech šířit tam, kde je třeba.
Udělejte si dost času, knížka se těžko odkládá!
Autor použivá typicky anglosaský populárně naučný jazyk, takže problematiku PTSD i vývojového traumatu pochopí i lidé bez psychologického vzdělání.
Komplexní/vývojové trauma není v ČR tak často rozebírané téma, takže pokud chcete vědět, jak se vyhrabat z důsledků přísné/týrající/zanedbávající/žádné výchovy, nemáte moc po čem jiném sáhnout :)
Názorné a čtivé podání toho, jaké terapeutické přístupy a metody existují, na jakém principu fungují, jak dlouho je třeba se jim věnovat, než lze pozorovat zlepšení. Spousta příkladů, příběhů, nespočet výzkumů, výsledků experimentů a pozorování.
Za mě absolutně geniální.
Nejlepší kniha na dané téma, kterou si čtenář může představit. Popis zásadních traumat a jejich způsoby léčby je naprosto vyčerpávající. Je napsaná srozumitelným, velmi laskavým stylem, pro profesionály i laiky. Je smutnou skutečností, že mnohdy i ta nejtěžší traumata jsou léčitelná nechemickými cestami, navzdory tomu však většina psychiatrů nemá čas ani finanční zájem se snažit 'práškům na hlavu' vyhnout. V knize nic nechybí ani nepřebývá, vzhledem k její tloušt'ce by se člověk mohl obávat tolik běžného natahování a opakování, jak mají ve zvyku američtí autoři. Zde tento nešvar není. Vřele doporučuji!
Na túto knihu som sa už dlho tešila a mala som aj celkom vysoké očakávania. Tie sa síce až tak nenaplnili, ale sklamaná som bola len trošičku, pretože predsa len som čakala niečo o kúštik iné. Myslela som si, že kniha sa bude venovať skôr nejakej všeobecnej traume spôsobenej napríklad zlou výchovou alebo nejakými zle naučenými vzormi. Ale dočkala som sa traumy, ktorá je (podľa mňa) na úplne inej úrovni. V knihe sú príbehy mnohých osôb, ktoré si prešli strašnými vecami - od znásilňovania príbuznými alebo kňazmi, cez bitie až po zážitky z vojny. Niektoré príbehy sa čítali neskutočne ťažko a som rada, že autor väčšine ľuďom pomohol. Z autorových opisov sršala ľudskosť a snaha pomôcť, veľmi sa mi páčilo ako bol ochotný vyskúšať každú novú metódu, aby prispel k vyliečeniu traumy. Dosť ma ale zarazilo, že mu neprešlo zaradenie vývojovej vývojovej traumatickej poruchy medzi diagnózy a tak mnohí ľudia stále nie sú schopní dostať adekvátnu pomoc. Celá kniha bola napísaná veľmi zaujímavo a čítala sa príjemne, až na tie strašné príbehy, autorov štýl písania mi naozaj sadol. Sem-tam sa tam vyskytol aj nejaký nákres či obrázok, ktorý pomáhal lepšie traumu pochopiť a hlavne to, čo telo vtedy prežíva a ako reaguje mozog - veľa z toho som ani len netušila. Záverečná časť ohľadom možností liečenia sa mi zdala už trochu rozťahaná, viac venovaná skôr ľuďom pôsobiacim v odbore. Ale to je len taká drobnosť, aj v tej časti bolo mnoho zaujímavých vecí, myslím, že táto kniha každému niečo dá. Snáď sa dočkáme prekladu aj ďalších autorových kníh, pretože by som si ich rada prečítala.
Fantastická knížka. Autor naprosto úžasně pojal vznik traumatu, dopady pro tělo i psychiku a nastinil komplexní způsob léčby. Boží!
Krásně zpracovaná kniha, klobouk dolů před autorem ! Trochu bolestivé čtení, ale plné pozoruhodných zjištění. Knihu doporučuji všem, nejen zdravotníkům.
Naprosto skvělá přelomová kniha se spoustou informací opřených o výzkumy, nových pohledů, metod řešení a zajímavých příběhů. Obdivuji autora za jeho práci a jsem moc vděčná, že dal světu tak významnou publikaci.
Kniha přináší nový pohled a hlavně možná řešení pro traumatizované osoby. Nejvíce mě zaujaly právě pasáže s praktickými doporučeními pro vyrovnání se stavy způsobenými traumatickými událostmi. Kniha obsahuje množství příkladů a ne vždy jde o jednoduché čtení, rozhodně doporučuji dávkovat. Kniha upozorňuje i na společenské příčiny umožňující vznik traumatu. Respekt autorovi za jeho práci.
Tuhle knihu jsem si moc chtěla přečíst a rozhodně nelituji. Bylo to opravdu přínosné čtení, ale nebylo vůbec lehké. Ať už kvůli odborným pasážím nebo kvůli těžkým příběhům, které tam jsou, protože autor své poznatky doplňuje zkušenostmi z praxe. Myslím, že dost věcí jsem nestihla dostatečně vnímat a bude vhodné se ke knize vrátit a časem si ji přečíst znovu.
Knihu určitě doporučuji, pokud jste v životě prošli nějakým traumatem, může vám to pomoct o sobě zjistit více. Doporučuji i těm, kteří by rádi více porozuměli lidem kolem sebe, kteří se někdy chovají pro vás nepochopitelně.
Knihu doporučuji, ale připravte se na nároční a dlouhé čtení. Knize by prospělo nějaké zestručnění, lepší struktura. Na druhou stranu raději takto než vůbec. Kniha je plná příběhů z praxe, dává náhled do praxe psychotereapie, rozhodně nešetří kritikou systému, chemie, která zastavila na dlouhou dobu jiné metody, které mohou a často jsou účinnější, trvalejší.
K knize popisuje jeho začátky, jak se dostával k tématu trauma, popisuje postupně různé případy, jeho chování. Kritizuje, komentuje tehdejší stav psychoterapie. Nakonec celkem dobře popisuje způsoby jak na trauma, výhody, nevýhody, na příkladech, popsané lidsky i pro laiky, pacienty.
Ale místy je to obtížné čtení pro empatika. Smutná fakta, která do teď zpracovávám: "V USA (a nevidím důvod si myslet, že jinde včetně ČR to bude výrazně odlišné) polovina znásilněných žen je znásilněna do 15 let." Pokud potřebujete pozitivní pohled, dá se na to pohlédnout tak, že když se dožije dívka 16 let, tak už má "jen" poloviční riziko znásilnění, poloviční riziko už má za sebou. Další pozitivní informace pro "normální" rodiny: pro ženy, které byly v dětství zneužívány a zanedbávány, existuje sedmkrát vyšší pravděpodobnost, že budou v dospělosti znásilněny... (Tím pádem na ty nezneužívané zbude výrazně menší riziko...)
Ženy, jež byly v dětství napadení matky ze strany partnera (doplňuji, že tipuji, že to bude i v případě pohlavně opačném), jsou vystaveny mnohem většímu riziku, že se stanou obětmi domácího násilí... Poslední dvě informace ze strany 105.
V knize je opravdu dost případů, popisovaných věcně, možná proto na mě tak doléhali. Kniha nabourala dost stereotypů o šikanujících dětech (oni taky často potřebují pomoc), o zlobivých dětech, o vzteklých, náladových lidech obecně. Píše o amnézii a naopak detailních mnoho let starých vzpomínkách. Autor dával příklady, jak takovým lidem pomohl, případně co jim pomohlo, nepomohlo. Prostě můj pohled na vzteklého člověka už bude jiný, je možné, že je po traumatu, kterého si není vědom, které "zapomněl"...
Po knize Tělo sčítá rány od Bessela van der Kolka jsem sáhla, hned když vyšla.
Napoprvé mě ale nestrhla.
Přeskakovala jsem kapitoly, listovala tam a zpátky.
Chtěla jsem si ji pěkně navnímat a v klidu si celou přečíst. Nepřijít přitom o vlastní požitek ze čtení.
To se mi povedlo, až když jsem si k tištěné knížce dokoupila ještě audioknihu.
Celých 35 kapitol skoro 500stránkové knihy jsem slupla za míň než 4 dny. Poslouchala ji hlavně v autě na cestách na setkání freelancerů v Bratislavě i cestou na knižní festival do Žiliny.
Tělo sčítá rány je skrznaskrz o traumatu.
S nějakou formou traumatu se v životě setká skoro každý. Jde např. o znásilnění, týrání, válku, přepadení, smrt blízkého člověka nebo vážnou nemoc.
Dozvíte se, že prožité trauma negativně ovlivňuje mozek i zbytek těla. U lidí, kteří prožili trauma, se i dlouho poté denně střetává křehkost s odolností. Mění se jejich sebeuvědomění. Jak vnímají sami sebe. Kolik energie denně vydají na běžné činnosti jako péče o sebe nebo děti.
Trauma zasahuje do seberegulace. Tedy jak se zvládají ovládat, třeba při hádce. Nebo jak dokáží směřovat své myšlenky i emoce k vytyčeným cílům. Dále má prožité trauma vliv na to, jak komunikují nebo jak prožívají radost atd.
Autor je vědec a psychiatr, otevřeně líčí skutečné příběhy svých pacientů. Říká, že i když trauma nelze vzít zpět, lze se z něj „uzdravit. V knize čtivě popisuje jak.
Své poznatky zakládá na výzkumech, své klinické praxi a poznání traumatického stresu. Věda mě fascinuje, tak jsem mu jednou dvakrát odpustila i slabší srozumitelnost a příliš odborné výrazy.
Pokud nejste psychiatr nebo psycholog, hlavně druhá půlka knížky bude pro vás možná, stejně jako pro mě, praktičtější a přístupnější.
Odnesla jsem si nějaké tipy a souvislosti:
- V bezpečném prostředí pomůže zrekapitulovat, jak to bylo, a jak se nám povedlo přežít.
- Narození dítěte nebo jiné transformující zážitky mohou překreslit naši emoční mapu a spoustu věcí napravit.
- Nejen dětem, ale i dospělým pomůže, když lépe poznají svůj vlastní vnitřní svět. Umět poznat, co je děsí, trápí, těší, rozčiluje.
- Když se vyznáme ve vlastních pocitech a umíme je pojmenovat, lépe se naladíme na druhé a jejich emoce. Zlepšuje se naše emoční inteligence.
- Stáváme se odolnější díky pocitu aktéra cítíme, že to, co děláme, má význam.
- Pomůže práce s tělem jako jóga nebo jiný sport. Taky hudba, tanec, divadlo z nás dělají aktéry.
- Intenzivní úsilí, společná práce a soustředění nás posilují. Jsou opakem zranitelnosti při týrání, pocitu neviditelnosti při zanedbávání nebo izolace v případě traumatu.
Knížka mi pomohla najít odpovědi na některé mé niterné otázky jako například:
- Jak ještě lépe žít s jizvami na těle a/nebo na duši?
- Jako #názvotvůrce mě obzvlášť zajímalo, kde se v lidech bere radost a tvořivost
- Kde v životě nacházíme smysl?
- Jak se znovu napojit na druhé lidi?
- Kde se v lidech po traumatu bere láska?
- Jak to, že jdou dál?
- Jak je možné, že navzdory všemu utrpení, kterým si někteří prošli, jsou milujícími lidmi nebo zapálenými profesionály napříč obory?
Rozhodně zajímavá kniha, ale mám pocit že všechny ty zmíněné traumatické příběhy na mě zanechaly trauma. Nebylo to zrovna jednoduché čtení.
Skvělá kniha, kde autor popisuje jak traumata vznikají, co způsobují a několik způsobů, jak se posttraumatických příznaků, které mohou přetrvávat po celý život dá zbavit. Knihu jsem si přečetl z jediného důvodu a to z toho, že jsem byl diagnostikován závažnou a ne moc dobře vyléčitelnou psychiatrickou diagnózou a to schizofrenií. Po sedmi letech na psychiatrii jsem si vybavil poměrně závažnější trauma z dětství, které jsem patrně vytěsnil a potom jsem sice připisoval souvislost příznaků tomuto traumatu, ale diagnózu schizofrenie jsem nebyl schopný nijak zpochybňovat. Až teprve před půl rokem, po deseti letech, kdy jsem si na trauma vzpomněl, jsem zjistil, že již minimálně 20 let existuje výzkum posttraumatické stresové poruchy s psychotickými příznaky (PTSD with psychotic features), která zatím není v žádném manuálu psychiatrických diagnóz, v češtině o této poruše není na internetu ani zmínka a se schizofrenií se často zaměňuje. Tvrdí se, že 30 až 40% válečných veteránů s PTSD má nějaké příznaky bludů a halucinací. Lidé s psychiatrickými diagnózami zažili trauma minimálně 3× častěji než celková populace. Celé mě to vede k přemýšlení o tom, kolik lidí tak může být zbytečně diagnostikováno nevyléčitelnými chorobami (nejedná se pouze o schizofrenii, ale samozřejmě také o ostatní diagnózy - deprese, bipolární porucha a podobně), přičemž příčinou jejich potíží je trauma většinou z dětství, které zejména psychiatři, alespoň z mých zkušeností vůbec neřeší. Přitom dnes již existují vědecky ověřené terapie na léčbu traumat, zejména EMDR, které se kniha věnuje také. Myslím, že kdybych se o posttraumatické stresové poruše s psychotickými příznaky dozvěděl o 10 let dříve, ušetřilo by mi to spoustu starostí a jsem zvědav, zda se traumaty psychiatři budou více zabývat v souvislosti s psychiatrickými diagnózami do budoucna. Jsem velmi rád, že jsem si knihu přečetl, protože na mnoha příkladech víceméně potvrzuje výše uvedené souvislosti.
Mile mě překvapilo, že tam bylo tolik příběhů z praxe, bylo to velmi poutavé a zajímavé.
Není to lehké čtení, už jen skrze odborných termínů a také skrze příběhů, které logicky jsou smutné, těžké číst a depresivní.
Musím ale říct, že mě kniha obohatila o spoustu nových informací, také byla kniha velmi dobře napsaná a rozvržená.
Není co vytknout.
Autor popisuje svou snahu o prosazení vývojové traumatické poruchy jako oficiální diagnózy. Je tam spousta výzkumů, které ji mají potvrzovat, nicméně jsou to často výzkumy na malých vzorcích (mě osobně to nepřesvědčilo). Mám pocit, že kdyby se to podařilo, většina populace by se pohybovala po světě s diagnózou....
Autor spíš podporuje svoje přesvědčení, než že by to byla skutečně statisticky potvrzená vědecká argumentace.
Kniha je užitečná velkým množstvím kazuistik s postupy terapie. Najdeme tam taky různé koncepty, které autor pro terapii "vývojové PTSD" používá. Opět jsou tu postupy více i méně věrohodně potvrzené.
Je nutné říct, že autor je velmi zkušený v terapii traumatizovaných lidí a jeho individuální přístup je velmi inspirativní.
Tělo sčítá rány
Knížku bych doporučil všem, který trpí nějakými psychickými problémy. Nejen ty, co mají PTSD ale obtíže všeho druhu. Dokáže Vám vysvětlit a ukázat hodně o tom, jak fungujete. Nejdůležitější zpráva, co mi ta knížka dala, že problémy, se kterými žiji 30 let nemusím jen tolerovat a naučit se s nimi žít. Lze léčit tím, že si zpracujete momenty, kde to začalo. Já jsem si na základě této knihy našel EMDR terapeuta a zbavil jsem se Agorafobie.