Ten, kdo stojí v koutě
Stephen Chbosky
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366452/bmid_ten-kdo-stoji-v-koute-aY0-366452.jpg
4
3068
3068
Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít. Strhujícímu románu Stephena Chboskeho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo nadšeného přijetí, vyvolal polemiku a získal miliony oddaných čtenářů. Příběh o dospívání na střední škole, který Charlie vypráví v dopisech, je otevřenější a důvěrnější než leckterý deník, zároveň vtipný i sžíravý. Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše - máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se z role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámé území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně. V Charliem se autorovi podařilo stvořit vypravěče, který vás uhrane a přenese zpět do divokých a intenzivně prožívaných dní na prahu dospělosti, kdy se život podobal jízdě na horské dráze.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno:
2014
,
Brio
Originální název:
The Perks of Being a Wallflower, 1999
více info...
Přidat komentář
Přiznám se, že jsem váhal mezi 3-4 hvězdami. Čistě po stránce stylu to žádné literární veledílo není, ale měřítkem běžné mainstreamové produkce Chobskyho novela vyniká. Daří se jí totiž vystihnout drobnokresbu postav čistě odrazem řeči, témat, která řeší, a především v jemných nuancích jednání a situací. Což je o to větší úspěch, že není čtenář přímo svědkem událostí, ale dozvídá se o nich až ex post skrze síto vypravěčovy paměti - protože autor zvolil formu epistolárního románu, tedy textu psaného formou dopisů. Je to dobře zvolený formát, protože Chobskymu umožňuje množství informací zatajovat, resp. k nim odkazovat pouze v náznacích, čímž buduje čtenářské očekávání (patrně nejzajímavějším příkladem je tajemstvím opředená smrt tety Helen, která je vysvětlena až v polovici novely, nebo důvod Charlieho úzkostí, kde si pozorný čtenář v průběhu děje může všimnout jisté zdráhavosti vypravěče mluvit o obsahu seancí u psychologa, aby mělo závěrečné odhalení větší působivost). Vlastně mi na celé novele vadí především jedna věc: Charlie má podle všeho být mimořádně vyspělý teenager a schopný mladý literát, zatímco svým jednáním i stylem, jímž ono jednání popisuje, nepůsobí ani tak na šestnáct, jako spíš na dvanáct. Jakkoli to lze částečně ospravedlnit traumatem z dětství, nezdá se mi to jako vysvětlení uspokojivé.
Kniha je písaná formou listov a jedná sa v podstate o také Charlieho spovede. Charlie má psychické problémy, ale napriek tomu sa snaží, aby všetci okolo neho boli šťastný a zabúda pri tom sám na seba. Jedná sa o veľmi pekný, milý príbeh o dospievaní. U mnohých čitateľov patrí medzi veľké srdcovky. Mrzí ma, že sa ku mne táto kniha nedostala skôr, v čase keď som aj ja bol ešte na strednej škole. Myslím si, že by sa ma viac dotkla. Nesúhlasím celkom s tvrdením, že je vhodná úplne pre každého. Primárne by som ju odporučil mládeži. Dospelý si môže zaspomínať na svoje stredoškolské časy, ale neviem či mu má, okrem toho, čo ponúknuť. Dej má pomalé tempo, miestami by si zaslúžil väčšiu dynamiku. Atmosféra v knihe je prevažne melancholická. Skvele sa hodí na jeseň. Hlas Michala Domonkoša k Charliemu veľmi pasuje a dobre sa počúval. Audiokniha aj fyzický výtlačok by si však určite zaslúžili krajšie obálky.
Zjevně nemocný mladý Charlie popisuje formou dopisů neznámému adresátovi svůj pohled na svět, rodinu, přátele. Nebylo to špatné. Některé poznatky "kluka z kouta" byly trefné. Ale nijak zásadně mě to neoslovilo.
Šňupnuto za jedno horké odpoledne... Kniha se čte příjemně a nenudí, ale rozhodně z ní nejsem nějak na větvi (podobným podivínem jsem byl zhruba v téže době taky). Co mě trochu nostalgicky zasáhlo, byl popis sš života. Mejdany, hulení, vejlety, kouření všude mimo třídu a rodičů nadohled. Bojím se, že dnešní Charlieho vrstevníci spíš řeší, kolik mají folouverů, lajků, jak zachránit planetu nebo jakého jsou vlastně pohlaví. Děkuji všem bohům, že jsem zažil 90. léta jako teenager.
Posloucháno v autě na etapy, což pro mě představuje vždy trochu jiný zážitek, než držet knihu. Dobré to bylo. A autora mám rád. Velké doporučení, dejte si to do uší.
Dokážu pochopit, že tahle knížka nebude pro každého, ale mně se líbila. Byla to taková krátká oddechovka a všem doporučuji.
Líbil se mi neotřelý koncept dopisů, kdy se Charlie svěřuje se svými radostmi i strastmi neznámému adresátovi. Příběh je o výjimečném chlapci, který se snaží porozumět svým vrstevníkům a celému chodu společnosti. Kniha se četla snadno, rychle, oddechová záležitost.
Charlie je neurodivergentní podivín, který na sebe zákonitě přitahuje v okruhu svých vrstevníků, posměch a šikanu. Aby unikl samotě, hledá pochopení u starších studentů. Kouzelné, něžné, citlivé, ale jenom těžko věrohodné. Příliš nevěřím tomu, že by o pouhé tři roky starší student, byl o tolik chápavější a citlivější. Jeden možná, ale celá parta? Víc se mi líbil film, protože příběh vyprávěný pouze pomocí psaných dopisů, je ochuzen o skutečný děj. Na druhou stranu, se dokážeme mnohem lépe vcítit do Charlieho pocitů. Můžeme příběh vnímat tak, jako ho opravdu vnímal Charlie. Audiokniha je načtena slušně a načetl jí pan Jiří Miroslav Valůšek.
Pořád jsem čekala na nějaký wow okamžik. Nepřišel. Od poloviny knihy už to bylo zdlouhavé a nepřineslo nic moc nového. Knihu hodnotím jako průměr.
Příběh se hezky četl, ale za mě docela nuda.. čekala jsem asi něco trošku jiného..
Za mě moc milá kniha. Hlavní hrdina mi svým způsobem po celou dobu hrozně připomínal Foresta Gumpa :-) Kniha vlastně nemá žádné extra dějové vyvrcholení, je to spíš popis jednoho školního roku patnáctiletého? kluka, přesto je to zajímavé čtení. Kniha mě nutila číst stále dál a závěrečný epilog mě dojal a rozbrečel. Knihu jsem četla v angličtině. Tím, že je psána formou dopisů, které píše hlavní hrdina neznámému adresátovi, angličtina v knize je celkem jednoduchá, protože neobsahuje typická knižní popisná slova. Takže je tato kniha vhodná do začátku čtení v originále.
Přemýšlela jsem, jakou knihu zvolím do audio výzvy k tématu - jedna kniha ve dvou jazycích.. jsem moc ráda, že jsem si zvolila tuto knihu.. nejdřív jsem si ji pustila v SK, moc hezky se poslouchala, jelikož slovenština je krásný jazyk, nám hodně blízká a libozvučná, uchu lahodící.. čekala jsem, kdy vyjde naše CZ verze, dočkala jsem se a pustila se do poslechu znovu..
Charlie je moc krásná postava, ač se mi většinou jeho "zpovědí" svíralo srdce a bylo mi do pláče, vždy to spravil tím, jakým je on sám o sobě.. někdy stačí jen to, že takový člověk žije, je výjimečný, ač si to o sobě nemyslí.. poslech ve mně vyvolal opravdu hodně emocí a já za tyto knihy opravdu děkuji, zůstane ve mně hodně dlouho..
Nejdřív jsem viděla film. Několikrát. Pak jsem našla náhodně knížku v originále a prostě jsem si ji musela koupit. Vím, že si ji přečtu znova. Mě Charlie chytil za srdce. U filmu jsem jenom slzela. U knížky jsem se suverénně rozplakala. Líbí se mi dopisní styl. Líbí se mi odkazy na další knihy a hudbu. Líbí se mi postavy. Nemůžu jinak než pět hvězd a těším se na další čtení!
Zatiaľ moja najobľúbenejšia knižka, ktorú ešte nič neprekonalo. Už sa teším, ako ju budem zase za nejaký čas čítať a odstupom času v nej prídem zase na niečo iné.
Politicky korektní, didaktická kniha pro mládež o tom, co si má myslet, jak se chovat, co číst, a co poslouchat. Kýčovitá sloučenina Forresta Gumpa a Kdo chytá v žitě. Nenašla jsem nic, co by se mi na tom líbilo.
Nikdy jsem nezažila styl psaní jako tento, postavy jako kdybych sama znala. Jako kdybych já byla Charlie a jen koukala v koutě na ostatní. Hrozně se mi líbil vývoj charakteru u Charlieho, člověk viděl jak se může život převrátit ze dne na den k lepšímu ale i výrazně horšímu. Konec byl vážně krásný, cítit se nekonečně je něco, co doufám že ucítí aspoň jednou, každý z nás.
Kdybych teďka ale měla něco na závěr říct , bylo by to :
Dočetla jsem knihu "Ten, kdo stojí v koutě". Mám dojem, že je to ta nejlepší kniha, jakou jsem kdy četla, ale takový pocit mívám vždycky, dokud si nepřečtu nějakou další.
Mrzí mě to, ale bohužel půjdu proti proudu...
Knížka mě neujala a jen jsem koukala na počet stránek do konce. Nebavilo mě to, postavy mi nepřirostly k srdci, jediné co mi na tom přišlo super, bylo, že je to vyprávěno formou dopisů.
2.7*/5*
Štítky knihy
přátelství prvotina zfilmováno americká literatura rodina dospívání první láska střední školy fiktivní korespondence pro dospívající mládež (young adult)
Čteno v aj.
Kniha mě moc neoslovila. Řeší se v ní spousta vážných témat, ale i tak jsem se musela docela přemáhat, abych už to konečně dočetla. Nemělo to napětí, které by mě nutilo číst dál nebo nějakou souvislou dějovou linku.
Charlie to má v životě hodně těžké, a tak chápu jeho občasné úzkostlivé nálady, jen mě tyto části vždycky hrozně nebavily.
Zato mě bavil styl psaní - dopisy neznámému příteli. Byla to příjemná změna oproti normálnímu deníku.
Viděla jsem i filmovou adaptaci. Ta je vzhledem ke knize moc povedená, dokonce se od ní ani tak neliší. Jen ten konec jsem ve filmu vůbec nepochopila.