Ten, kdo stojí v koutě přehled
Stephen Chbosky
Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít. Strhujícímu románu Stephena Chboskeho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo nadšeného přijetí, vyvolal polemiku a získal miliony oddaných čtenářů. Příběh o dospívání na střední škole, který Charlie vypráví v dopisech, je otevřenější a důvěrnější než leckterý deník, zároveň vtipný i sžíravý. Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše - máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se z role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámé území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně. V Charliem se autorovi podařilo stvořit vypravěče, který vás uhrane a přenese zpět do divokých a intenzivně prožívaných dní na prahu dospělosti, kdy se život podobal jízdě na horské dráze.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2014 , BrioOriginální název:
The Perks of Being a Wallflower, 1999
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Ten, kdo stojí v koutě. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (555)
všechny komentářeSouvisející novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Ten, kdo stojí v koutě v seznamech
v Právě čtených | 61x |
v Přečtených | 4 291x |
ve Čtenářské výzvě | 773x |
v Doporučených | 617x |
v Knihotéce | 924x |
v Chystám se číst | 1 670x |
v Chci si koupit | 406x |
v dalších seznamech | 34x |
Štítky knihy
přátelství prvotina zfilmováno americká literatura rodina dospívání první láska střední školy fiktivní korespondence pro dospívající mládež (young adult)
Čteno v aj.
Kniha mě moc neoslovila. Řeší se v ní spousta vážných témat, ale i tak jsem se musela docela přemáhat, abych už to konečně dočetla. Nemělo to napětí, které by mě nutilo číst dál nebo nějakou souvislou dějovou linku.
Charlie to má v životě hodně těžké, a tak chápu jeho občasné úzkostlivé nálady, jen mě tyto části vždycky hrozně nebavily.
Zato mě bavil styl psaní - dopisy neznámému příteli. Byla to příjemná změna oproti normálnímu deníku.
Viděla jsem i filmovou adaptaci. Ta je vzhledem ke knize moc povedená, dokonce se od ní ani tak neliší. Jen ten konec jsem ve filmu vůbec nepochopila.