Kosti nikdy nelžou
Kathy Reichs
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/244412/mid_temperance-brennanova-kosti-nikdy-n-P7C-244412.jpg
4
103
103
Temperance Brennanová / Príbehy forenznej antropologičky série
< 17. díl >
Na doktorku Temperance Brennanovou se s prosbou o pomoc nečekaně obrací detektiv z oddělení odložených případů v Charlotte. Dvě vraždy dětí sice dělí tisíce kilometrů, ale jedno mají společné – pachatele. Před lety Anique Pomerleauová v Kanadě unesla a zabila několik dívek a jen o vlásek unikla zatčení. Pro Tempe i detektiva Andrewa Ryana, kteří případ vyšetřovali, to tehdy byla zdrcující porážka. Nyní se Pomerleauová jako noční můra znovu objevuje ve Spojených státech a vše svědčí o tom, že je zapletená do vražd ve Vermontu a Severní Karolíně. Vzápětí zmizí další dívka a nezvratné důkazy jednoznačně potvrzují, že hrůzovláda Pomerleauové pokračuje. Chopí se Tempe výzvy? Podaří se jí napodruhé zastavit nebezpečnou psychopatku? Bude muset vypátrat bývalého parťáka Andrewa Ryana, který po úmrtí dcery zmizel neznámo kam, diplomaticky tišit spory mezi místní policí a federály a v neposlední řadě se postavit i svým vlastním skrytým démonům.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2015 , BB artOriginální název:
Bones Never Lie, 2014
více info...
Přidat komentář
Napínavé, zajímavé, jen ta spousta neustále opakovaných jmen mě trochu rušila v soustředění.
Knížky Kathy Reichs jsou srdcovka. Tahle v sobě měla něco speciálního. Budu si ji pamatovat ještě dlouho. Bylo to postavou sériové mučitelky? Obětmi? Matkou Temperance? Ryanem? Kombinací všeho, která prostě fungovala?
Čtení mě neskutečně bavilo po celou dobu, od začátku do konce. Zvrat jsem čekala, ale tento závěr ne. Bomba.
Od této autorky je počteníčko jako pohlazení po tváři čteš a zjistíš,že by se mělo jít taky spát
Děj napínavý, na scéně je Ryan a všechno šlape jako v jiných knihách Kathy Reichs. Hvězdičku ubírám za už hodně hollywoodský závěr a taky za to, že Tempe už opravdu v téhle knížce není moc antropoložka, ale spíš soukromá detektivka.
Kniha se mi moc líbila, jen těžko jsem ji vždy odkládala. Napětí od začátku do konce. Určitě si přečtu i další knihy této autorky.
Oblíbená autorka a každá její kniha je úžasná. Od těchto knížek se prostě nedá odtrhnout a čtu a čtu... No najednou je zase konec a co budu číst dál...
Velice zajímavé téma a ještě zajímavější motiv vraha, už jsem o tom slyšela z jiných zdrojů, psychologové to znají. Jsem ráda, že je ve hře znovu Ryan. Tempe a on jsou prostě úžasná dvojka, i když Skinny není žádný idol žen, svou práci opravdu umí dobře.
Závěr je zajímavý, trochu otevřený, ale Ryanova slova na konci příběhu k Tempe - velice zajímavé.
Těším se na další díl.
Knížka mě vůbec nebavila, spousta postav, občas jsem se do toho zamotávala. Začala mě bavit až když se ztratila Mary Louise. A nejvíc mě štvalo, že překlad byl pražský
Kniha se mi moc líbila,byla první a jistě si zakoupim další asi mi je úplně jedno jestli je budu číst postupně nebo jak přijdou pod ruku... dílů je strašně moc...
Kniha mě opět potěšila. Již mě čeká další díl (bohužel, nečtu je chronologicky za sebou).
Mě tyhle příběhy se soudní antropoložkou Tempe baví hodně ale v tomhle dílu se z ní více než antropoložka stala regulérní policajtka. Ona je sice schopná a dokáže děj posunout ale víc se mi líbí když se drží trošku v pozadí. Tady už toho vyšetřování bylo vážně moc. Ale kniha to byla pěkná, skvěle napsaný děj, postavy uvěřitelné, prostě Kathy opět nezklamala.
V porovnání s předchozím dílem, který mě tolik nezaujal, je tahle knížka o stupeň lepší. Naučných pasáží bylo tentokrát méně, zápletka byla zajímavá, radost mi udělalo zapojení Ryana. Vždycky mě pobaví špičkování a autorčiny lehce jedovaté postřehy o některých postavách. A vyloženě mě bavila postava Tempeiny matky.
Líbí se mi, že postavy - zvláště ty, které se objevují pravidelně - jsou uvěřitelné a konzistentní, nemění se jim charakter podle toho, jak by se to zrovna hodilo. Zároveň se ale občas poodkrývá nějaký střípek z jejich života, dozvídáme se alespoň ždibec nového.
Moje první kniha z této série a musím bohužel napsat, že mě to moc nebavilo. Když to srovnám s knihami Tess Gerritsen, ze sérií Rizzoli and Isles, tak ta u mě vede daleko více.
Taky se Vám stává, že čtete a najednou "VÍTE"....tak to se mi stalo při čtení této knihy, a než jsem došla na konec, kdy se dozvíte jestli máte nebo nemáte pravdu, měla jsem pocit, že z hlavních hrdinů vyrostu :D a ten závěr.....no co to jako je??? urgentně potřebuju další díl :)))))
Souhlasím s předchozím komentářem o jednom brdu.... ale přesto dokáže autorka vykřesat jiskru zajímavosti a nechat pomalu rozhořet oheň napětí, který ke konci pěkně nabere na intenzitě...
Kathy Reichsovou mám moc ráda, ale už mi ty její knihy začínají připadat "na jedno brdo". I tak se každopádně těším na její další knihu :-)
Kniha volně navazuje na knihu Smutné pondělí a pokud jste ji nečetli, doporučuji předtím přečíst, protože je tam poměrně dost odkazů na předchozí události.Nebylo to špatné, ale nemůžu si pomoct přišlo mi to trochu jako nastavovaná kaše. Zvláštní byla i dějová linka řešící citový vztah Tempe a Andrew Ryana. Jak mi obvykle knihy Kathy Reichs plynou lehce a čtou se samy, tady mi to občas vázlo.
(Náznak, minispoiler)
Skvělá knížka, napínavá, vtipná, zkrátka taková, na jaké jsme u Kathy Reichs zvyklí :-) Zbožňuju její styl humoru a nadsázky, sarkasmu.
Jen mi tam teďka chyběla antropologie, jen sem tam zmínka. Chtělo to víc jejích poznatků a objevů o kostech a s tím spojeného. A taky nějaké info o tom, jak se rozhodla vyřešit situaci s bývalým manželem. Minulá kniha skončila v takový ten moment, co většina čtenárů nenávidí - musí se čekat na další knihu, ale v tady ani slůvko o nějakém pocitu, myšlence... Ale zase to mělo jinou zajímavou linii :-) Jsem moc spokojená a už se těším na další příběh.
Štítky knihy
vraždy únosy dětí nevyřešené případy
Autorovy další knížky
| 2011 |  Virus |
| 1999 | Přijdu tě zabít |
| 2005 | Smutné pondělí |
| 2010 | 206 kostí |
| 2009 | Ďáblovy kosti |
Ani nevím, co napsat. Především jsem dost zklamaná. Miluju Kůstku ze seriálu. Tahle měla jen stejné jméno. Jinak se jí v ničem nepodobala. Neměla šťávu. Většinu času byla unavená nebo spala, občas ji něco hlodalo v hlavě, ale nevěděla co.
Její máma, to bylo jiné kafe. Ta měla drive. Umírala a i tak jim z pečovatelského domu vyřešila případ. Policie byla mimo. Pořád někoho vyslýchali s nulovým výsledkem a k tomu měli všichni věčně nedostupný telefon.
Nicméně příběh byl zdlouhavý, nudný, děj se stále opakoval a vraha čtenář uhodne už v první polovině. Znovu už bych to nečetla. Mám tu ještě další knížku od autorky a budu asi nějakou dobu přemýšlet, zda vůbec stojí za to ji otevírat.