Ten, kdo stojí v koutě
Stephen Chbosky
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/289223/bmid_ten-kdo-stoji-v-koute-ES4-289223.jpg
4
3040
3040
Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít. Strhujícímu románu Stephena Chboskeho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo nadšeného přijetí, vyvolal polemiku a získal miliony oddaných čtenářů. Příběh o dospívání na střední škole, který Charlie vypráví v dopisech, je otevřenější a důvěrnější než leckterý deník, zároveň vtipný i sžíravý. Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše - máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se z role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámé území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně. V Charliem se Chboskemu podařilo stvořit vypravěče, který vás uhrane a přenese zpět do divokých a intenzivně prožívaných dní na prahu dospělosti, kdy se život podobal jízdě na horské dráze. 2. vydání... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2016 , BrioOriginální název:
The Perks of Being a Wallflower, 1999
více info...
Přidat komentář
Příběh Charlieho je skvělý.
Líbí se mi, jak působí vesele, ale vlastně takový není. Charlieho psychické problémy, protloukání se životem a navazování vztahů není procházka růžovou zahradou. Ale i tak vás při čtení jeho dopisů obejme taková příjemná a pohodová nálada.
Charlieho jsem si jako postavu oblíbila. Přišel mi realistický. Věci popisuje tak jak je vidí, je dosti upřímný, laskavý a má své třinácté komnaty. I ostatní postavy byly skvěle vykreslené, stejně realistické.
Autor v téhle knize skvěle vykreslil budování přátelství, smutek a zoufalství, lásku. Ani jsem nepostřehla jak se mu to podařilo.
Krásné, krásné, krásné!
Knížka, kterou sfoukneš během dne, ale vzpomínáš na ni ještě dlouhou dobu.
Charlie je šestnáctiletý Američan dospívající na prahu devadesátek se dvěma staršími sourozenci, pohodovými rodiči a bohatým vnitřním životem.
Ten je tu zprostředkován formou dopisů, které ti adresuje jako příteli a tvoří formu této útlé knížečky.
Ta vznikla zároveň s filmem, který spisovatel sám režíroval.
Možná jste ho viděli, tak jako já.
Požitek z knihy mi to nijak nezkazilo, ba naopak. Je zde pointa, díky které jsem knihu vnímala jinýma očima .
V kostce je to tedy o dospívání, prvních láskách, jak je těžké být jiný a zároveň mít touhu zapadnout.
" Takže mám pocit, že jsme tím, kým jsme, ze spousty různých důvodů. A na většinu z nich možná nikdy nepřijdeme. Ale i když není v naší moci změnit to, odkud pocházíme, pořád si můžeme vybrat, kam směřujeme."
Román Ten, kdo stojí v koutě vás katapultuje zpátky do středoškolských lavic. Do doby, kdy jen letmý pohled na školní chodbě měl svůj veledůležitý význam a kdy jedna událost mohla změnit celý váš malý vesmír. Projít si těmito lety nebylo asi pro nikoho snadné, nicméně pro Charlieho, tichého a přemýšlivého chlapce, který si s sebou nese hned několik trápení, to znamená odsun na okraj teenagerovské hierarchie. Chboskyho román je velmi důvěrný příběh o hledání místa na světě, vyrovnávání se s rozdílnostmi i o naději, že bude lépe.
(SPOILER) Musím ocenit zajímavý přístup - kniha se neskládá z kapitol, ale z dopisu neznamemu adresatovi. A pak taky slušný překlad. Jinak mne kniha neuchvatila - no nejsem cílová skupina. Možná, ze má hlubší životní myšlenky, které pro mne ovšem přebiji současný životní styl americké mládeže, číšící z příběhu. Ten nechápu a přemýšlím, jestli to mají špatně oni nebo my. Přeci není možné, aby šla studentka střední školy na potrat, vezl ji tam mladší bratr a rodiče o tom neměli ani potuchy.... Můj hlavní pocit z příběhu je spokojenost nad svým dosavadním, ve světle knihy naprosto nudnym, životem.
Knihou jsem proplul jako nůž máslem. Vrátil jsem se o mnoho let zpět a chápal každé slovo. Nádherný příběh v dopisech, který vezme za srdce.
Všichni v životě potřebujeme svého Charlieho. A Sam. A Patricka a Billa.
Miluju.
Ten, kdo stojí v koutě je křehký příběh o křehkém chlapci, který formou dopisů popisuje svůj první rok na střední škole. Charlie je takový pozorovatel okolí plný rozporů. Chvíli se jeví jako jednoduchý, velmi nevyzrálý a vzápětí dokáže z knih, které čte, vyhmátnout to nejdůležitější a psát úžasné eseje. Je přecitlivělý a plačtivý, ale není to bezdůvodné. Charlie je vykreslený tak, že si ho většina čtenářů zamiluje.
Kniha obsahuje hned několik silných témat, ale jejich zpracování je tady jen povrchní, autor dal přednost líbivému vylíčení před reálným.
Tento román o dospívání se velmi lehce čte a právě za tu úžasnou čtivost dávám vysoké hodnocení.
70 %
Tak jo, vůbec jsem nečekala, že se celý příběh dozvím jen z dopisů. Abych se přiznala, tak jsem toho o knize skoro nic nevěděla. Jen to, že existuje i film a jednou se na něj podívám. Měla jsem nejspíš hodně velká očekávání. I když je příběh nabitý emocemi, ten wow efekt se nedostavil.
To byla tak super kniha! Přečtěte si ji všichni, stojí za to.
(čteno v angličtině)
Myslim, ze to bude prvni kniha, kterou si prectu minimalne dvakrat! Jsem totalne ohromena a urcite budu doporucovat dal.
Četla jsem několikrát, knihu mám moc ráda. Líbí se mi, jakým stylem je napsaná a že se čtenář nedozví, kdo je ten "přítel". Film se stal mým oblíbeným, výjimečně mi nevadilo, že se od knihy lehce lišil. Herci si dokonale sedli s hlavními postavami.
Opäť som siahla po knihe, ktorá je mimo moju vekovú kategóriu, ale tentokrát som bola príjemne prekvapená.
Veľmi ma zaujal sofistikovaný spôsob, akým je kniha napísaná. Hneď od začiatku som sa namotala na akúsi “inakosť“ hlavného hrdinu, a potom som už len postupne objavovala, čo ju spôsobilo.
Záhadu som vyriešila až na konci a poviem, že toto som vôbec nečakala... Trauma z detstva, ktorej príčina sa odhalila iba náhodne a nevinne...
Plusom bol aj kladný vzťah hlavného hrdinu k literatúre.
P. S. Chystám sa aj na kontroverzný Zdroj od Ayn Randovej.
Jojojo, silný, dojemný, vzalo mě to, nečekané vyvrcholení, všechno beru.
Samotnej Charlie je pro mě ale faktickou záhadou – kdybych měl vykreslit jeho charakteristiku, tak to bude vcelku vlašskej oříšek. Postava, která měla štítek takového toho "dobráka od kosti"(třeba jeho pozorování lidí mělo vždycky takovej pečovatelskejch nádech :D) a následně je schopen se zhulit do nevědomí, no nevím. Asi mě psychologie některých postav úplně nedošla :D
Třeba se takhle v Americe žije, což zas bylo pěkný nahlédnutí (hlavně literární a filmové odkazy byly příjemným osvětlením).
V knize je taky vykreslován Charlieho vztah k spisovatelství - ale herdekfilek, proč je tedy text psán mnohdy až lakonicky? Někdy mě ale právě tyto strohé fráze dokázaly pobavit, to zas jako ne že ne:
„Pak začal film. Byl v nějakém cizím jazyce a s titulkama, což bylo zábavné, protože nikdy předtím jsem v kině nečetl.”
Zaujala mě osobnost Mary Elizabeth, přišla mi správňácky svérázná!
Čtenářský vjem z toho byl pěkný, ale dám přednost spíš ŽITU než KOUTU :d
Skvělá kniha-stejně jako film.Některé situace jsou tam více rozebrané,tak čtenář pochopí víc než z filmu.
Toto bych klidně zařadila na seznam povinné maturitní četby. Kniha nádherná, palčivá, smutná, ale i plná naděje a dobroty. Závěrečné odhalení o hlavním hrdinovi jsem nečekala a trošičku mi zlomilo srdce. Nemohla jsem knihu odložit a jsem vděčná, že jsem ji přečetla.
Štítky knihy
přátelství prvotina zfilmováno americká literatura rodina dospívání první láska střední škola fiktivní korespondence pro dospívající mládež (young adult)
Skrýt reklamy
„Milý příteli, píšu ti, protože jedna holka říkala, že umíš naslouchat a máš porozumění a že ses ji na večírku nesnažil dostat do postele, i když jsi měl tu možnost. Nepokoušej se prosím zjistit, kdo ta holka je, protože to bys pak mohl přijít i na to, kdo jsem já, a já fakt nechci, abys to věděl. Nemyslím to zle. Prostě jenom potřebuju vědět, že tam někde je někdo, kdo mi bude naslouchat a rozumět, někdo, kdo se nesnaží dostat lidi do postele, i když má tu možnost. Potřebuju vědět, že takoví lidé ještě jsou.“
Znáte ten pocit, kdy vámi text doslova rezonuje, přestože děj i prostředí jsou na hony vzdálené tomu, v čem vy sami existujete? Právě tohle jsem zažíval skrze vyprávění patnáctiletého Charlieho, který nastupuje do prvního ročníku střední školy a má trochu strach, co mu tahle životní změna přinese. Prakticky od prvního řádku jsem přitom očekával sofistikovanou depresi o pochmurném světě dospívajících a namísto toho obdržel nádherný příběh o lásce a přátelství. Děkuji pane Chbosky.