Temná energie
Juli Zeh
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/20727/bmid_temna-energie-oW1-20727.jpg
4
86
86
Ve svém třetím románu se známá autorka pouští nejen do zcela jiného tématu, ale i do jiného žánru. Snad by se dalo hovořit o netradičním detektivním románu a o posledním případu svérázného policejního komisaře Schilfa. Na rozdíl od něj však čtenář od začátku zná nejen vraha, ale i jeho motiv. Hlavní protagonista, vysokoškolský učitel fyziky Sebastian, odváží svého desetiletého syna na skautský tábor. Když zastaví u motorestu, auto i se synem zmizí. Únosci v jediném telefonickém kontaktu požadují jako výkupné místo peněz odstranění člověka. Špatně zaslechnuté jméno způsobí katastrofu. Na scéně se dále objevuje neodolatelná figura policejní komisařky Rity Scury, je tu Schilfova pozdní, doslova z nebe spadlá milenka, Sebastianův dávný přítel Oskar, rovněž fyzik, ovšem s radikálně jiným náhledem na vědu, Sebastianova manželka, galeristka Maike, a samozřejmě syn Liam, který vůbec neví, že byl unesen. Juli Zeh rozvíjí sofistikovanou hru, kdy každá indicie může znamenat (pro každého) něco jiného. A čtenář má dojem, že o všem ví, protože vyprávění je vedené jakoby z ptačí perspektivy.... celý text
Přidat komentář
Uf, tohle bylo těžké čtení - dokonce i ve srovnání s Hráčským instinktem. Groteska deformující postavy, situace a vlastně i zápletku. Psychodrama postavené na nedorozuměních. Detektivka, jejíž podstata je jinde, než si čtenář celou dobu myslí. Opět rozkoš spíše intelektuální než emocionální. Ale stojí za to. (V doslovu Veroniky Jičínské v souvislosti s Temnou energií vtipná úvaha o proměně detektivních seriálů.)
Všechno už tu bylo řečeno a mně ta kniha přijde skvělá, a teď už jen nevím, jestli doporučit představit si na konci knihy závěřečnou melodii ze Slavností sněženek, nebo naopak v zájmu čtenáře vůbec nedoporučit, protože pak je to teprve síla.
V téhle knize je vše úmyslně postavené na hlavu – zdá se mi, že nic není skutečné – divné přátelství, divné vztahy, divná vražda, hlava kutálející se po silnici, hlava v mrazáku… Je to jen hra? Nebo sen? Nebo skutečnost v paralelním světě? Přirovnání a jazyk Juli Zeh jsou neuvěřitelně působivé a trefné, ale jaksi mrazivým způsobem.
Hodně zvláštní…
A nechápu, proč je v anotaci vyzrazená dost podstatná pointa.
„To je film! To není skutečnost!“
Této knize prostě nemůžu dát plný počet. Ale nenechte se zmýlit! Kniha za to opravdu nemůže. Je to pouze jedna z těch knih, které škodí nálepka žánru a byla ve špatnou chvíli na špatném místě, když jsem po ní lapal v antikvariátu.
Vražda je tu spíš druhotnou částí knihy a Juli Zeh ji spíš používá jako zázemí pro ohňostroj krásných popisů a výborných dialogů na pomezí fyziky a filozofie.
Bylo osvěžující vidět postmodernu v poli detektivky a já už jenom doufám, že některé moje já v paralelním vesmíru ji četlo s jiným očekáváním.
Skvělé!
Je až neuvěřitelné, jaký má Juli Zeh cit pro detail a drobnosti, pro zachycení všech prchavých okamžiků, pro lidská gesta a emoce atd. atd. atd... a jak dokáže tyto skutečnosti přetavit do působivého textu.
Příběh - i se svou ptačí perspektivou - je neobvyklý a hluboký.
Komisař Schilf je pravděpodobně nejbizarnějším policistou, s nímž jsem se v literatuře kdy setkal.
Komisařka Rita Skura jednou z nejzábavnějších.
Ale především pro ten styl psaní --- Ich liebe Juli Zeh.
A to mě ještě čeká Hráčský instinkt.
Jdu na něj.
Překvapivě skvělé počtení (dlouho jsem odkládala): úplný gejzír velmi pěkně literárně zpracovaných obrazů, zvuků, znamení (hodně ze zvířecí říše) a hlavně mimořádně trefných metafor (takový "mrtvý pták v housce" označující krůtí sendvič je jen velmi nicotným a přízemním příkladem). A to vše "jen" doprovází velmi zapeklitý psychologický (a trochu i vědecký) krimi thriller, se svébytnými kriminalisty (hlavní komisař mi svým nadhledem, přístupem a nápady trochu připomíná francouzského Adamsberga) a ostatními aktéry celkem komorního (vražedného) dramatu.
Detektivky nečtu ani klasické, ale toto bylo jiné kafe! Kvůli tomuto příběhu jsem málem zapomněla vysednout z vlaku a v práci jsem přehlédla, že přišel vedoucí. Příběh se četl jedna radost, i když někdy jsem se opravdu musela pořádně soustředit. I když vešno víte, nakonec vás závěr stejně příjemně překvapí. Doporučuji!
Zpočátku jsem měla trochu s touto knihou problém - ztrácela jsem se v diskuzích mezi fyziky ( pro mě španělská vesnice) a také v dějových obrazech, které nám autorka předkládá. Ale s postupujícím dějem mě kniha vtáhla a tato \"trochu jiná\" detektivka mě zaujala svou nekonvenčností a lidstvím.
Taký netradičný detektívny príbeh, zaujímavo poňatý, ale nemyslite si, že budete pátrať po vrahovy, v tejto knihe ide o úplne niečo iné. Aj keď je myšlienka knihy originálna, chýba jej trošku šťavy a niečoho viac zaujímavého.
Niektoré pasáže boli nudné a odvádzali moju pozornosť, ale neľutujem, že som sa do jej čítania pustila a odporúčam každému, kto chce siahnuť po niečom nevšednom. A ten kto má rád a rozumie fyzikálnym teóriam, tak si jej čítanie určite vychutná.
Temná energie je chytlavá už od první stránky, od začátku čtenář kolísá mezi tím, že ví, co se děje, a odkrýváním nových skutečností, které zcela mění situaci.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Hráčský instinkt |
| 2009 | Temná energie |
| 2015 |  Pod vodou |
| 2021 | Ve jménu Metody |
| 2004 | Orli a andělé |
Prolnutí fyzikálních otázek, netradičního detektivního románu, nedorozumění s tragickým vyústěním… Různé světy se skládají přes sebe… otázky, které čekají na svoje odpovědi… konce jsou v zásadě vždycky dobré.. přemýšlím nad tou knihou, ne vše je mi jasné, ale nakonec to asi zase tak nevadí..