Temná hra - román o Gustavu Mahlerovi
C. S. Mahrendorff
Temné intriky tajné lóže Černá ruka líčí autor formou široce pojatého, psychologicky rafinovaného, sevřeného kriminálního románu. Antisemitské spiknutí útočí v prvé řadě na skladatele a ředitele vídeňské Dvorní opery Gustava Mahlera. Ten mu dlouho statečně čelí, ovšem za cenu sílícího psychického i fyzického strádání. Stále agresivnější výpady Černé ruky nakonec způsobí, že slavný, avšak i rozporuplně přijímaný umělec je vyhnán do amerického exilu. Záhadná organizace však sleduje ještě úplně jiný cíl, který odhalí vídeňský lékař Leonhard Heydinger: nechce jen vymýtit jakýkoliv židovský vliv na kulturní život ve Vídni - má také na mušce politiku habsburského domu. Ve vypjaté atmosféře politických a hudebních vášní prožívá Heydinger - přítel Mahlera a dobrý známý Freuda - komplikovaný příběh lásky s půvabnou operní zpěvačkou Lenou von Rother. Události ve Vídni stáhnou nakonec do smrtícího víru nejen Ma hlera - působí jako zápalná pochodeň blížící se zkázy.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Historie
Vydáno: 2006 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Dus dunkle Spiel, 2003
více info...
Přidat komentář
Už ani nevím, odkud jsem se dozvěděla, že tento román stojí za přečtení; rozhodně jsem na něj nenarazila jen tak náhodou v naší knihovně (už proto, že v naší knihovně ho nemáme a já jsem si jej vypůjčila v MKHK).
Po prvních zhruba 50 stranách jsem uvažovala o tom, že to vzdám: rok 1905, umělecká Vídeň se střídala s finančně pragmatickým New Yorkem; spousta složitých německých jmen (Carl Andreas hrabě von Rheinsperg, dvorní rada a skutečný tajný rada c. a k. ministerstva vnitra), intriky a pletichy v hudebním prostředí té doby - prostě jsem se cítila úplně mimo.
Naštěstí je vypravěčem knihy sympatický, hudebně nadaný lékař-neurolog, a právě jeho zásluhou jsem vytrvala a posléze byla odměněna velmi zajímavou knihou. V prvé řadě jde o závěrečnou část života hudebního génia té doby, Gustava Mahlera, ale současně čtete historický příběh konce rakousko-uherského mocnářství, a samozřejmě nesmím zapomenout i na důležitou a zajímavou detektivní linku.
Několikrát jsem se v knize dočetla o kolapsu parlamentu, případně o jeho rozpuštění, které zavinili Češi se svými obstrukcemi - to mě opravdu pobavilo. Vůbec jsem netušila, že konflikty Trojspolku a Trojdohody se odehrávaly už v onom zmiňovaném roce 1905, tedy na počátku století, a že v téže době už konflikty se Srbskem plnily nejen stránky rakouských novin. Mám pocit, že dějiny poznávané prostřednictvím historických románů jsou mnohem zajímavější než suchopárná školní výuka . . .
Závěr příběhu mě sice trochu zklamal, ale utěšila mě hned slova další knihy, kterou právě čtu a která autor přisoudil V. K. Klicperovi: "A přesto lidé vydrží bídu svého životního údělu jen proto, že nepřestávají doufat ve šťastné konce."
P.S. Škoda jen, že autor této knihy už nic dalšího podobně zajímavého nenapíše; v roce 2004 prý tragicky zahynul.