Meč severu
Luke Scull
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/248278/bmid_temne-bratrstvo-mec-severu-yJf-248278.jpg
4
78
78
Temné bratrstvo série
< 2. díl >
Mezi Pekelnými horami a Rozdrcenými královstvími vzkvétala tři bohatá a mocná města. Každé z nich chránil jeho Magelord a každého Magelorda chránilo prastaré příměří. Ale to už neplatí. Přístav stínů byl zaplaven. Šedoměsto zotročeno. Hranice mezi světy byly probořeny a pouze Bílá paní, Magelorda vládnoucí Městu věží, stále žije, aby chránila svůj lid. Až do příjezdu slepého tuláka. Muže, který si říká Crow…... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2015 , HostOriginální název:
Sword of the North, 2014
více info...
Přidat komentář
Hele, já tam ty zápory vidím, ok? Postavy vykradené z jiných sérií (posaďte se pane Abercrombie, my o vás víme), prostředí relativně obyčejné a pár okamžiků natažených jako sopel. A ten konec, kde se mísí kung-fu, kouzla, pistole a golemové... no, raději pomlčet. Ale! Všechno to spolu dost dobře funguje. Postavy mě neskutečně baví (až na jednu dámskou výjimku), dialogy jsou přirozené, je to tak akorát drsné a hlavně - líbí se mi ten hlavní koncept světa, kde bohové doslova zemřeli, padli na zem a lidi jejich mrtvá těla zpracovávají na magii. Meč severu je jako povedená hotovka ze supermarketu. Vy víte, že jsou lepší jídla, ale tady a teď jste spokojeni a nejspíš se i vrátíte pro nášup. Já tedy určitě.
Tak jsem zdolala další vrchol. Musím říct, že obrovská část knihy byla spíš velkou přípravou. Střídaly se různé pohledy postav z různých míst. A v případě mého oblíbence Kaynea, i malý náhled zpět časem do jeho minulosti. Většinu doby šlo o vývoj děje a tak to bylo celé i pomalejší a ne až tak záživné. Bylo to sice zajímavé, ale moc mě to ke čtení netáhlo.
Ale poslední třetina byla velkým zvratem. Spousta drobností se začala spojovat a dávat větší smysl. Najednou jsem si nebyla ničím jistá. Nejvíc asi tím, co jsou některé bytosti zač, začalo se to pěkně zamotávat. Ale i tím, přestože je to celou dobu plné umírajících, krve, zvratků, kousků těl a tak dále, že se autor rozhodl zbavovat i postav, které se zapojily už před dlouhou dobou a mě vůbec nenapadlo, že už nesehrají velkou roli.
Kniha sice působí trošku nesourodě, škoda, že to napětí posledních stran nefungovalo od začátku. Občas bych se obešla i bez těch létajících vnitřností a kostí a zubů, což se děje téměř pořád, ale jinak jsem spokojená. Sice je to pro mě jen průměr, nicméně nemám ani moc co vytknout. Postavy jsou sympatické, mám své oblíbence i ty, které z duše nesnáším. U některých z nich je krásně vidět vývoj, kdy se z totálního paka (viz Cole) stává někdo, kdo za to stojí.
Rozhodně jsem natěšená na poslední knihu. Tam se snad konečně dozvím, kdo je kdo, kam patří a dá mi to celé lepší smysl a sestaví celý obrázek. Někdy si totiž připadám trošku zmatená. Všechny ty pojmy a hierarchie, lidé, magelordi, svržení bohové, nezrození, mizející a tak dále. No, snad v závěru dostanu dostatečné vysvětlení.
Čtyři měsíce od přečtení prvního dílu se ukázaly jako příliš dlouhá doba. Autor se nějakou sumarizací předchozích událostí nezdržoval a já byla mimo. „Počkat, co se s tebou stalo v závěru? A ty jsi která? Aha, už si vzpomínám. A ten tvůj, co se mu přihodilo? Fakt? A ty jsi která? Ne, pořád si nevzpomínám. Kde ty ses najednou vzal? Jo tak, v jedničce ses prý krátce objevil…“ Prostě zmatek, ovšem můžu si za něj sama, na hodnocení tedy nebude mít vliv (přestože je důkazem, jak málo z „Temného bratrstva“ mi uvízlo v cedníku).
Vrátila jsem se k finále předchozí knihy, trochu se uvedla do obrazu a pokračovala v „Meči severu“. Nadále jsem bohužel četla tempem lenochoda po amputaci končetiny; možná je na vině špatné duševní rozpoložení, snad mírně tříštivý nadbytek účinkujících a dějových linií. Některé osoby poskytly informace o své minulosti (Kayne), jiné znamenaly určitý vývoj postavy (Cole), další doplnily střípek do mozaiky příběhu (Eremul, Saša – ta fetka mě teda nebavila), něco byla pouhá dojemná vata (Yllandris), ale především museli všichni trpět, někteří au-au fuj hodně moc a ne každý tím výpraskem doklopýtal k posledním stránkám.
Abych to shrnula: pořád jde o temnou, drsnou fantasy, kde zní třesk zbraní a v éteru pulsuje magie, není nouze o krev ani jiné tělní tekutiny, mocné bytosti hrají piškvorky s lidskými osudy, přibylo pár překvapení, ubylo humoru a zřejmě se mezi čtenáři nenajde optimista, vyhlížející konec trilogie ve stylu „a žili byli šťastně a jestli neumřeli…“ Hlavně bych ten očekávaný „happy end“ neměla zase odkládat do doby, kdy mi v lebce zůstane ze zápletky průvan.
Preferuji řemeslně zdatnějšího a důkladnějšího Abercrombieho, Luke Skull nicméně představuje obstojnou náhražku. 70-75%
Přijde mi, že se od minula děj rozběhl, celý příběh je drsnější a míň předvídatelný, hlavně závěr měl rychlý spád, některé věci se propojily, některé postavy byly celkem nemilosrdně zlikvidovány a jiné stejně nemilosrdně ponechány na živu. To jsem zvědavá, jak se to všechno rozmotá.
Ačkoliv se v druhém díle nic moc nestalo, bylo to skvělé pokračování, ba co víc, díky svým dialogum, to byl díl daleko lepší než ten první!
Strašně mě bavily rozhovory mezi Kaynem a Jerekem, taky dospělejší Cole a tam kam se dostal bylo skvělý.
Takže ano, já jsem z druhého dílu nadšená a těším se co mi třetí díl přinese.
Druhý díl trilogie je jedním slovem VÍC. Víc epický, propracovaný, zábavnější. Co velmi oceňuji je, že ani jedna dějová linie mě nenudila. Obvykle se mi stává, že když autor střídá v kapitolách příběhy různých postav, minimálně jeden z nich mě nebaví a říkám si, kdy už se asi objeví něco zajímavějšího. Tady jsou ale všechny postavy i jejich linky zajímavé. Přesto jednu hvězdu ubírám protože mi pořád něco chybělo k tomu, aby mě kniha úplně "dostala".
Důkaz, že prostřední román jde udělat napínavě a neslouží jenom jako vata mezi úvodem a bombastickým závěrem, jak to často bývá u filmů. Jde vidět, že autor se inspiroval všude možně a z klasik vzal to nejzajímavější. Líbí se mi, že hrdinové jsou spíš antihrdinové po vzoru Abercrombieho.
Často tu účel světí prostředky a dobré úmysly dláždí nejednu cestu do pekla.
Scull je bůh. Pořád možná není takovým mistrem v hrátkách s charaktery postav jako Abercrombie, ale co do dramatu a stavby světa mu není nic dlužen. Naopak. Druhý díl je vrstevnatější než první, linky se proplétají jedna do druhé a několikrát mi spadla z vystavění scény čelist. V závěru jsem knihu hltal jako dlouho jinou fantasy ne. Zvrácená Bílá paní, téměř hororové výjevy, odporný sir Meredith, epický souboj nad městem, Vlk a Meč severu. Příběh stále kolosálnější, přitom se ale stále pevně držící svých hrdinů. Naprosto boží.
No jak to jen napsat. Stejně jako je první díl před čtením toho druhého povinnost, je ten druhý pouze vatou, před završením trilogie.
Výborná kniha, výborný příběh..ještě lepší než první díl..baví mě přímost děje, hra s charaktery a mnoho akce..chvílemi jsem vrněla blahem a párkrát jsem se cítila jako při četbě Malazské knihy padlých, kterou považuji za ságu všech dob..
Lepší než jednička.
Opět tleskám tomu, jak opravdově postavy působí. Scull servíruje jejich světlé i temné stránky naprosto uvěřitelně, podložené vždy událostmi z minulosti. A možná právě pro ty jejich zápory si postavy tolik oblíbíte...
V prvním díle mě bavilo, jak se každá kapitola zabívala jinou postavou. V tomto díle mě to neskutečně rozčilovalo. Po přečtení mi kniha přijde skvělá protože už víte co vše se odehrálo a máte to poskládané dohromady.. Jenže při čtení to pro mě bylo utrpení.. Některé pasáže mě ani nebavili přitom byli svým způsobem důležité.. No myslím že do dalšího dílu nepůjdu..
I když to opravdu připomíná Abercrombieho a Lawrence,tak já jsem byl spokojený a těším se na závěrečný díl,ten by měl teď nějak vyjít,doufám.
Já nevím jak ostatním, ale mě to přišlo, jako kdyby Luke Scull přejmenoval některé postavy z Abercrombieho Prvního zákona, trošku pomotal děj a nazval to Temné bratrstvo. Za mě veliké zklamání
První díl téhle plánované trilogie mě bavil, navíc byl dost odlišný od čehokoli, co jsem kdy četla. Druhý díl podle mě nijak nezaostává. Postavy se prohlubují, krásně se vyvíjejí, jsou velmi uvěřitelné. Člověk si k nim tvoří citové pouto, ani to nepostřehne. Napadlo mě taky, že jejich uvěřitelnost možná vězí ve spoustě špatných vlastností, které mají, jak se chovají. Styl autorova psaní je báječný, vystihuje pěkně emoce, nebojí se silnějších slov a přirovnání, vtipu. Naráží na zajímavá témata. Mě kniha bavila od začátku dokonce, tudíž vřele doporučuji. :-)
Od začátku vás kniha vtáhne, na Jereka se budete těšit, v pozornosti vás udrží spousta dobrodružství a nových zajímavých postav a nakonec budete zoufalí, ze další díl ještě není dostupný.
Lepší než první díl, ačkoliv druhé díly trilogií většinou vyplňují prostor, zde se to neděje. Měl jsem však stejný problém jako u Temného bratrstva. Prvních 300 stran jsem přečetl za dva dny a poté mne kniha přestala bavit. Musel jsem ji na měsíc odložit, ale poté jsem zbylých cca. 160 stran nelitoval.
Nevím čím to je, ale Luke Scull mne zkrátka nedokáže vtáhnout do děje tak, abych knihu neodložil. Snad příště.
Tak jo nejdřív pár nadávek. Sakra, sakra, sakra. Já to věděla, že se mi ta neexistence třetího dílu v knihovně vymstí.
První díl byl totiž fajn, ale tohle mě prostě dostalo. Neříkám, že tam nebylo pár míst, které jsem očima sotva přelétla (nejvíc asi tu linii se Sašou), ale víc než co jiného to byla touha vrátit se zpátky ke Kaynovi a jeho rozrůstající se společnosti. (jinými slovy Jerek JE prostě bůh – a já stále doufám) Taky Polomág nám začíná růst do postavy epických rozměrů a jsem hodně zvědavá, jak to s ním bude dál. (Monika?) A díky mrtvým bohům za to, že Cole už není takovej vůl. (ty jeho (ne)hrdinský kecy totiž neštvaly jenom Sašu – i když za to zaplatil opravdu tvrdě)
Ale ty dvě poslední kapitoly - hm – musím říct, že to setkání na statku to prostě byla poezie v té nejhutnější formě, i kdyby to spisovatel celý „posral“, tak tohle byl moment, který si čtenář zapamatuje nadosmrti a to teď, to co se tam stalo myslím až jako to poslední. Prostě na mě z tý kapitolky dýchla tak silná poetická atmosféra, jako by se člověk najednou ocitnul uvnitř té nejstarší severské ságy. (já nevím, asi to bylo v tom naprosto protipólním chování obou návštěvníků, ale prostě to bylo dokonalý) Moment, který svou jednoduchostí dokáže na okamžik zastavit čas a oddělit hrdiny od zloduchů jen pouhými několika obyčejnými gesty.
Takže panu spisovateli možná odpustím i to, že jsem se nedočkala té kapitoly s názvem před 2 - 3 lety (a že jsem ji opravdu očekávala).
Meč severu
Tahle série má rozhodně vzestupnou tendenci! Bavila mě ta retrospektivní linka,bavil mě sir Meredith.. Ubylo vulgarismů (v prvním díle trochu na sílu) a přibylo vic lidskosti v příbězích jednotlivých postav.Přijde mi to čtivější než první díl,zdá se že autor lehce vyzrál..Příběh je rozehraný výtečně, uvidíme co poslední díl..