Temná komora
Rachel Seiffert
Jeden z nejoceňovanějších britských prozaických debutů nedávných let vypráví příběhy tří mladých Němců konfrontovaných různými způsoby s nacistickou ideologií a realitou války. Tělesně postižený Helmut během nástupu nacismu a válečných let zachycuje prostřednictvím fotoaparátu měnící se tvář Berlína; Lore, jejíž rodiče jsou zajati spojeneckými vojáky, putuje se svými mladšími sourozenci za babičkou přes válkou rozvrácené Německo; učitel Micha o půlstoletí později pátrá v Bělorusku po minulosti svého dědečka, příslušníka SS.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2014 , PasekaOriginální název:
The dark room, 2001
více info...
Přidat komentář
Nacismus a Němci, včera a dnes. Jak žít s pocitem viny, s pocitem,i, že válečným zločincem je někdo blízký. Skvělý sloh, hluboké myšlenky.
Temná komora – to je složité vyprávění o zločinu, vině a kajícnosti Němců, kdysi ústředního národa pod hákovým křížem. V prostředí, jehož realita je silně deformovaná nacistickou ideologií, se rodí hrdinové, kteří by se jindy nezrodili a vznikají mezilidská pouta, která by jindy nevznikla. Jak se Němec, ať už čtyřicátých nebo devadesátých let, vyrovnává s realitou chaosu a degradace základních lidských hodnot, představuje autorka bravurně. Ať už prostřednictvím mrzáka Helmuta, ostudy pokryteckých rodičů, jenž vidí jako jedinou možnost seberealizace udatnost v uniformě německých vojáků, tak skrze výřez osudu mladé Němky Lore, která na konci války sdílí dlouhou cestu za svou rodinou s Židem, přestože byl její otec německým vysoce postaveným důstojníkem, potom zajatý spojeneckým vojskem. Lore nemůže uvěřit v hrůzu, jejíž doklady se po skončení války vynořují, nahé mrtvoly na fotografiích z objevených koncentračních táborů jsou pro ni herci. Naivita a nekritičnost vůči bývalému režimu jsou tichým zabijákem jejího přátelství s mladým mužem, zmíněným Židem, který je s vytetovanou kombinací čísel na zápěstí živoucím dokladem bestiality a věrohodnosti táborů. Nejzásadnější povídkou je odysea učitele Michy za pravdou o jeho dědečkovi, bývalém příslušníkovi SS. Micha se odmítá distancovat od kolektivní viny, jak je to obvyklé u většiny obyvatel poválečného Německa, když se padesát let po válce vydává do Běloruska, aby se dopátral vražd, které tam prarodič podle jeho mínění spáchal. Celou dobu však řeší vnitřní dilema, zdali chce pravdu skutečně vědět, a pokud ano, tak jak s ní následně naložit, aby neublížil všem kolem.
Rozhodně jedna z nejnaléhavějších knih současnosti, která je zrcadlem tohoto tématu.
Kniha sepsaná docela neobvyklým způsobem, jenž se mi občas jevil jako trochu těžší k četbě (absence klasické uvozovkové přímé řeči). Jedná se o tři kapitoly, přičemž každá z nich je dlouhým textem, byť pravidelně děleným. To celé v podstatě nenechá čtenáři jinou možnost, než číst a číst a to jedním dechem. Každý z příběhů vás nechá vcítit do ústředních postav a ne vždy jsou to pocity příjemné. Je zajímavé, jak se anglická spisovatelka dokázala vcítit do osob, jež ony příběhy prožívají (Němci). Dokáže úvahy o vztahu Němců vůči 2.ww zpracovat ne-Němec? Byla by to otázka k diskuzi. Ale kniha byla napsána velice uvěřitelně. Každopádně je to vážná literatura.
K této knize mě přivedl film "Lore" - stejnojmenný jako druhá povídka v této knize. Jsou to zajímavým způsobem vyprávěné příběhy Němců během války (Temná komora), při konci války (Lore) a dlouho po válce (Micha).. První dvě mne hodně zaujaly, poslední už méně. Doporučuji všem, které zajímá téma druhé světové války z jiného prostředí, než jen z bojiště či koncentračních táborů.
Ráda čtu knihy o tom, jak prožívali válku Němci, a tahle je rozhodně zajímavá, jen místy bych trochu prostříhávala. Hodně na mě působila atmosféra knihy plná dusného strachu. Kniha by si podle mě zasloužila pevnou vazbu. Místo řečí okolo citát, jeden za všechny:
- Ale Thomas je Němec. Proč musíme lhát i Němcům?
- Neznáme ho. S lidmi, které neznáš, je prostě lepší nemluvit.
Ke knize mě přivedl artový film Lore. Bohužel, je to jeden z těch ojedinělých případů, kdy je film lepší než kniha. Nevím, jestli to bylo překladem, ale připadala jsem si, jako bych četla školní úlohu. Témata zajímavá, ale napsaná stylem, který není ani tak úsporný jako spíš nijaký... Za mě velké zklamání.