Temný Tibet
Theodore Illion
Tato kniha doplňuje předchozí knihu Tajemný Tibet o další překvapující informace. Autor psal o Tibetu zhruba ve stejné době jako světově známý Heinrich Harrer, autor románů Sedm let v Tibetu a Návrat do Tibetu. Dobře informovaní lidé v Tibetu hovoří o existenci podzemního města - Města zasvěcených. Autor přináší svědectví o oblasti, do které se mu podařilo vstoupit... (Cestopisný text vznikl v letech 1932 - 1934.)... celý text
Literatura naučná Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2003 , EugenikaOriginální název:
Darkness Over Tibet
více info...
Přidat komentář
Ke komentáři Jelitovna 7.12.2014:
Také jsem si všiml tohoto rozporu o černém plášti a kouknul jsem na anglický originál. Opravdu jde o špatný překlad a v originále se nic nepíše o sundávání pláště. Zde je daný odstavec:
"I thought I had already overstepped the time allowed for the audience, and meant to close it by making a few polite remarks about my refusal to put
on the ceremonial robe made of black silk."
Jestliže někdo na třech stránkách tvrdí, že si při audienci v podzemním městě černý plášť odmítl obléknout, a hned poté pro zvýšení čtenářova úžasu nad autorovou otrlostí napíše, že chtěl několika zdvořilými poznámkami audienci ukončit a svléknout si černý obřadní oděv, vyvolává to ve mě dojem, že buď tyto události neproběhly vůbec a nebo jinak. Možná je chyba v překladu, každopádně to snižuje moji důvěru v to, že se jedná opravdu o cestopis (a nikoliv o báchorku). Ale abych jen nemudrovala, přidám citaci z knihy: TI: "Není to tvá duchovní povinnost, varovat mě před démony, kteří se mohou snadno objevovat v přestrojení za anděly, jak se příležitostně stává v západních zemích?" ptal jsem se dále.
"Ne," řekl (moudrý poustevník). "I kdybych sám objevil jejich povahu, je nejvyšší duchovní povinností člověka respektovat duchovní svobodu jiného člověka. Zařazováním duchovních učitelů, určováním, kdo je zlý a kdo ne, bych ovlivňoval tvůj duchovní postoj. Musíš objevit věci sám pro sebe. Ty jdeš do Tibetu. Ty musíš podstoupit riziko, nikoli já."
Nemám problém věřit tomu, že meziválečný příběh cestovatele po tehdy téměř hermeticky uzavřené tibetské náhorní planině je pravdivý, alespoň co se týče klíčových událostí. A i kdyby nebyl, nečetla jsem TEMNÝ TIBET jako cestopis, ale jako dílek obrovské skládačky, kterou pro mne představuje svět duchovních nauk. Popravdě řečeno mi závěry Theodora Illiona ohledně dobra a zla, duše a hmoty, individualizace a úniku do "nicoty" dávaly smysl a potvrdily mi mé vlastní závěry v těchto oblastech.
Citáty:
"Jako by měli pocit, že největší duchovní boj se odehrává mezi duchem a hmotou. Zdálo se, že naprosto ignorují zásadní skutečnost, že existují dva odlišné druhy duchovnosti - proudy mířící vzhůru a dolů - a že skutečný duchovní boj je bojem mezi těmito dvěma odlišnými druhy duchovnosti, v němž hmota slouží jako bojiště.
...
Chytří filozofové
Byli jednou jedni chytří filozofové. Nevěřili ve Stvořitele. ´Následujeme své vlastní světlo,´říkali. A ve všech záležitostech se spoléhali pouze na světlo introspekce.
Pak narazili na Ďábla.
´Jaký netvor!´řekl jeden z nich. ´Jak je příjemné vědět, že nic není skutečné a všechno je pouhý odraz nás samých!´
´Máš pravdu,´přisadil si druhý filozof. ´Všechno je subjektivní, nic není objektivní.´
Pak Ďábel otevřel ústa a spolknul je.
Když dorazili do nitra Ďáblova těla, řekli ti chytří filozofové s povýšeným úsměvem:
´Není zřejmé, že jsme měli pravdu? Netvor zmizel.´
...
"Neopodstatněně vysoká dávka egoismu ve skutečnosti označuje nedostatek osobnosti. Zvířata, jejichž veškerá životní energie se soustřeďuje na obranu jejich Já, nemají vůbec žádnou osobnost. Plné vědomí já není nutně brutalita a sobectví. Člověk může být intenzivně osobní a přitom jednat docela neosobně.
...
Neberu žádný zázrak na zemi jako důkaz božské vůle. Stvořitel seslal své moudré zákony ovládající vesmír. Není to On nebo Jeho sluhové, kdo je porušují."