Ten den jsem se rozhodl zemřít
Jonathan Destin
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/257816/bmid_ten-den-jsem-se-rozhodl-zemrit-257816.jpg
4
188
188
Mrazivý příběh šikanového chlapce. Pět let trvající šikana ve škole i mimo ni, drastický pokus o sebevraždu upálením a zhruba pět let trvající léčení a boj o návrat k normálnímu životu… to je ve stručnosti obsah knihy – svědectví osmnáctiletého Jonathana zvaného Jojo. Obézní introvertní hošík trpící dyslexií se přímo nabízí jako terč nejprve posměšků, pak i vyhrůžek a bití. Má pocit, že mu nikdo nemůže pomoci a že by smrt byla vysvobozením. Dlouho se zaobírá tím, jak svůj život ukončit, až se po zhlédnutí nějakého dokumentu rozhodne upálit.... celý text
Literatura světová Příběhy
Vydáno: 2015 , Ikar (ČR)Originální název:
Condamné a me tuer, 2013
více info...
Přidat komentář
Kniha se mi velmi dobře četla. Měla jsem jí během jednoho dne přečtenou. Je to velmi silný příběh a nejspíš na něj jen tak nezapomenu.
Tahle kniha má velmi, velmi silný příběh. Stačil mi jeden den a knihu jsem měla přečtenou. Příběh Jonathana mě sebral. Je příšerné jak se dokážou lidé chovat a dokážou člověk dohnat k sebevraždě. Vážím si Jonathana že se s námi o svůj příběh podělil a má můj velký obdiv. A každý kdo toto prožívá by se neměl bát to říct. A ti kteří někoho šikanují nebo se posmívají jsou jen zbabělci a měli byse nad tím zamyslet. Rozhodně silná a emoční kniha a rozhodně to stojí za to si to přečíst.
Šikana je bohužel součástí dnešní doby, ať už ve formě fyzické, slovní nebo kyberšikany. Nejsmutnější na tom je, že i kdyby si to přečetli násilníci, s většinou to ani nehne. "Vždyť to je jen sranda, my to tak nemyslíme, my se jen tak bavíme..." a vždy si pro své chování najdou omluvu. Postoj učitelů mě taky nepřekvapuje, sama jsem se dokonce setkala s tím, že učitel u nás ve třídě slovně napadal spolužačku, že už překračoval hranici mezi napomínáním žáka a urážením. Je smutné, že jsou děti natolik zahnány do kouta, kdy se uchýlí k sebevraždě, navíc tak bolestivé. Měli bychom i my pozorně koukat okolo sebe, jestli někdy nejsme svědky šikany, protože to, co jeden bere za 'neškodné' škádlení, může druhé nepředstavitelně bolet a třeba jen něčí upřímná pozornost, kdy dotyčný vidí, že nám to není jedno a stojíme za ním, může zachraňovat životy. Knihu doporučuji všemi deseti a kéž by se nad ní každý pořádně zamyslel.
Musím říct, že mě z této knihy docela mrazilo. Je hrozné, co s člověkem dokáže udělat šikana. Bylo mi Jonathana líto a držela jsem mu palce. Líbilo se mi, že se zde střídají pohledy více lidí. Na druhou stranu jsem nějak nemohla pochopit, že si toho v rodině nikdo nevšiml. Chápu, že Jonathan byl dost uzavřený chlapec, ale stejně. A co absolutně nechápu, byl způsob jeho sebevraždy. Jasně, že děcka v pubertě nemají rozum, ale upálit se? Jak si mohl myslet, že to bude rychlá smrt? Vždyť je to příšerné. Každopádně kniha určitě stojí za přečtení. Jen je třeba se na ni trochu psychicky připravit.
Příběh je to určitě silný,mám ráda knížky podle skutečných událostí,ale nelíbilo se mi jakým stylem byla napsaná,navzdory silnému tématu mi to přišlo takové nezáživné,škoda
Zásadně nepíši komentáře. Vždy, když se mi něco honí hlavou, nechám si to pro sebe, ale tohle se mi hlavou bude hnát asi ještě příliš dlouho na to, abych to mohla jen tak přejít.
Valná část komentářů k téhle knize apeluje na pedagogy, žáky a celkově na školství jako takové, že by se svět měl více zaměřit na šikanu. Souhlasím, že je to závažný problém. Taktéž souhlasím, že by si tohle mělo přečíst větší množství lidí.
Avšak to není důvod, proč chci 'přispět' svým názorem. Mě osobně nejvíce mrazí z toho, kolik detailů si Jonathan pamatuje. Nevěřím, že by se autor své čtenáře pokoušel mystifikovat, jen mě prostě udivuje lidský mozek. Minimálně já osobně bych čekala, že při takovém utrpení se bude snažit tělu nějak ulehčit. Že vydá nějaký rozkaz, aby dotyčný omdlel, nebo něco podobného.
Nicméně kniha mě téměř pohltila. Ne úplně na sto procent, ale neměla k tomu daleko.
A jenom taková rada naprosto vytržená z kontextu pro ty, kteří rádi čtou při cestování vlakem, či autobusem: při cestě nečtěte knihy, které vás nějak pohlcují, ať už naprosto, nebo jen polovičně, protože je velmi snadné přejet stanici, na které máte vystoupit.
Je to psáno jako volný sled vzpomínek. Takže o nějakém stylu se nedá mluvit. Ale jako právě takový sled vzpomínek to velmi silně plní svůj účel - je to velmi působivé, mrazivé, odstrašující, nabádající k probírání tématu šikany a sebevražd.
Jsou knihy, které nelze hodnotit jako literární dílo. Tato patří mezi ně. Je napsána strohým jazykem s jen malou uměleckou hodnotou. Hodnota této knihy totiž spočívá v něčem úplně jiném - je upřímnou a někdy trochu útržkovitou zpovědí rodiny, jejíž syn se rozhodl kvůli šikaně k zoufalému činu. Je jakousi osvětou v této tematice a jejím cílem je vykřičet její poslední větu, že o šikaně se prostě musí mluvit. S rodinou, učiteli, kamarády... Aby těch zoufalých činů bylo co nejméně a ideálně vůbec žádné...
Upřímně, čekala jsem, že tahle kniha bude lepší. Příběh byl sice srdcervoucí, ale ocenila bych, kdyby kniha byla obsáhlejší v tom smyslu, že klidně mohla být delší, myslím, že se v ní mohli víc rozmluvit a potažmo i rozepsat - hned by to podle mě bylo zajímavější a snazší se do knihy vcítit. Kniha je dobrým varování před šikanou a před lhostejností. Řekla bych, že je spíš vhodnější pro pedagogy, rodiče nebo pro lidi, kteří se o toto tématiku víc zajímají.
*spoiler*
Já nevím jak vy ostatní, ale já prostě nemůžu pochopit na co proboha Jonathan myslel, když se podpálil... Nechápu, jak ho prostě mohlo napadnout se zabít tak debilní způsobem.
Příběh chlapce je samozřejmě srdcervoucí a velmi smutný. Je dobré si ho přečíst, aby člověk pochopil, že šikana není jen sranda, ale vážná věc. Oceňuji že se autor odhodlal vystoupit z anonymity a vyprávět svůj příběh. Na druhou stranu jsem se do knihy nedokázala pořádně začíst a celkem mě styl vyprávění zklamal. Četla jsem už i zajímavější knihy podle skutečnosti.
Nikdy jsem nečetla knihy podle skutečných událostí, ale když se mi tato kniha dostala do ruk, musela jsem se do ní hned pustit a nelituji toho.
Toto by si měli přečíst všichni a pochopit, co šikana dělá... Po dlouhé době mě kniha opravdu rozbrečela.
Nenávidím hodnocení knih. Ke komentáři se, ale odhodlám.
--
Jonathan Destin a jeho příběh. Příběh chlapce kterého šikanovali natolik, že mu vyhrožovali smrtí - a aby se jí vyhnul rozhodl se spáchat sebevraždu. Tento příběh mě pohltil. Rozkouskoval a hladil? Měl by se rozhodně dávat jako příručka učitelům, kteří chtějí učit. Šikana není vtip. Šikana je vážná věc a dokáže psychiku člověka narušit na celý život! Byla jsem šikanována. A jsem za tuto knihu moc ráda. Otevírá oči těm, kteří je mají záměrně zavřené.
--
DOPORUČUJI VŠEM PEDAGOGŮM, STUDENTŮM
Kniha je skvělá, je velmi dobře napsaná, téma je velmi poutavé, i když některé věci jsou poměrně drsné, ale krásně se čte, určitě doporučuji.
Miluju knihy podle skutečných událostí...pravda, tato byla trochu z "drsnějšího" soudku, ovšem smutné na tom je to, že se takové případy opravdu dějí. Jako studenta pedagogiky mě zaráží, jak učitel dokáže mávnout rukou nad šikanou a nezaobírat se tím blíže. Ač smutný, tak pěkný příběh, který snad poslouží jako prevence či odhodlání takovéto věci řešit. Klobouk dolů před hlavním představitelem a jeho rodinou, jakému (jakým) problému museli, musí a budou muset čelit.
Kniha mě zaujala jen způsobem, jakým si odvážil vzít život. Špatně se mi četla a už nemám ani v plánu si ji kdykoliv znovu přečíst.
Čtyři hvězdičky za odvahu autora a jeho rodiny. Nedá se říct, že by kniha byla nějak působivě napsaná. Kdyby byl příběh smyšlený, asi bych ho označila za brak. To, co by vyznělo jako prvoplánovitý pokus zaujmout, se reálným podkladem mění v děsivě upřímnou a jednoduchou výpověď. Šikana je téma, o kterém by se mělo mluvit a já tleskám Jonathanovi a jeho rodině, že udělali tenhle velký krok.
Ohromující srdcervoucí příběh. Kniha mě zcela pohltila už jen proto, že i já jsem zažila něco podobného. Tato kniha je prostě strhující. Co list to pláč!
Ten den jsem se rozhodl zemřít
Zdravím všechny čtenáře,
příběh Jonathana Destina mi zůstane dlouho v paměti. Sama jsem si šikanou prošla a to dvakrát, jak na ZŠ, tak na SŠ a vždy se to zametlo pod koberec. O to víc pro mne byla kniha srdcervoucí.
Pro dospívajícího je šikana vždy velmi bolestná, po celou dobu mi bylo chlapce velice líto a z mnoha zkušeností vím, že někdy ani mluvit nestačí. Ti, co šikanují to dokáží dokonale skrývat. A před okolím pak člověk vypadá, jak když si vymýšlí...
Určitě doporučuji knihu přečíst všem. Souhlasím s názory zařadit tuto publikaci do povinné četby. Obecně by se mělo o šikaně mluvit více.
Kdyby si chtěl někdo přečíst knihu na podobné téma, tak: 13 důvodů proč.
Máte-li někdo zájem si o šikaně promluvit, nebo si postěžovat, tak klidně napište, jsem s Vámi.