Teplo zhaslého plamene
František Gellner
Výběr básní kultovního českého básníka počátku 20. století. Uspořádal, doslov a ediční poznámku napsal Vladimír Křivánek. 2. vyd.
Přidat komentář
Kniha mě provázela celou vysokou školu, no, možná od druháku, nejsem si jist, kdy jsem ji objevil.
Milí teenageři, básně tohoto týpka působí jako úmyslně propíchnutý kondom v jinak celkem bezpečné české poezii nejen své doby. Měl by tedy někdo zájem si jeho sbírku přečíst? :-)
Jedna z nejlepších básnický sbírek , kterou jsem četl.
.........
A to vím jistě: Kdybych dnes byl ženou,
tak slinám světa nastavil bych líc
a s drzým smíchem, sukní vyzdviženou
své tělo šel bych prodat do ulic.
I když verše nepatří mezi můj oblíbený druh literatury, tak tato sbírka se mi líbila, asi hlavně pro její ironii.
Půjčeno z knihovny a pod básní Stísněnost někdo z předchozích čtenářů dopsal:
Gellnere Gellnere,
chci tě potkat v nebi
a pít s tebou vesele
v tabákové šedi!
Připojuji se.
Už se mi k smrti protiví
ve svých citech se nimrat.
Už se mi k smrti protiví
bolestí svou se šimrat.
Nejlépe by bylo přetrhnout
všechna pouta a svazky,
minulost svoji zavrhnout,
zříci se poslední lásky.
Nejlépe by bylo vzdálit se
a nikdy se nevrátit,
svým bližním a nejbližším
ztratit se,
a sám sobě se ztratit.
Nejsme moc básničkový typ, ale tahle sbírka se mi líbí. Některé básně jsem se naučil i nazpaměť.
Autorovy další knížky
2008 | Po nás ať přijde potopa |
1974 | Radosti života |
1983 | České humoresky |
1954 | Domove líbezný |
2003 | Po nás ať přijde potopa! / Radosti života / Nové verše / Don Juan |
Vím, skepse má je příliš tvrdá
a mysl má je příliš hrdá,
a výsměch zlý a rouhavý
extáze moje otráví.
Rád v noci bdím a ve dne dřímám
a paradoxní názory mám.
Své lásky k zášti přinutím
a přátele si znechutím.
Je pro mne málo směrodatný
soud bližních dobrý jako špatný.
Včas pole svá si pokosím.
A o pohřeb se neprosím.
Pět hvězd, bez debat! Nejen za tyto verše, ale za celou sbírku.