Tentokrát je to jinak
Kenneth Rogoff , kolektiv autorů , Carmen M. Reinhart
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/182646/bmid_tentokrat-je-to-jinak-osm-stoleti-f-qBR-182646.jpg
3
7
7
Podtitul: Osm století finančních pošetilostí. Publikace předních amerických univerzitních ekonomů C. M. Reinhartové a K. S. Rogoffa si klade otázku, proč státy již řadu století opakovaně procházejí různými typy finančních krizí, jako jsou neschopnost splácet dluhy, bankovní paniky, znehodnocování či krachy měn, či přímo komplexní finanční krize, mnohdy globálního rozsahu. Odpověď na tuto otázku pramení z lidské povahy – lidé mají tendenci si ustavičně myslet, že „tentokrát je to jinak“. Domnívají se, že lidstvo je nyní chytřejší, že jsme se poučili z chyb minulosti, že aktuální ekonomický růst bude trvat navždy, že ceny aktiv (například akcií či nemovitostí) budou jen ustavičně stoupat... Pod vlivem této mylné představy si lidé (ale i státy) stále více vypůjčují a zvyšují svou zadluženost. Pokaždé se ale ukáže, že po růstu přijde pokles, po boomu recese, cenové bubliny prasknou a dluhové břímě začne být k neunesení… Autoři podrobně mapují osm století státních či mezinárodních finančních krizí v jejich rozličných variantách a převlecích. Značná pozornost je věnována nedávné globální krizi, která se nezrodila z ničeho jiného než z výše popsaného přesvědčení, že „tentokrát je to (určitě) jinak“.... celý text
Literatura naučná Ekonomie a obchod Historie
Vydáno: 2013 , Argo , DokořánOriginální název:
This Time Is Different: Eight Centuries of Financial Folly, 2009
více info...
Přidat komentář
Novodobá Bible ekonomů?... To asi ne, ale ten svěží pohled na věc byla jízda. Díky neuvěřitelně velkému datovému pokrytí se na věc kouká jinak, ukazuje jak lidi jsou stále stejní, jen kulisy se mění. Mimo to řeší jednu z nejpalčivějších otázek dnešní doby a to defaulty státních dluhů a bankovní krize.
EDIT: některé závěry jsou chybné, "chyba v excelu", heh... Teď bych asi hodnotil jinak...
Autoři zavádí příliš mnoho pojmů, příliš se nimrají v detailech minulosti a uniká jim podstata. Lidé možná jsou jen těžko poučitelní, ale hlavní problém je jinde. Problém je spíše v tom, že trh generuje chybné signály. Dejme tomu, že spekulanti skoupí nějakou komoditu. Její cena vzroste. Ostatní vidí že cena roste a vidí, že ostatní na tom bohatnou. Tak to zkusí taky. Kupují dál a dál a cena roste, až najednou už lidé nemají peníze na další spekulace, nebo si dav uvědomí, že věc je předražená. Pak praskne bublina. Lidé prostě nemohou mít dostatek dat k tomu, aby věděli, kdy bublina praskne (kdyby je měli, bublina by vůbec nevznikla). Ale ví, že nejvíce vydělají ti, kdo se svezou na bublině, nikoliv ti, kdo čekají na vhodnou racionální cenu – to čekání může být koneckonců i mnoho let. Tak to logicky zkouší. Existuje mnoho příkladů, kdy byli ekonomičtí prognostici a profesionální investoři propuštěni, protože to, že je věc předražená, rozpoznali před prasknutím bubliny – jejich kolegové vydělávali na bublině, ale oni ji rozpoznali příliš brzo. Pokud se mýlí všichni, společnost i vedení jim to často odpustí (nelze zlikvidovat všechny v dané ekonomické oblasti najednou). Pokud ale nevyděláváte, zatím co ostatní ano, je to v kapitalismu problém. Proto je lepší riskovat. Podobný problém je s dluhem. Běžně investice vynáší více, než kolik je úrok. Proto se vyplatí půjčit si a investovat. Jenže nakonec to lidé přeženou, protože sice víme, že je ziskové si půjčit a investovat, ale nevíme, do kdy. Úplný zákaz těchto praktik zbrzdí ekonomiku, takže je musíme nechat, ale neznáme strop. Pokud jde o státní dluh, autoři si neuvědomují, že velká část státních dluhů vznikla nutností zachraňování soukromých společností a likvidací následků krize, které by jinak byly daleko horší – a i když je dluh problém, bez zásahu by byl problém často daleko větší. Stát, který nepomůže v krizi, zažije bankroty a bude zničen konkurencí ostatních států. Proto může být dluh menší zlo. To ale kritici dluhu nevidí. Stát má v kapitalismu dvě možnosti – zasáhnout a nezasáhnout, a obě jsou špatné – může zvolit jen tu méně špatnou (a nesmí to s ní přehnat). Nakonec i největší zastánci volných trhů, když byly u vlády a byla krize, se vždy nakonec rozhodli zasáhnout. Pokud chcete znát podstatu krizí, doporučuji spíše knihu Jak selhávají trhy (John Cassidy).