Temný Tomáš

05.10.2023

"ale já vím, že je to jen další pseudovýtvor, další kravina ze šuplíku, co měla v šuplíku zůstat" pak tedy jen víc takových "kravin"... víc takových ze šuplíku na stolky čtenářů

31.05.2021

Prázdno jako vrchol plnosti. Absence jako přítomnost přítomného. Kdybych měl tělo, sevřel bych si rukama hrdlo.

Temný Tomáš je příběh vydávající se za filosofický spis a zároveň filosofickým pojednáním na pozadí zdánlivého příběhu. Je obojím a zároveň ničím.

Myslím, že by se Blanchot za takové vyjádření nezlobil - koneckonců užívám jeho jazyk.

Pokud bych však měl vyjádřit jakoukoli myšlenku k tomuto dílu vlastním jazykem tak, abych Tomáše přiblížil někomu, komu je podobný styl uvažování cizí (až se nabízí pojem heideggerovské uvažování), pak vůbec nevím jak. Snad bych mohl prohlásit, že celý tento počin je jisté zvnitěrnění objektivna či reality. Nebo ještě jinak. Že se jedná o popis vnitřního subjektivního vnímání světa vnějšku, v němž mizí veškeré hranice mezi vnitřním (myšleno extrémně niterným) a vnějším. Pak si však nejsem jist, nemotám-li se v kruhu. Zároveň se nemůžu zbavit pocitu, že snaha explikovat Blanchota podobným způsobem je naprosto absurdní, jelikož se domnívám, že se Temný Tomáš právě takové snaze ve vší své neosobní osobitosti brání tak urputně, až samotný koncept vysvětlení úspěšně boří.

Přečtěte si sami a uvidíte. Nečekejte však, že lehce pochopíte.
A pokud ve vás teze "nic nicuje" vyvolává nevolnost, radši se od podobných kousků držte dál.

Uděláte líp.

01.12.2017

Komentář pod vlivem. Pod vlivem díla...

Upozornění: podivné setkání
Téma: láska, nicota, smrt, stávání-se, transgrese, gtrhtjhtsexz
Reprezentativní citace: "Kdybych měl tělo, sevřel bych si rukama hrdlo."
Umístění na mapě: Derrida, Bataille, Foucault, Deleuze (ač ten ho v Tisíci plošinách necituje, po přečtení obou děl se vzájemně doplňují a vysvětlují; zdá se; cítím)
Vyvolané myšlenky: sen je upřímnější než vnější svět, jelikož je ryzím prožíváním, kde bytost snícího není oddělená od "hmoty" kolem, od snových domů, snových bytostí, od myšlenek
Vyvolané pocity: Mravenčení po kůži

Houpání mezi bolestí a klidem. Plavání v nevyslovitelném, nepřekonatelném a překonávajícím a abstraktním. Protože, ač to lidi neradi přiznávají, stále nedokážeme slovy pojmout ty nejniternější pocity a nejdůležitější momenty našeho Já, a vrhnout je na papír je práce šílenství.

V mých představách se při čtení papír trhá. Slova chtějí ven. Chtějí být činností. Chtějí praskat.

13.06.2017

Opět jedna z knih, při jejíž četbě jsem se bál, že mi mozek vyskočí z hlavy, doplazí se na silnicu a nechá se přejet kamijonem. Tak už to chodí, když kluk od prasat, co jezdil každou neděli trhat kopřivy, začne číst francouzký filozofy. Mám takový tušení, že kdybych tuhle knihu dovezl do rodný vesnice, pravděpodobně by moje víska vybouchla.

Ale abychom se dostali k ději. Temný Tomáš si jde zaplavat, pak na večeři mrkne na nějakou broskvičku, ta se do něj hned zamiluje, ale zamiluje se tak moc, že o tom musí osmdesát stran přemýšlet, až ji z toho nakonec rupne v palici a umře. Jak jsem již předeslal, knihu napsal filozof, takže to co jsem teď popsal se možná stalo, možná ne a všichni jsou kachna. Styl, který autor zvolil mi velmi silně připomínal moji starou, když má v sobě dvanáct litrů vína - moc tomu nerozumím, každá věta si odporuje a když mi něco začne dávat smysl, zjistím, že to neříkala ona, ale zrovna jel okolo trakař, kterej zněl podobně.

Přesto všechno musím tento těžký elaborát hodnotit čtyřmi hvězdičkami, protože sem tam přišel se zajímavou myšlenkou a navíc mi trochu nahlodal životní moudra, která jsem převzal od Šopenhauera a měl je za platné. Do budoucna bych ovšem preferoval, aby mi to někdo napsal formou eseje, než formou novely, jejímž vypravěčem je situace samotná. Předem děkuji a dobré čtecí pokadění do nového týdne přeje Palivo.