Temná trilogie
Miroslav Žamboch
Zpověď válečníka Uprostřed nelítostného světa stojí malý chlapec – Olaf Hangeron. Krutá zima, boje znepřátelených klanů. Olafa a jeho strýce spojuje pouze společný nepřítel. Že jsou příbuzní, je to nejbezvýznamnější. Strýc je jako z kamene – nejen jeho svaly, ale i jeho srdce. Servítky si rozhodně nebere před nikým, ani před Olafem, který ho začíná opravdu nenávidět. Jinou možnost, než jít s ním, však nemá. Ale takový je kraj, takové jsou podmínky. Ocel, krev a smrt Z Olafa je čtrnáctiletý chlapec. Přidal se ke skupině Vikingů, kteří se plaví na svém drakaru a okrádají jiné lodě. Olaf postupně dospívá a není divu, že se z něho za takových podmínek stává „něco“ ještě horšího, než byl kdysi jeho strýc. Krvavé dobrodružství na moři, plné smrti a utrpení, je příběh trochu odlišný od předchozí povídky. Na škodu to ovšem není. Hangeron před zrcadlem Krutá zima je vystřídána krutým vedrem. Společně s Olafem se ocitáme kdesi na jihu v pouštní oblasti. Povídka je daleko více „fantasy“ než předchozí. Vedle monstrózní postavy a umění boje se začínají v Olafovi probouzet zvláštní schopnosti. Jeho cestu také překříží žena, k níž si vybuduje vztah. Ač se většinou Olaf chová jako mladík, kterým je, v úzkých se promění v děsivé zabíjející monstrum, což ubíjí i jeho samotného. Podivné plány s ním má i jakýsi čaroděj…... celý text
Přidat komentář
Pane Žambochu, tvůrce světa Koniáše, Baklyho, supermága Tekuarda; postapo Drsného spasitele, agenta multiuniversu JFK, a jiných zásadních hrdinů české fantasy scény v kombinaci s propracovanou zápletkou ... máte navíc.
Měl jsem příjemný pocit návratu do Koniášova vegašského světa. S tím rozdílem, že tam nebyl ani Koniáš, ani Bakly, ani Herbert, a vlastně... asi ani Vegaš.
75 % (10.2.2016 - 17 hodnotících, 93%, 12.3.2020 – 49 hodnotících, 85 %).
Myslím si, že mám fantasy dost načtenou a nějakého toho upíra či vlkodlaka beru jak souseda od naproti. Jakmile ale začne padat z nebe kyselina, 2 kouzelnici se upisují temným mocnostem a ničí se nezničitelná monstra je mi na nic. To beru jako totální neschopnost autora vymyslet pořádný příběh. Kdybych vzal jednotlivé povídky tak 4*-2*-0,5*. Dá se to číst do okamžiku, kdy se zbytek vikingů dává dohromady po poslední bitvě. Tady je náznak inteligentního řešení, jak poslední přeživší zbavit prokletí. Najednou ale jak by to psal někdo jiný a už jsme jen u monster. A vrcholí to tím telepaticky vrženým nožem na skalní římse. Jak může autor Koniáše, Líhně, Seržanta apod. klesnout na takovouhle úroveň? To překoná jen snad Wagner v Předivu tmy, kdy se v prostředí alá Conan najednou objeví jaderné ponorky.
V první povídce se poučíme, jak se mají vychovávat děti, aby nám vrátily lásku do nich vloženou. Ve druhé se dozvíme, jak si teenageři vyjednávají respekt mezi svými spolužáky. A ve třetí, jak sbalit holku a pozvat ji na drink. No ono to vlastně není ani moc složitý. Stačí mít na výšku tak tři metry a mít šířku ramen takovou, abyste procházeli dveřmi bokem. No a taky neuškodí, být trochu neporazitelný.
Název opravdu sedí, všechny povídky provází skutečně velice temná a ponurá atmosféra. Až na konci té třetí lze hovořit o šťastném konci. Na povídkách je vidět, že Žamboch své postupy moc nemění a drží se osvědčených receptů na dobrou fantasy.
Část díla
- Hangeron před zrcadlem 2013
- Ocel, krev a smrt 2013
- Zpověď válečníka 1995
Autorovy další knížky
2007 | Drsný spasitel |
2009 | Na ostřích čepelí |
2003 | Bez slitování |
2004 | Ostří oceli |
2010 | Čas žít, čas zabíjet |
Když jsem začala číst, tak jsem si říkala, že válečníka číst nechci. Pak jsem si přečetla ještě stránku a ještě stránku a dočetla první část. Tak jsem zkusila tu další a najednou jsem byla na konci. Velmi to chytne, čte se to opravdu rychle. Autor se moc nezaobírá psychologií postav, je to hodně epické. Děje se toho opravdu hodně. Zaujaly mě komentáře níže. Když čtete skandinávské trilery, tak Vás drobná nelogičnost z míry nevyvede. Jen jsem nepochopila, kde skončilo to vysvobozování čarodějky.