Ten den jsem se rozhodl zemřít
Jonathan Destin
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/257816/bmid_ten-den-jsem-se-rozhodl-zemrit-257816.jpg
4
187
187
Mrazivý příběh šikanového chlapce. Pět let trvající šikana ve škole i mimo ni, drastický pokus o sebevraždu upálením a zhruba pět let trvající léčení a boj o návrat k normálnímu životu… to je ve stručnosti obsah knihy – svědectví osmnáctiletého Jonathana zvaného Jojo. Obézní introvertní hošík trpící dyslexií se přímo nabízí jako terč nejprve posměšků, pak i vyhrůžek a bití. Má pocit, že mu nikdo nemůže pomoci a že by smrt byla vysvobozením. Dlouho se zaobírá tím, jak svůj život ukončit, až se po zhlédnutí nějakého dokumentu rozhodne upálit.... celý text
Literatura světová Příběhy
Vydáno: 2015 , Ikar (ČR)Originální název:
Condamné a me tuer, 2013
více info...
Přidat komentář
Silný příběh, ale kvalita zpracování není úplně nejlepší. Oceňuji, že jsou v knize i pohledy jiných lidí, ale celé to působí hodně rozkouskovaně. Jazyk knihy byl hodně jednoduchý s krátkými větami, díky čemuž to působilo spíše jako kniha pro mladší věkovou kategorii.
Myslím si, že šikana je podceňovaná. Rodiče někdy nedovedou svým dětem naslouchat. Vnukovi se knížka líbila. Možná by to měla být povinná četba, aby si děti uvědomily, co všechno se může stát,když se slabším dětem posmívají.
Silný příběh o šikaně, bolesti a trápení. I když je to smutná kniha, tak se četla velmi dobře...je hrozný, co tak malé děti prožívají, a ještě horší je, že mají strach a nedůvěru vůči rodičům, aby se jim se svým trápení svěřily. Mělo by se na tom zapracovat
Jsem ráda, že se mi náhodou dostala tato kniha do rukou. Jasně, je to čtení náročné, smutné, ale poučné jako varování, že takto nelze potíže řešit! Mělo by být povinné pro všechny, aby si uvědomili, že každý je prostě nějaký. Nikdo nemá právo ubližovat slabším a ti nesmí mlčet!!! Stačí se svěřit a nikoli bez boje to vzdát - k tomuto nemuselo dojít! Začala jsem hledat v srpnu 2022 na netu, co se událo nového a fakt nedoporuči si zjišťovat před dočtením...
Téma o kterém by se mělo mluvit hlavně ve školách. Knížka mě neuchvátila stylem vyprávění, ale asi to bylo sepsané přímo Jonathanem a jeho rodinou, myslím, že nějaký odborník, by tomu dokázal dodat větší poutavost. Další informace se dají najít třeba na Facebooku.
To je moc smutná knížečka. Ale zajímavá. O tom, co se honí hlavou šikanovaných dětí. O tom, jak důležité je umět se svěřit a naslouchat druhým. A taky o tom, jak zdlouhavá a náročná je léčba popálenin.
Kniha je sice hlavně varováním před šikanou, ale mě spíš překvapilo, že tak mladý člověk nevidí jiné řešení než smrt a to jak " jednoduché" to bylo provést. Rozhodně bych nedoporučila číst teenegerům s depresemi, byť je to psáno jejich jazykem.
Hned na začátek musím říct, ať se připravíte na nejhorší. Protože co je horší, než se pokusit zabít upálením, které se nepovede? Probudit se s šílenýma bolestma, obvázanej od shora dolů, s 70% popálenou kůží na těle, prodělat 17 operací a učit se pohybu úplně od začátku? Sebevražda je ošklivé téma, ale i tak se o tom musí mluvit!
Tento chlapec si vytrpěl svý, když prošel x školami a na každé se stal obětí. Ať už kvůli postavě nebo jeho příjmení, kvůli kterému se mu žáci posmívali se slovy ,,Destin, osud. Tvůj osud je, že jsi tlusťoch." Nikdo se ho nikdy nezastal. Všechno to skončilo tehdy, když mu k hlavě byla přiložena zbraň. V tu chvíli věděl, že chce umřít. A to bez rozloučení.
Nebral to sobecky, pomyslel na svou rodinu, ale nepomohlo to. Prostě to udělal. A napsal o tom knihu, která mi vyrazila dech a chvílemi vháněla slzy do očí. Neuvěřitelný!
Dva roky se z toho dostával a zajímalo by mě, zda se jeho přání, mít rodinu a děti, splnilo.???? Protože být šťastný si zasloužíme každý.
V knize ,,píše" i jeho maminka. Její první pocity a myšlenky. Jak za ním neustále chodila a přítomností ho podporovala, i když byl ve spánku. Jak trpěla, když zjistila důvod proč to udělal. I jeho tatínek, sestry a kamarád, s kterým se seznámil v léčebně, protože se pokusil o druhou sebevraždu. Snažil se předávkovat.
Je to opravdu silný příběh, který ve vás tolik zanechá. Bolesti, ale i naděje. Strachu o vlastní dítě a pochybnosti, zda byste zvládli poznat, jestli je vaše dítě šikanované (nebo kdokoliv z okolí). Je toho spousta... .
Velmi dojemná kniha, která přivede člověka k zamyšlení a vzpomínáním nad tím, zda i on sám mohl někomu ublížit, aniž by mu to třeba došlo. Děti jsou totiž někdy velmi kruté, aniž by chtěly.Proto by se, podle mého, tato kniha měla číst už na škole, jelikož se může stát poučením do let budoucích.
Tato knížka ukazuje čeho všeho je šikana schopna, co šikanovaný jedinec dokáže udělat, aby bylo po všem.
Nebýt v práci, mám knihu přečtenou do pár hodin. Čtivá byla, ale nic mi nepředala. Je pravdou, že nám dospělým to nic moc neřekne, takže dle mého názoru je kniha určena spíše mladším čtenářům.
Děj se skládá z útržků výpovědí a přesouvá se z Jonathana na matku, poté zpět na Joa, poté na otce, zpět na matku, Joa, ... Sem tam se mihne i nějaká úplně jiná postava. Avšak pozor, tento styl psaní mi vůbec nevadil, krásně na sebe vše navazovalo. Hodnotím jako průměr, protože za mě osobně byla kniha příliš jednoduchá.
I když tahle kniha ukrývá mnoho bolesti a smutku, bylo ji velmi těžké číst, protože pro mě to bylo něco opravdu slabšího. Cením si toho, že se Jonathan rozhodl svůj příběh sepsat, ale nebylo by naškodu, kdyby ho svěřil někomu, kdo by se ho chopil lépe (pokud ovšem tak udělal a já mám jen mylné informace pak jen dodám: Kniha se mi nečetla nejlíp a někdy mě až rozčilovala).
Co vše se může stát , když se člověk rozhodnete mlčet.
Silná výpověď o ztracených lidech, kteří nechtějí už více žít.
Chápu poslani této knížky, ovšem příčí se mi jasná agitka. Zklamání.
Poslední věta knihy zní "Jediný způsob, jak učinit přítrž šikaně, je prolomit mlčení-pomoci oběti promluvit."
Tato kniha je vlastně výpovědí - výpovědí samotného šikanového chlapce a jeho rodiny, jejich myšlenek, pohnutek, kdy kniha je podle skutečné události, lze si dohledat na internetu skutečné fotky a vše, co se daného chlapce týká. Kniha je poselství. Má hlubší smysl, je nutné se zamyslet.
Tuto knihu bych dala POVINNĚ přečíst všem učitelům a ředitelům škol, protože i když máme rok 2019, tak mnozí mají stále tendenci popírat, že by na jejich škole snad byla šikana (sakra věřte, že často je, a ne málo) a pochopitelně nejen jim, aby lidé konečně otevřeli oči a viděli, že se kolem nich leckdy děje bezpráví. Ani mnozí z nás netušíme, že třeba v blízkém okolí máme taky nějakého takového Jonathana, který potřebuje pomoct a bojí se o ní říct, stydí se. Nebo nedej bože se i odváží říct, a není vyslyšen. Šikana je obrovský problém, nebuďme slepí.
Velmi silná knižka. Celou jsem jí přečetla za jeden jediný den. Úplně vás vtáhne do děje. Je neskutečné, že se něco takového doopravdy stalo. Kniha poukazuje na to čeho jsou děti v Jonathanově věku schopní. Knížka určitě stojí za přečtení !
Smutný příběh malého chlapce, který se rozhodl svůj život skončit opravdu brutálním způsobem. Na knihu jsem se hodně těšila, ale četla se mi hůř, než bych chtěla. Přestože je kniha tenká, četla jsem ji asi týden, styl vyprávění mi moc nesedl. Každopádně jsem ráda, že nám Jonathan dokázal svůj příběh vylíčit a poukázal na to, jak dokáže být svět krutý i na tak malé děti, jako kdysi býval on.
Silný a smutný příběh, ale nelíbil se mi styl zpracování. Je to takový rozkouskovaný deník - chápu psal ho hlavní protagonista příběhu. Ač vůbec nechci zlehčovat závažnost tématu, myslím že lepší beletristické zpracování by přidalo na naléhavosti a působení tématu. Tato kniha pro mě byla spíše informační "něco špatného se děje a dít by se to nemělo", ale vyloženě emočně mě to nezasáhlo (možná až na výpověď obou rodičů).
Ten den jsem se rozhodl zemřít
Taková víkendová jednohubka. Téma děsivé, ale vlastně takové medializované. Ale je to dobře, že se o šikaně mluví!
Pisatelsky to není žádný skvost, na mě to bylo takové jednoduché, lacinější čtení - jednoduché věty, bez nějakých větších myšlenek... Vlastně jsem možná čekala více, že více pochopím, proč to Jonathan udělal, ale asi mě to nějak nepřesvědčilo o té nesnesitelné bolesti, kterou prožíval. Takže tak...