Ten, kdo stojí v koutě
Stephen Chbosky
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136815/bmid_ten-kdo-stoji-v-koute-136815.peg
4
3073
3073
Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít. Strhujícímu románu Stephena Chboskyho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo nadšeného přijetí, vyvolal polemiku a získal miliony oddaných čtenářů. Příběh o dospívání na střední škole, který Charlie vypráví v dopisech, je otevřenější a důvěrnější než leckterý deník, zároveň vtipný i sžíravý. Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše – máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se z role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámé území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně. V Charliem se autorovi podařilo stvořit vypravěče, který vás uhrane a přenese zpět do divokých a intenzivně prožívaných dní na prahu dospělosti, kdy se život podobal jízdě na horské dráze. Zdroj: slovart.cz... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2012 , BrioOriginální název:
The Perks of Being a Wallflower, 1999
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četl. Velmi osobní, na tělo. Způsob psaní mi vyhovoval. Přemýšlím, proč ve mně kniha tak rezonovala. Zřejmě jsem v hlavní postavě viděl své středoškolské já. Způsob přemýšlení Charlieho mi byl velmi povědomý, blízký a často podobně přemýšlím dodnes. Závěr o zneužívání mě docela překvapil. Autor zkrátka nemusel vnitřní pocity hlavní postavy podrobně popisovat. Stačilo, když Charlie řekl své: "Cítím se nekonečně" a podobně jako Sam a Patrick jste prostě věděli, co tím myslí a jen jste se pousmáli.
Kniha je psaná netradiční formou, ale takovým milým jazykem. Moc jsem od ní nečekala, ale přišla mi "kouzelná".
Hlavní hrdina Charlie se v tomto příběhu, dělí o své pocity a prožitky prostřednictvím dopisů. Ty adresuje buďto někomu určitému, anebo spíše každému čtenáři, který je ochotný napsaným řádkům věnovat pozornost. Byla to vskutku velmi zvláštní kniha, ať už jde o formu vyprávění, časového zasazení děje (počátek 90.let minulého století), či samotným svým obsahem - ano, dnes už je opravdu podivné číst o někom, kdo používá psací stroj nebo nástěnný telefon. Celkově vzato, je to kniha plná muziky, literární klasiky, ale také mladických nerozvážností a neřestí, včetně rodinných dramat. Vlastně tam těch dramatických momentů bylo nepočítaně, přestože ne všechny se přímo týkaly osoby Charlieho, dost jej ovlinily. Pokud tedy hledáte nějakou optimističtěji laděnou youngadultovku, sáhněte raději po jiné. Jestli ovšem hledáte v tomto žánru něco netradičního, popisujícího strasti dospívání bez jakéhokoliv pozlátka, tohle bude to pravé ořechové.
(SPOILER) Bylo to úžasný.Měla jsem od toho velké očekávání,a to se vyplnilo.Celou knihu jsem si říkala co zatím je že se Charlie chová "divně".Nějaká nemoc,porucha?Nemyslela jsem si že by to mohlo být způsobeným nějaký traumatem.
Knhu jsem četla, protože mě nadchnul nápad, že je kniha psána v dopisech. Na střední to byla moje nejoblíbenější kniha. Přečetla jsem ji všehovšudy šestkrát. A velmi ráda si ji přečtu znova.
Film tedy spíš nedoporučuji... Ale není to tak špatný, jak se zdá.
Tuto knihu jsem četla na střední. Stala se jednou z mých nejoblíbenějších knih. Není to žádné levné zpracování první lásky na střední. Je to mnohem víc.
Já osobně miluju film i knihu. Jen jsem si myslela, že toho bude v knize víc než ve filmu. Například jsem chtěla hlouběji pochopit ten příběh tety a Charlieho....
Byla jsem zvědavá na knihu, která má tak vysoké hodnocení a navíc se mi v letošní výzvě hodila do jednoho téma, a tak jsem neváhala a pustila se do čtení.
Na knize je zajímavé, že je napsaná pouze pomocí dopisů, které píše Charlie neznámému adresátovi. Postupně se z nich dozvídáme více o samotném Charliem, ale i jeho rodině a spolužácích ze střední, na kterou právě nastoupil.
Charlie je patnáctiletý hoch, který často brečí, je spíše pozorovatelem svého okolí, ale postupně se zapojí do dění ve svém okruhu. Zažije první radosti i zklamání, ale hlavně se na konci čtenář dozví jednu důležitou informaci, kdy pochopíte, proč je Charlie takový, jaký je.
Zpočátku jsem nechápala, proč jsou všichni tak nadšení z této knížky, ale postupně jsem si ji oblíbila, i když není příliš obsáhlá. Také mě zaujal výčet knih, které si Charlie díky svému učiteli na angličtinu přečetl.
Velmi dojemná kniha, která mě naprosto dostala svým zakončením.Plná emocí a líbí se mi forma dopisů imaginárnímu příteli, kterému jsou svěřovány ony tajemství. Neskutečný konec, který jsem nečekala a mohu doporučit! Ráda si ji někdy zopakuji.
PS. četla jsem ve slovenštině a kniha se četla velmi dobře a neměnila bych, proto, jestli chcete příjemnou změnu a oddych od češtiny, je to příjemná změna. Kniha je též dost ze života. Krásná práce! Díky!!
Knížku jsem četla poprvé asi v 15letech a úplně mě nadchla. Když jsem si ji vypůjčila znovu asi před rokem, tak jsem až zas tak nadšená nebyla. Ale nemůžu říct, že je ta kniha špatná - hold už asi nejsem cílovka. Nicméně, pokud chcete nějakou oddechovku, nad kterou nemusíte moc přemýšlet a obšas se i zasmát, tak je tahle kniha rozhodně správnou volbou. Je poměrně krátká, čtivá.
(SPOILER) Propracované Young-Adult. Kniha je pojatá v jednosměrných dopisech. Popisuje život dospívajícího chlapce, který trpí depresemi a prožívá nová přátelství, první lásku a život v partě staších spolužáků. Vypořádává se běkem děje se spoustou dalších problémů jako smrt milované tety nebo toxický vztah jeho staší sestry. Velmi snadno se čte, má krátké kapitoly aka. dopisy. Filmová adaptace se jmenuje Charlieho malá tajemství .
Knížka se velmi dobře čte, je to svižně napsané, má to spad. Žádné složité přemýšlení na téma "co tím chtěl autor rici". Nebýt konce, zařadila bych do běžných teenage deniků, ale závěrečné odhalení vysvětluje vše a ten "aha" moment na mě zapůsobil a vrhl na knihu docela jiné světlo.
Na knihu jsem měla v každé její části trochu jiný názor. Je především reálná. Reálné situace, do kterých se může dostávat dospívající člověk. Hlavní hrdina Charlie mi byl velmi blízký. Sama jsem introvert, který radši přihlíží, než se zapojuje. A myslím, že máme opravdu nad čím se zamyslet. Pokud chceme skutečně žít, musíme přestat přihlížet a začít se zapojovat. Protože určitě máme v sobě každý něco, co můžeme světu ukázat :).
Pěkná knížka. Není to nejlepší co jsem četla, vybrala jsem si jí však jako povinnou četbu a myslím že je to jedna z lepších možností ke čtení. Byly momenty kdy jsem zabraně četla a momenty kdy jsem se táhla přes každou stránku.
Myslím že dost lidí se v téhle knize uvidí, a každý na ní bude mít vlastní názor.
Ke konci se mi však hodně líbila a překvapila mě, proto jsem se rozhodla pro 4*.
Kniha, téma, zpracování není špatné, pro mě objev. Jen mi to připomnělo něco z mého života, tedy ten způsob mluvy, ta melancholie, že mi z knihy nebylo dobře.
Nevím - častá odpověď dospívajícího kluka, který stále "stojí v koutě", neboť přijal roli jakéhosi "pozorovatele" svého okolí. Jakmile se však má nějak projevit, je nejistý a nesvůj: proto spíše spoléhá na úsudek přátel a ohledně "správného chování" si od nich nechává poradit. Nechává se smýkat okolnostmi, bojí se vybočit ze svého stínu a s každým chce být zadobře.
Jenže časem pochopí, že takové řešení je sice pohodlné, ale ne zrovna šťastné: uvědomí si, že jen utíkal sám před sebou a tíhou vlastní zodpovědnosti.
S patnáctiletým Charliem se setkáváme v roce 1991, kdy začíná psát dopisy, adresované nám neznámému "milému příteli". Jeho život pak sledujeme během jednoho roku. Nahrazují mu deník: svěřuje se se svými zážitky a zkušenostmi a jen tak mimovolně odkrývá daleko závažnější fakta o svém okolí. Postupně s ním dospíváme: v mnoha otázkách, které si neustále klade, se mu dostává drsného prozření. Musí se totiž poprat nejen s problémy, které přináší jeho dozrávání /nešťastná láska, rodinné vztahy, skrytá tajemství, drogy/, s tím, že se u něj objevují příznaky duševní nemoci, ale i s traumatem z minulosti.
Máme před sebou zajímavý román o bolesti dospívání, hledání sebe sama a svého místa v tom cizím světě dospělých. Hrdina je dětinsky naivní a až poněkud prostoduchý, zároveň však v něčem nadprůměrný. Svět nazíráme jeho očima - a jakoby mimochodem si z něj můžeme domýšlet další fakta. Text je určen hlavně dospívajícím, objevuje se zde spousta vulgarismů, řeč je hovorová. Najdeme zde spousty odkazů na spousty zajímavých knih, filmů a hudby: Kdo chytá v žitě, Velký Gatsy, atd.
Kniha mi přišla taková "typicky americká" - získala jsem dojem, že v Americe mají psychiatra snad na všechno a výraz "miluji tě" má stejnou váhu asi jako pozdrav "dobrý den". Zároveň mě zarazilo, že ač se román odehrává v 90. letech, tak téma homosexuality zde v té době stále ještě bylo tabu.
"Patrick ukázal na mě a řekl Bobovi: 'To je číslo, co?' Bob přikývl. A Patrick pak řekl něco, co nikdy nezapomenu: 'To je ten, co stojí v koutě'. A Bob znovu vážně přikývnul. A všichni v pokoji taky pokyvovali. Patrick si sedl vedle mě: 'Vidíš věci kolem sebe. Mlčíš o nich. A rozumíš.'"
"Vím, že si za to všechno můžu sám. Vím, že si to zasloužím. Udělal bych cokoliv, aby to tak nebylo. Udělal bych cokoliv, abych to všem vynahradil. A abych nemusel chodit k psychiatrovi, který mi vysvětluje, co to znamená být "pasivně agresivní". A abych nemusel brát léky, které mi dal a které jsou pro tátu moc drahé. A abych si s ním nemusel povídat o špatných vzpomínkách. A dlouze vzpomínat na špatné věci. Jenom si přeju, aby mi Bůh nebo rodiče nebo Sam nebo sestra nebo někdo prostě řekli, co se mnou je. Aby mi to prostě řekli, jak se mám změnit, aby to dávalo smysl. Aby tohle všechno přestalo."
"Abych řekl pravdu, prostě se teď vyhýbám všemu a všem. Chodím ve škole po chodbách a dívám se na lidi. Dívám se na učitele a přemýšlím, proč tu vlastně jsou. Jestli mají rádi svou práci. A nás. Přemýšlím, jak jim to myslelo, když jim bylo patnáct. Nemyslím to zle. Prostě mě to zajímá. Je to jako dívat se na studenty a přemýšlet, kdo z nich má ten den zlomené srdce, a jak přitom zvládnou tři písemky a k tomu ještě referát o knize. A přemýšlet, kdo jim to srdce zlomil. A proč. Zvlášť když je mi jasné, že kdyby chodili na jinou školu, zlomil by jim nejspíš srdce někdo jiný, tak proč si to brát tak osobně? O jedné věci bych ti povědět mohl. Posledních pár týdnů chodím každý den do nákupního centra a pokouším se přijít na to, proč tam chodí ostatní. Je to takový osobní výzkum."
"Charlie, tobě to nedochází? Tohle nejde. Je to milý a vůbec, ale někdy to vypadá, jako bys byl úplně mimo. Je skvělý, že dokážeš naslouchat a že se ti člověk může svěřit, ale co z toho, když se člověk svěřovat nepotřebuje. Co když se prostě potřebuje o někoho opřít nebo tak něco? Nemůžeš prostě sedět a jenom se dívat, jak ostatní žijou, a myslet si, že to je láska. To prostě nejde. Taky musíš něco udělat."
Jsem hrozně ráda že jsem nový rok započala s touto knihou. A jsem ráda že jsem si jí přečetla teď, dokud jsem na střední stejně jako hrdinové. Věřím tomu, že pokud bych to četla za několik let, asi by mě to nedostalo tolik jako teď. Tahle kniha je prostě takové coming-of-age vyprávění ze života středoškoláků a co k tomu patří. Pocit že nemáte kamarády, snažit se seznámit v prváku, první chlastačka, první lásky, hodně učení, a tak dále, a tak dále... Je to napsáno takovým krásným stylem, rychle se to čte a najdete zde spoustu výborných myšlenek a pocitů, které možná vnímáme hodně často ale ani si to neuvědomujeme. Setkáme se s různými postavami, které nejsou nijak vyšperkované a vyumělkované, řeší problémy každodenního života, a spousta z nás se s nimi ztotožní. Přesně takhle by měly vypadat young adult knihy. Nevím co napsat dál, je to až moc čerstvé ale jednoznačně to byl úžasný čtenářský zážitek ke kterému se budu vracet. A ti z vás co tohle teď čtou a jsou momentálně na střední nebo se tam teprve chystají, přeju vám ať se vám tam líbí a hlavně si to užijte naplno podle svého!
"A přísahám, že v ten okamžik jsme byli nekoneční".
Štítky knihy
přátelství prvotina zfilmováno americká literatura rodina dospívání první láska střední školy fiktivní korespondence pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 2012 |  Ten, kdo stojí v koutě |
| 2020 |  Imaginární přítel |
Knihu jsem rozečetla už kdysi, ale vůbec mi nesedla. Čekala jsem nějaký děj, ale ten tam prostě nebyl. Teď jsem ji rozečetla znovu už bez očekávání a objevila jsem novou dimenzi V téhle knize nejde o děj, ale o skvělé postřehy trochu zvláštního kluka o společnosti, holkách, lidech... Asi od půlky mě navíc začalo zajímat, proč je ten kluk tak trochu divný, takže zbytek jsem přečetla skoro na jeden zátah. Odnáším si z toho trochu depresivní pocity, ale cítím se obohacená o Charlieho život a ještě chvíli mi bude chybět.