Tenká červená linie
James Jones
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/17104/bmid_tenka-cervena-linie-8yj-17104.jpg
4
66
66
Rota C-jako-Charlie, rok 1942 a ostrov Guadalcanal, který se japonské jednotky zoufale snaží ovládnout, aby získaly zázemí a východisko pro bojové operace v jihozápadním Pacifiku. James Jones, autor románu ...až navěky, zachycuje ve své další slavné próze Tenká červená linie válečnou vřavu z pohledu pěšáka v bahně zákopů. Nelítostné klimatické podmínky v asijské džungli, krutost japonských jednotek, každodenní boj, zranění a smrt - to jsou mantinely, v nichž se pohybují Jonesovi nezapomenutelní hrdinové. Pro svůj syrový realismus i drsnou poetiku dialogů bývá próza přirovnávána kritikou k Mailerovu románu Nazí a mrtví. S velkým ohlasem se setkala i filmová verze s hvězdným hereckým obsazením (např. Sean Penn či George Clooney).... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2001 , Knižní klubOriginální název:
The Thin Red Line, 1962
více info...
Přidat komentář
Posloucháno jako audiokniha a i to bylo velmi náročné. Autorovi se nedá upřít smysl pro detail a poctivost popisu.leč postrádá to dramatičnost jakou by tohle téma mohlo přinést. Alespoň jistý vývoj psychologický u postav se autorovi podařilo v ději zpracovat a tak nakonec dostal román rámec. Bylo to na úkor množství postav, surovíému popisu válečného řemesla a rozvláčnosti popisu válečných scén.
Líčení války do posledního detailu. Pohled z několika úhlů. Popisy dlouhé, nepřikrášlované, náhledy do myšlení i motivace. Místy možná surové, ale asi to je ten benefit této knihy. Čtenář to všechno vidí a může si udělat svůj úsudek. Za mne "válka je svinstvo" drtí všechny a brousí charaktery.
Audio kniha. Výborná kniha z válečného prostředí, která velmi detailně a slovně barvitě popisuje prostředí a pocity účastníků - vojáků válečného konfliktu. Jako by byl člověk přímo na místě přítomen s vojáky.
Vojnová literatúra a ja sa občas stretneme, avšak moc si nerozumieme. Niežeby rozprávanie o vynaliezavosti ľudí, ako čo najefektívnejšie zniesť zo sveta iných ľudí, bolo nudné, to nie, ale mňa to nejako neberie - takisto ako rozprávanie poľovníkov a lovcov trofejí ako zabili tú ktorú zver a korisť. Lenže práve tieto opisy niektorým ľuďom evidentne vyhovujú a siahajú po tomto druhu literatúry. Z môjho pohľadu je Tenká červená línia na tom tak niekde uprostred, vojnovej vravy tam nie je až tak moc a psychologická sonda do chovania sa jedincov v rote Charlie ju skvelo vyvažuje. Tieto popisné časti príbehu, ktoré odhaľujú konanie príslušníkov roty a takisto velenia bezpečne skrytého za ich chrbátmi sú výborné, no na môj vkus ich nie je až toľko, aby som si knihu viac užil. Príbeh je úplne jednoduchý a priamočiari a na jeho kostru sú nabalené príbehy jednotlivých príslušníkov roty. Kostra je tak pekne obalená, ale mňa príbeh(y) za srdce rozhodne nechytil(i).
Ke knížce jsem se dostala, protože se často srovnává s Nahými a mrtvými od Mailera. Ti mě sice vtáhli, ale nelíbilo se mi to ani trochu. Chtěla jsem tedy zkusit i podobné dílo, abych měla srovnání.
Jones z něj vyšel jako bezkonkurenční vítěz, a naprosto přesně vím proč. Kvůli postavám. Tam, kde se mi Mailerovi vojáci hnusili svým šovinismem, přízemností, nepřátelstvím vůči sobě samým, nekamarádstvím, a připadali mi jako výběr toho nejubožejšího póvlu z dob někdy ze středověku... tak Jonesova rota C-jako-Charlie je naprostý opak.
Taky jsou to normální kluci, chovají se jako lidi, ne jako pudová zvěř. Mají své povahy a své nálady, ale na každém se dá najít aspoň trochu něco přijatelného, na každém se dá mít aspoň trochu něco rád (snad až na exota Welshe, ale jeden exot se snese... jen jich nesmí být plná kniha). Uzavírají přátelství a zase je ničí a obnovují, hledají někoho blízkého, občas i pláčou, umírají a drží se přitom v náručí, mají strach a přiznávají si to.
Na druhé straně dokážou zabíjet, někdy i s požitkem, otupují a hrubnou... válka je mění. Jsou to normální lidi. jako ti, který potkáváme v běžným životě - nejsou ideální, ale s většinou se dá nějak vyjít a něco na nich i mít rád.
Válka ty kluky degraduje na součásti masy, která nikoho, kdo není její bezprostřední součástí, nezajímá. A oni si to uvědomují, ale nemůžou s tím nic moc dělat. To, že dnes uspěli v bitvě a dobyli jeden kopec, neznamená, že zítra se nedostanou do pasti a nezahynou tam všichni. A přesto se ti kluci vždycky seberou, plácají se dál otravnou dusnou džunglí, žijou dál a snad i doufají, že se z toho jednou dostanou, protože jim nic jinýho nezbývá.
Takhle má válečná literatura vypadat. Dávám pěkné čtyři hvězdy. A Nahým a mrtvým jsem nakonec stáhla hodnocení na dvě, protože ve srovnání ta ubohost a jednostrannost Mailerových postav ještě víc vynikla. A ještě víc to teď té knížce nevěřím.
Tenká červená linie je další z řady knih o nesmyslné válečné mašinérii. Děj je v podstatě banální. Popisuje dobývání ostrova Guadalcanal v období druhé světové války.
Pokud bych měl říct, čím se tato kniha odlišuje od ostatních podobně zaměřených knih, tak bych musel konstatovat, že vlastně nevím. Příběh obsahuje velké množství postav, které navíc velmi často umírají, a tak není vůbec jednoduché, vytvořit si k některé z postav trochu bližší vztah.
Nicméně knihu jsem začal číst především proto, že se mi líbil stejnojmenný film. Po přečtení knihy si myslím, že film je o něco lepší. Některé scény jsou udělány velmi působivě a navíc atmosféru filmu dokresluje zdařilý soundtrack. Kniha naproti tomu lépe zobrazuje vývoj některých postav.
Knihu bych doporučil všem fanouškům válečných příběhů, kterým nevadí trochu zdlouhavější rozjezd a několik stovek stran čtení.
Byl jsem kdysi v kině na filmu stejného názvu a líbil se mi. Tak jsem dal šanci knize a až na trochu rozvláčný a rozdílný děj to bylo slušně čtivé. Popis některých situací, postav, jejich vnitřní pocity a motivace byly občas překvapující a odvážné, od často prezentovaného válečného heroismu.
kdysi jsem viděl film dle stejnojmenné předlohy. a jednou mi kamarád doporučil knihu s tím, že tohle si opravdu musím přečíst. asi prvních 80 stran se seznamujete s hlavními protagonisty, takže celkem nuda, ale potom naprosto skvělé. po přečtení jsem naprosto zapomněl na film , který je úplně jiný zadumaný až smutný. ale kniha je humorná černohumorná a čte se sama. po přečtení už jsem film nikdy neshlédl jeliķož mi přišel jako ztráta času.
Po knize jsem sáhl až po zhlédnutí stejnojmenného filmu a můžu doporučit obě zpracování, i když se od sebe mnohdy liší. Autor v románu popisuje několik bojových operací na ostrově Guadalcanal, při kterých zde působí rota Charlie a čtenář se tak seznámí s dlouhou řadou jejich členů, mezi kterými se najdou jak zapálení pacifisté, tak i chladnokrevní sadisté. Díky podobným protikladům je tak příběh naplněn několika konflikty mezi mužstvem a člověk postupně získává přehled o tom, do jaké skupinky daný voják patří. Všichni bez rozdílu jsou ale brzy vrženi do první bitvy o kopec a díky detailnímu popisu si lze snadno představovat průběh boje, při kterém japonské kulomety nemilosrdně pročesávají okolní terén. A právě během popsaných bitev autor detailněji vykresluje charakterové rysy vojáků, protože ty nejlépe vyniknou během nepřátelské palby, kterou jsou všichni přibiti k zemi. Román tak na mě zapůsobil celkem kladně, ale jeho vadou je určitě délka, díky které se může čtenář někdy nudit.
"Majetek. Majetek. Všechno pro pitomej majetek!" - Cvok Welsh, Rota C-jako-Charlie, Guadalcanal, 1942
Z válečných knih které jsem četl tato patří bohužel do slabší kategorie. Děj velmi roztahaný někdy až nudný, velmi mnoho postav. Ztrácel jsem se kdo je kdo. Knihu jsem nehltal, ale nějaký potenciál určitě má..
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno Tichomoří válka v Tichomoří vojáci Guadalcanal válečné romány
Autorovy další knížky
| 2001 |  Tenká červená linie |
| 2001 | ...až navěky |
| 1985 | ...až navěky I - III |
| 1968 | ...až navěky IV - V |
| 1964 |  Pistole |
(SPOILER) Tak to bylo něco. Už od věnování z toho jenom sršela ta ironie.
Byla to velmi dlouhá a podrobná kniha o tom, jaké to bylo být vojákem na Guadalcanalu. O vedru a o komárech, o strachu z náletů, nalezení první mrtvoly, stresu před bitvou, souložení s muži, malárii, okrádáním vlastní armády, prvních mrtvých, zmatku v bitvě, smrtící palbě kulometů z neviditelných pozic, bezprostřední zkušenosti smrti všude kolem, myšlenkách na vlastní smrtelnost - na naprostou náhodnost a nahodilost smrti kvůli zbloudilým střelám a minometům, o zjištění, že od začátku bitvy uběhlo sotva 2 hodiny a už mnoho mladých kluků zemřelo a pokud se bitva vyvine dobře a já přežiju, budu muset jít znovu a pak znovu a znovu...děs a úzkost a žal a zmatek a zoufalost. Muž mrtvý protože vedlejší člun zasáhla bomba z náletu a jeho trefila do obličeje letící helma z vybuchlého člunu, voják s utrželnými prsty kvůli vadnému granátu z výroby, voják mrtvý kvůli zaseklému granátu na pásku, mrtvý zdravotník rozstřílený kulometem, když běžel dát morfium i tak umírajícímu vojákovi...a sposta podobných situací.
Přes to všechno se pak dostavuje otupělost a poznání, že většina lidí válku přežije. A tak jdou do dalších bojů, hází granáty do kulometných hnízd a střílejí muže s rukama nad hlavou, protože se chtéjí pomstít a chtějí žít.
Za mě silná kniha, jediná připomínka, že je opravdu příliš dlouhá. Dřív jsem viděl film a měl jsem pořád v hlavě, že ve vesnici na konci se stanou nějaká zvěrstva, ale nakonec to tak nebylo, takže mi to přišlo trochu bez gradace a natahované.