Ten, kdo stojí v koutě
Stephen Chbosky
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136815/bmid_ten-kdo-stoji-v-koute-136815.peg
4
3032
3032
Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít. Strhujícímu románu Stephena Chboskyho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo nadšeného přijetí, vyvolal polemiku a získal miliony oddaných čtenářů. Příběh o dospívání na střední škole, který Charlie vypráví v dopisech, je otevřenější a důvěrnější než leckterý deník, zároveň vtipný i sžíravý. Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše – máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se z role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámé území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně. V Charliem se autorovi podařilo stvořit vypravěče, který vás uhrane a přenese zpět do divokých a intenzivně prožívaných dní na prahu dospělosti, kdy se život podobal jízdě na horské dráze. Zdroj: slovart.cz... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2012 , BrioOriginální název:
The Perks of Being a Wallflower, 1999
více info...
Přidat komentář
Jedna z mých nejoblíbenějších současných knih, která mnohé čtenáře chytí u srdce. Kniha o životě, o smíchu, o bolesti, o tajemstvích, o přátelství, o samotě, o problémech, o dospívání. Ráda bych poukázala na báseň zmíněnou a napsanou v knize - ta báseň je nepopsatelná. Kniha je pro mne velmi bolestná na čtení, velmi osobní. Pokud jste viděli film a líbil se Vám, přečtěte si knihu.
O věcech, kterých se kniha týká, je potřeba více mluvit. Velmi ji doporučuji. Všem.
Jako první jsem viděla film a po shlédnutí jsem byla naprosto přesvědčená, že si chci přečíst knihu a ta byla ještě lepší než jsem si myslela že bude.
Myslím si, že každý z nás v době dospívání procházel něčím podobným, čím hlavní hrdina Charlie. Dospívání je velice náročná část života a trošku věřím v to, že nás velice ovlivňuje v tom, jací budeme jako dospělí.
Náhled do dospívající duše od dospělého autora byl velice povedený.
Pohled obyčejného teenagera na život středoškoláků na začátku 90. let dvacátého století. V podstatě nic nenormálního - škola, večírky, lásky, sex, drogy i alkohol... A jedno tajemství, které je tak veliké, že o něm vlastně neví ani jeho nositel. Smutný pohled na život, který by byl možná úplně jiný, kdyby hlavní hrdina nezapomněl, že minulost byla jiná, než si ji pamatuje.
Zajímavě uchopená kniha ukazující, jak každého z nás ovlivňuje i to, o čem si myslíme, že vůbec není.
(SPOILER)
Do epilogu na mě Charlieho dopisy působily jako záznamy obyčejného puberťáka. Líbil se mi vztah Charlieho a jeho učitele Billa a především množství aluzí na knížky a filmy, které Bill doporučoval Charliemu. Hlavně Společnost mrtvých básníků ♥
Epilog má obrovkou přidanou hodnotu...
"A můžeme třeba sedět a divit se a jeden kvůli druhému se cítit mizerně a vyčítat spoustě lidí to, co udělali nebo neudělali nebo nevěděli. [...] Možná je dobré vnímat věci v nějakém kontextu, ale někdy je myslím ten jediný kontext v tom, že jsme fakt tady." (s. 210/211)
ČV 2020 - 5. Kniha, jejíž hlavní hrdina trpí psychickou poruchou
Charlie je úžasný! Opět se mi stalo, že jsem se zamilovala do literární postavy. Co jen budu dělat? :)
Klasická kniha o dospívání s velmi zajímavě pojatým stylem vyprávění. I tak musím připustit, že cca posledních 5 - 10 stran z knihy mě naprosto dostalo. Nebýt takového konce, tak musím dát asi jen dvě hvězdičky. To nic nemění na tom, že v mých očích se jedná o průměrnou knihu. Předtím jsem četla knihu s podobným stylem vyprávění (Dopisy na konec světa) a musím uznat, že ta si mě získala daleko víc.
Zajímavá kniha. Neztotožňuji se se vším, co je v ní uvedeno (spíš méně než více/drogy, alkohol/, navíc jsem tedy moc nepochopila chování Sam na straně 200 a dál/a to jsem žena/). Řidičské oprávnění jsem tedy nepochopila (možná moje chyba, tak v rámci hodnocení není zohledněno), ale před Vánoci řešil hlavní protagonista, že jej čekají zkoušky a náhle je má (?)-ale netuším, jak to probíhá v Americe, tak nehodnotím.
Na začátku jsem měla dojem, že hlavní protagonista je jiné národnosti než americké, protože se (za mě) stavělo na piedestal, že učitel angličtiny... Nemyslím to zle, ale v patnácti letech mi nepřijde až tak "výjimečné" číst knihy, jež čte hlavní protagonista (přiznávám, že jsem nečetla všechny, ale např. jsem ve věku protagonisty hltala Kafku a nepřijde mi to nijak světoborné či výjimečné-prostě někdo rád čte, někdo rád v tom věku chodí na party a nic z toho není špatně).-Ovšem můj názor, tedy bez hodnocení.
Témata v knize nejsou lehká, avšak naštěstí jen tak kloužou po povrchu a zanechávají u postav šrámy na duši, což je pak i trochu ovlivňuje či sráží a pak jednají tak, jak jednají. Možná bych témat trochu ubrala, ale to je zcela v dikci autora a tudíž mi to nepřísluší hodnotit.
Co vyzdvihuji a na základě toho knihu DOPORUČUJI je styl psaní. Naprosto mě dostal a okouzlil. Pohltí čtenáře do děje a nepustí. Čtenář má úplně jiný pocit, než kdyby kniha byla psána klasickým textem s chronologickým dějem. Navíc milovníci hlubokých myšlenek a jiných pohledů na věc budou (pravděpodobně) nadšeni.
Závěr mi celkově nesedl do předchozíhoo textu a zajímalo by mě, jak na to jako hlavní protagonista přišel. SPOILER: To si náhle v nemocnici vzpomněl a vybavil, že sen byl pravdivý? KONEC SPOILERU.
Tak tahle kniha pro me byla orisek a do ted nebim jak se s ni mm vyporadat... Byla na moje gusto hodne zvlastni a celkove jsem z ni mela zvlastni pocit...
Priznam se, ze celkove to nevylo vubec spatne, ale pro priste asi tento styl vynecham...
Příliš podivná kniha na to, abych se jí cítila být jakkoli zasažena. Možná jsem jen nepochopila její hloubku. Naopak v ději vidím jen samou plytkost, přílišnou snahu, nadmíru sexu, který ač k pubertě/adolescenci patří, nemusí být stěžejní součástí. Rodina Charlieho mi připadala dysfunkční, stejně jako Charlie sám. Autorovi se bohužel ani v nejmenším nezadařilo probudit ve mně nějaké emoce, či snad pouto s hlavním hrdinou, který se pro mne stal naprosto neuchopitelným.
2.5* hvězdiček
Před lety, kdy jsem ještě věkem spadala do cílové skupiny čtenářů, jsem knihu nedočetla. Autorovo jméno se ale díky jeho hororové novince Imaginární přítel opět objevuje na každém rohu. Chtěla jsem dát knize druhou šanci. I napodruhé to byl ale boj.
Tuhle útlou knížečku jsem četla 2 měsíce a za tu dobu ji chtěla (opět) několikrát odložit. Vůbec mi to nesedlo. Styl psaní je hrozně plytký, ale tak nějak mi to nevadilo. Na začátku knihy jsem si totiž myslela tohle: Stephen Chbosky je génius, který napsal autentický deník chlapce s poruchou autistického spektra. A na konci knihy? Moment. Takže Charlie nemá Aspergerův syndrom? Byla jsem z toho lehce zmatená. Doteď jsem, upřímně. V knize jedinkrát nezazněla Charlieho diagnóza, i když potom vyplývá, že se potýká s PTSD. Autor rozebírá v příběhu mnoho vážných témat, která jsou na můj vkus brána příliš povrchově. O jedné problematice se rozepíše na dvou stranách, o další na jedné straně... a po zbytek knihy se k nim už nevrátí. Nezletilí zde řídí auto v podnapilém stavu až moc často a Bill je z pozice učitele přátelský tak moc, že je to v konečném výsledku lehce diskutabilní. Některé myšlenky se mi líbily. Ale. Takových knih (s poselstvím nebo pěknými myšlenkami) jsem přečetla hodně. Tahle mezi nimi bohužel nějak nevyniká.
Skvěle a netradičně napsaný příběh. Po posledním dopise mi bylo tak nějak smutno, Charlieho jsem si oblíbil.
Milý Charlie,
díky za všechny tvoje dopisy, byly místy hodně smutné, místy ale krásně dojemné. Je vidět, že jsi citlivý mladý muž, dá se říct neobyčejný uprostřed davu. Celou dobu jsem ti držela palce a chápala tě, tvé trable s dospíváním, s láskou a přátelstvím... Zvláštní ale je, že jsem si u tvých dopisů hrozně moc uvědomovala, že teď už jsem z té dospívající-rebelské části mého já docela dost pryč - mé rodičovské já totiž trpělo při každém špatném kroku (víš o čem mluvím - alkohol, drogy, cigarety...). Ale i tak to bylo poučné - zřejmě pro obě strany. Je potřeba si uvědomit, že vzít život do svých rukou nikdo za druhého prostě neudělá...
A taky se mi moc líbily všechny ty krásné myšlenky, rafinovaně ukryté v tvém vyprávění. Třeba když ti Bill řekl: "Charlie, každý přijímá takovou lásku, jakou si podle svého názoru zaslouží." A nebo ta, kterou ti řekl tvůj táta: " Každej se nemůže vymlouvat, že to má těžký, Charlie, a i kdyby měl, stejně ho to neomlouvá."
Doufám, že se máš fajn a na své divoké dospívání už teď pohlížíš jenom s nostalgickým úsměvem. Jo, bylo to fajn, když jsme byli mladí. Ne teda všechno, ale většina jo!
S pozdravem
Chytuš
Knížka na jedno hezké odpoledne. Na první pohled jde o vyprávění velmi milého chlapce, jak se učí přežívat na střední škole. Je nadaný, skvělý pozorovatel a nyní chce začít i žít, nachází první přátele. Charlie je neobyčejně krásnou duší s velkým trápením, ke konci knihy se příběh trochu potemní, ale s těmi správnými lidmi se člověk nemusí bát jít dál. Doporučuju jako opravdu pěknou oddychovku.
moc jsem se na knihu tesila, ale bohuzel zustala nedoctena. tedka zpetne me to stve, fakt nerada nechavam knihy rozectene, ale ja pri cteni fakt trpela. stejne tak jako u filmu. taky nedokoukany.
pardon.
„Milý příteli, píšu ti, protože jedna holka říkala, že umíš naslouchat a máš porozumění a že ses ji na večírku nesnažil dostat do postele, i když jsi měl tu možnost. Nepokoušej se prosím zjistit, kdo ta holka je, protože to bys pak mohl přijít i na to, kdo jsem já, a já fakt nechci, abys to věděl. Nemyslím to zle. Prostě jenom potřebuju vědět, že tam někde je někdo, kdo mi bude naslouchat a rozumět, někdo, kdo se nesnaží dostat lidi do postele, i když má tu možnost. Potřebuju vědět, že takoví lidé ještě jsou.“
Znáte ten pocit, kdy vámi text doslova rezonuje, přestože děj i prostředí jsou na hony vzdálené tomu, v čem vy sami existujete? Právě tohle jsem zažíval skrze vyprávění patnáctiletého Charlieho, který nastupuje do prvního ročníku střední školy a má trochu strach, co mu tahle životní změna přinese. Prakticky od prvního řádku jsem přitom očekával sofistikovanou depresi o pochmurném světě dospívajících a namísto toho obdržel nádherný příběh o lásce a přátelství. Děkuji pane Chbosky.
Příběh Charlieho je skvělý.
Líbí se mi, jak působí vesele, ale vlastně takový není. Charlieho psychické problémy, protloukání se životem a navazování vztahů není procházka růžovou zahradou. Ale i tak vás při čtení jeho dopisů obejme taková příjemná a pohodová nálada.
Charlieho jsem si jako postavu oblíbila. Přišel mi realistický. Věci popisuje tak jak je vidí, je dosti upřímný, laskavý a má své třinácté komnaty. I ostatní postavy byly skvěle vykreslené, stejně realistické.
Autor v téhle knize skvěle vykreslil budování přátelství, smutek a zoufalství, lásku. Ani jsem nepostřehla jak se mu to podařilo.
Krásné, krásné, krásné!
Knížka, kterou sfoukneš během dne, ale vzpomínáš na ni ještě dlouhou dobu.
Charlie je šestnáctiletý Američan dospívající na prahu devadesátek se dvěma staršími sourozenci, pohodovými rodiči a bohatým vnitřním životem.
Ten je tu zprostředkován formou dopisů, které ti adresuje jako příteli a tvoří formu této útlé knížečky.
Ta vznikla zároveň s filmem, který spisovatel sám režíroval.
Možná jste ho viděli, tak jako já.
Požitek z knihy mi to nijak nezkazilo, ba naopak. Je zde pointa, díky které jsem knihu vnímala jinýma očima .
V kostce je to tedy o dospívání, prvních láskách, jak je těžké být jiný a zároveň mít touhu zapadnout.
" Takže mám pocit, že jsme tím, kým jsme, ze spousty různých důvodů. A na většinu z nich možná nikdy nepřijdeme. Ale i když není v naší moci změnit to, odkud pocházíme, pořád si můžeme vybrat, kam směřujeme."
Štítky knihy
přátelství prvotina zfilmováno americká literatura rodina dospívání první láska střední škola fiktivní korespondence pro dospívající mládež (young adult)
Skrýt reklamy
Ten, kdo stojí v koutě
Moc se mi líbil styl psaní, který ve mně opravdu vyvolal dojem, že to píše patnáctiletý chlapec. Měla jsem i pocit, že se jeho psaní vyvíjelo pod vedením pana učitele angličtiny, ale to je možná způsobené čtením v angličtině.
Trochu mě zaskočil konec, který sice dodal příběhu jinou dimenzi, ale nevím, jestli úplně seděl do příběhu. Co ale oceňuji, jsou vztahy mezi protagonisty a myšlenky, které nám jejich příběhy zprostředkovaly.