Ten, kdo stojí v koutě
Stephen Chbosky
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/289223/bmid_ten-kdo-stoji-v-koute-ES4-289223.jpg
4
3040
3040
Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít. Strhujícímu románu Stephena Chboskeho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo nadšeného přijetí, vyvolal polemiku a získal miliony oddaných čtenářů. Příběh o dospívání na střední škole, který Charlie vypráví v dopisech, je otevřenější a důvěrnější než leckterý deník, zároveň vtipný i sžíravý. Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše - máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se z role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámé území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně. V Charliem se Chboskemu podařilo stvořit vypravěče, který vás uhrane a přenese zpět do divokých a intenzivně prožívaných dní na prahu dospělosti, kdy se život podobal jízdě na horské dráze. 2. vydání... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2016 , BrioOriginální název:
The Perks of Being a Wallflower, 1999
více info...
Přidat komentář
Ten, kdo stojí v koutě byla vážně super kniha a patří mezi mé nejlepší přečtené za rok 2019. Podle mého názoru by si ji měl přečíst asi každý, řekla bych, že si z příběhu můžou všichni něco odnést. Kniha byla čtivá, Charlie akorát v dopisech občas psal jako hotentot, ale to vůbec nic nemění na tom, že příběh je skvělý. Charlie psal dopisy na psacím stroji, a možná by dopisy byly ještě autentičtější, kdyby byly napsané fontem “psací stroj”, ovšem to už je opravdu zanedbatelné, jenom já jsem občas takový hnidopich. Jo, a na zadní straně obálky je napsáno 12+. Samozřejmě každý je na tom jinak, ale od dvanácti to fakt není, vzhledem k tomu, že se tam sem tam probírají věci jako drogy. Doporučila bych tak od 14, 15 let, ale záleží na člověku. A na závěr - fakt bych si přála se někdy cítit nekonečně. Můžu jen doporučit a chystám se někdy kouknout i na filmovou adaptaci.
Zajímavá forma psaných dopisů, za kterou přidávám bod. Bohužel kniha mě tolik nevtáhla, asi se neumím empaticky vcítit do přecitlivělého kluka.
Slovo „strhující“ na obálce mne pokaždé varuje a tady navíc i „miliony oddaných čtenářů“. Nepatřím k nim – málo stránek co jde svižně přečíst, ale můj šálek čaje to není. Forma dopisu a čtivost přispěli k hodnocení. Hlavní hrdina Charlie a jeho „dny na prahu dospělosti“ (16 let!) uhranuli a asi i dál uhranou jiné.
Chtěla bych o téhle knížce napsat jak je skvělá, úžasná, nádherná, ale nemůžu. Ne protože by ty věci nebyly pravda, ale protože mi ten příběh jednoduše vzal slova. Úžasné postavy, výborný příběh, prostě všechno, úplně všechno. Nejlepší byl ten pocit po dočtení, kdy jsem si i já připadala nekonečně. A to vlastně šlo.
Tato kniha otevírá několik zásadních témat, ale vlastně se jich jen dotkne, nějak se v nich nešťourá a nechává tak prostor si utvořit vlastní myšlenky. Charlie je sice trochu přecitlivělý, ale zase to není úplně normální teenager. Moc se mi líbily upřímné projevy přátelství, které byly vlastně třeba úplně obyčejné, ale o to lepší. Pro mě je asi poselstvím této knihy to, že nikdo nevíme co si kdo prožil a proč se chová, jak se chová.
Dlouho jsem si nevěděl rady, jak zkusit popsat intenzivní pocity a vztah, které jsem si k Wallfloweru postupem let vybudoval. A nevím to stále.
Psát o tom jak jsme s Charliem spřízněná duše, jak strašně miluju Sam a jak bych chtěl ze všech sil pomoct Patrickovi se štěstím... jak moc bych chtěl jen tak dát brko, skočit si na burgera do Big Boye a pak se hnát tunelem za zpěvu (pro mě) nejlepšího zpěváka všech dob... a cítit se nekonečně...
To všechno by byl jen popis tisíciny toho, co mnou mlátí už sedm let pokaždé, když vezmu do ruky tuto malou zelenou knížku.
5* je málo... Po dlouhé době mi kniha vzala dech.. Vše, co bylo psané, jsem nejen četla, ale vnímala jsem to, cítila. Kniha se mě dotkla neskutečným způsobem. Ačkoliv jsem jako první viděla film (o knížce jsem nevěděla), jedno i druhé bylo stejně dobré, jak jen to je pro dvě rozdílná díla možné. Dlouho o této knize budu přemýšlet a vstřebávat dojmy. Stává se tím nezapomenutelnou a výjimečnou, řadím ji tímto mezi top, co jsem kdy četla.
Kniha se mi velmi líbila, ač už věkem nespadám do kategorie teenagerů. Hlavni hrdina Charlie líčí své životní zážitky formou psaní dopisů kamarádovi. Tato forma se mi líbí. Zaroveň si čtenář může o Charliem udělat svůj vlastní úsudek, jaký je. Na mě působil velmi osobitě. Je citlivý, vnímavý, přemýšlivý. Postupně objevuje život a vše, co život přináší.
Tahle kniha se stala mou srdcovkou, něčím výjimečným, co mi pořád tak trochu nedá spát. Hlavně mě to donutilo přemýšlet, zamyslet se nad svým životem. A upřímně, poznávala jsem v tom sebe i lidi ze svého okolí. Ať už v tom dobrém nebo špatném, byli jsme tam. Všichni. A hlavně bych chtěla, abych se alespoň jednou v životě, mohla cítit nekonečně.
Už dlouho mi nebylo u žádné knihy tak moc smutno, jako právě u této. Člověk tak nějak od začátku tuší, že je tu nějaké skryté utrpení, které postupně a pozvolna proplouvá napovrch, a pak to člověka z ničeho nic udeří. Nejsem citlivka a spousta emotivních knih se mnou nehne, ale tahle kniha mne vnitřně dost bolela. Charlieho příběh budu v sobě nosit ještě hodně dlouho... Těch 5 hvězd je zasloužených.
Ten kdo stojí v koutě. Nesmírně populární a vychvalovaná knížka. Knížečka. Dá se zvládnout za den. A rozhodně není špatná. Charlie, teeanager, je spíš pozorovatel než aktér, začíná střední školu, nikam zpočátku moc nezapadá a své pocity ventiluje psaním důvěrných dopisů neznámému příteli. Na styl psaní se mi těžko zvykalo, já vím, že to je kvůli autenticitě, ale když on Charlie občas vážně píše jako hotentot. Trochu mě to rušilo. A taky to, že hlavní hrdina ob stránku brečel, ať už zmatkem, smutkem, dojetím, nebo od radosti, zkrátka i jednom kuse ;). Jeho vyprávění ale otevírá spoustu důležitých, zajímavých a citlivých témat. Z mého pohledu je to mnohem víc obsahově a jaksi morálně zásadní dílo, než že by mi dalo nějakou literární potěchu. No a film Charlieho malá tajemství je prakticky slovo od slova totéž, snad s jedinou výjimkou, že tam ti mladiství nekouří. Ale jinak je zpracován naprosto věrně. Tak i ten mohu doporučit. Oboje 80%
Pořád nevím, co si o knížce myslet. Skvěle se mi četla a příběh rychle utíkal. Námět zajímavý, místy bolestný, ale i my vykouzlil úsměv na tváři. Opravdu mám rozporuplné pocity...Za přečtení určitě stojí.
Túto knihu pokladám za hodnotné umelecké dielo. Určite sa k nej ešte niekedy vrátim.
Když jsem začala číst, byla jsem trochu skeptická. Styl psaní mi připadal hrozně jednoduchý, jako by to vyprávělo malé dítě, a hrozně mi Charlieho myšlení připomínalo knížku "Nejsem jako vy" o Jodi Picoult, která je o autistovi (btw. úžasná knížka, doporučuji), a říkala jsem si, že Charlie je buď taky autista nebo magor. Ale on není ani autista, ani magor, jen jinak přemýšlí a dívá se na svět jinak než ostatní. A tak je to u spousty lidí i v životě. Kolikrát si o někom řekneme (nebo někdo o nás) "ten je divnej" a podobně, ale ono to tak vůbec není. Jen je ten člověk jiný než ostatní, má jiný pohled na svět , ale to neznamená, že je špatný nebo hloupý. Tohle jsem si z této knížky odnesla já, ale určitě ji každý čtenář pochopí jinak a najde v ní něco, s čím se může ztotožnit právě on. Já jsem se při čtení našla v mnoha Charlieho myšlenkách, donutilo mě to zamyslet se nad různými věcmi a přemýšlím nad nimi i teď, když jsem knížku dočetla. "Ten, kdo stojí v koutě" je jedna z knížek, které ve čtenáři ulpí na dlouho a to je přesně to, co mám ráda. Mohu doporučit a ráda se k ní v budoucnu vrátím.
Před necelým měsícem jsem tuto knihu dočetla a stále nevím, co si o ní mám myslet. Ještě než jsem ji začala číst, myslela jsem, že ji stihnu přečíst max. za 2 dny. Ale když jsem se začetla, byla jsem docela zklamaná. Nejprve jsem viděla film, ze kterého jsme úplně nepochopila jednu část. Jen jsem si tak myslela, co se asi stalo a doufala jsem, že mi to kniha objasní. Proto jsem byla celou dobu napnutá, kdy se o tom Charlie zmíní, ale stalo se tak až na konci. Právě proto jsem nebyla z knihy tak nadšená (ohromená) jako ostatní.
Myslela jsem si, že tohle bude "kniha pro mě", že se s Charliem ztotožním. Ve filmu totiž na mě působil jinak než v knize. Když jsem ale začala číst, zjistila jsem, že jsem se fakt spletla.
Celkově mi moc nesedlo jeho vysvětlování, sdělování nepodstatných informací, někdy až nechutných a nevhodných.
Je to již pěkných pár týdnů od přečtení této knihy, přesto nad ní stále přemýšlím a ostatní díla nejsou schopna ty myšlenky umlčet. Dle mého názoru knížka nádherně, místy i relativně drsně, ale zejména věrohodně popisuje nejdůležitější a nejkrásnější období lidského života - středoškolská studia. Je to sonda do duše a životního příběhu studenta, ve kterém se každý alespoň částečně najde. S přihlédnutím k faktu, že je to první kniha autora, ji musím zařadit hodně vysoko do svého pomyslného žebříčku. Jedná se o dílo, které značně ovlivnilo můj pohled na trable a radosti, které jsem dřive zažíval a v jisté formě zaživám dodnes. Akorát ten čas letí...
Jedna z mých nejoblíbenějších knížek. Poutavá, čtivě napsaná, výborný příběh, sympatické postavy...
Štítky knihy
přátelství prvotina zfilmováno americká literatura rodina dospívání první láska střední škola fiktivní korespondence pro dospívající mládež (young adult)
Skrýt reklamy
„So, this is my life. And I want you to know that I am both happy and sad and I'm still trying to figure out how could that be.“
Ke knize jsem se dostala skrze stejnojmenný film, který je úžasný a patří mezi mé oblíbené. Až mě samotnou překvapilo, jak se film shoduje s knihou...Stephen Chbosky ho totiž sám režíroval. Díky němu jsem taky mimo jiné začala poslouchat kapelu The Smits (film i kniha je plná odkazů na literaturu a hudbu, doporučuji tomu věnovat pozornost). Dějovou linku jsem díky filmu dopředu znala, takže jsem neměla moc velká očekávání. Příběh je rozdělen na 4 části s epilogem a je psán formou dopisu. Hlavní hrdina se snaží, aby všichni kolem něj byli šťastní, přičemž zapomíná sám na sebe – ze svých problémů a pocitů se vypisuje svému imaginárnímu příteli. Charlie na jednu stranu svět kolem sebe nechápe a na druhou stranu ho chápe až příliš dobře. Je schopnen obojího. Být smutný a zároveň šťastný. To, že Charlie stojí většinu času v koutě, má svůj důvod, který se dozvíte v závěru knihy. Tematicky příběh jedinečný rozhodně není (tím poukazuji na Salingerovu knihu Kdo chytá v žitě), ale i přesto autor toto období středoškoláka, který neumí zapadnout, popsal citlivě. Oba dva autoři, ať už Salinger nebo Chbosky, popisují mladé vnímavé hochy, kteří hledají své místo na Zemi a snaží se porozumět svému okolí a hlavně sami sobě. Ten, kdo stojí v koutě je pro mě čtenářsky jednodušší, celkově modernější – přístupnější mladým čtenářům...přemýšlivý Charlie mě bohužel neokouzlil tolik jako Holden plný nenávisti a nepochopení, ale to je pouze moje preference.