Teranesie
Greg Egan
Chlapec Prabir tráví své dětství s mladší sestrou Madhusrí na jinak neobydleném ostrově v Indickém oceánu, kde jeho rodiče, biologové, zkoumají neobvyklé mutace zdejších unikátních tropických motýlů. Dá mu jméno Teranesie a ve své představivosti zabydlí jeho džungle a vody fantastickými tvory. Ale i ráj se může rychle změnit v peklo, zejména v oblasti zmítané častými občanskými válkami. Když se o dvě desítky let později začnou vědeckým světem šířit zprávy o objevech bizarních nových druhů ve stejné oblasti, Maddy, která kráčí ve šlépějích rodičů, se proti vůli svého bratra rozhodne připojit k vědecké expedici. Prabirovi tak nezbývá, než se vydat na vlastní pěst za ní, aby ji ochránil... před čím vlastně? Nášlapnými minami, genovou epidemií ohrožující život jako takový nebo jen přízraky vlastní minulosti?... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2014 , TalpressOriginální název:
Teranesia, 1999
více info...
Přidat komentář
Zpočátku to bylo čtivé a zajímavé. Druhá polovina mě už nudila, bylo tam příliš mnoho odborných výrazů a děj neměl spád. Pouze konec byl sci-fi.
Greg Egan ve svém díle sděluje tři věci, že je asi gay, že je vědec tělem a duší a že chce v konečném důsledku vyjádřit racionální krutost a chlad světa. (Vztah bratr-sestra je vata.) Celý děj se, bez záruky (on Egan nejspíš bude geniální chlapík, jen nechápe, že tomu tak nemusí být u ostatních a s nějakým vysvětlováním se nepáře), asi točí kolem toho, že (SPOILER) se biologický nosič informace, dvoušroubovice DNA, stejně jako třeba kámen, sestává z hmoty. A hmota se dle moderních představ nachází v kvantovém stavu...a pak si vymyslí nějaký kvantový počítač, co běhá po točitém hřebeni DNA a z banky starých, nepoužívaných genů, které v dvoušroubovici (u vyšších organizmů) zabírají zdaleka nejvíc místa, selektivně, ba vědomě, vystříhává a aktivuje funkční celky genů, čímž rovnou stváří životaschopné mutanty (podotýkám, že nejde o horor, mutantem se tu myslí třeba papoušek se zubama a tak); už tak primárně nejde o přežití sobeckého genu, ten se jen stává tvárným nosičem a ochráncem svého sobeckého, kvantově počítajícího parazita..no a tomu se náš hrdina celou dobu snaží přijít na kloub, asi...věřte mi, tohle je, co do srozumitelnosti, oproti měřítkům sdílnosti Teranesie hotový křišťál. (KONEC SPOILERU)
4 průměrné ****
PS: Trudošovu „i tak se však jedná o lehké a srozumitelné čtení“ nevěřte a bez přístupu k internetu snad ani nerozečítejte...
Přestože Teranesie vznikla v roce 1999 a není tedy dílem nejnovějším, stihla za pár let své existence nasbírat hned několik nominací na žánrová ocenění a některá i vítězně proměnit. Pravdou ovšem je, že knihy Grega Egana nejsou pro každého a Teranesie mi to jen potvrdila. Základem připomíná spíše povídku, která se rozrostla v román, ovšem bez nějakého přílišného opodstatnění. Chybí propracovanější komplikace, stejně jako odpovědi na některé přednesené záhady. Jako by autora více bavilo si hrát s postavami a s tématem mutace DNA, než že by měl od počátku pevně stanovenou koncepci zápletky. Děj graduje polehoučku, dost prostoru je věnováno disputacím a závěr pak ne zcela naplnil očekávání, která jsem zpočátku do příběhu vkládal. I tak se však jedná o lehké a srozumitelné čtení v tom nejlepším duchu science fiction, které nabízí neotřelý pohled na vědu a vývoj člověka.
Štítky knihy
hard sci-fiAutorovy další knížky
| 1998 |  Axiomat |
| 2005 | Diaspora |
| 2002 |  Město permutací |
| 2002 | Karanténa |
| 2004 | Úzkost |
(SPOILER) Himlhergotdonerveterkrucajselement! Kdy už začnou ty anotace psát konečně pravdivě?
Nalákána zmutovanými motýly a předchozí četbou Eganových hard sci-fi povídek (kterých by se měl raději držet), krutě jsem trpěla. Celý SF námět, jeho postavení v příběhu a "řešení" by se klidně vešel do povídky na asi tak padesát stránek. A pak jsem se musela dalších tři sta brodit hrdinovým posttraumatických syndromem, syndromem vinny z přežití a já nevím čím ještě. Nic proti psychologickým románům, ale já je nerada, takže tohle vědět, do knížky se nepustím.
Jedinou odměnou mi bylo přece jen nějaké dobrání se několika zajímavých informací. Čtenář se mimo jiné například dozví i jedno z možných "přírodních" vysvětlení homosexuality (doufám, že jen proto byl protagonista gay, jinak už by to byl vrchol trapnosti - nebo je i autor, nevím, dohledávat nebudu).
Jinak je ale knížka napsána dobře, i "vysvětlovací rozhovory" nejsou trapně dřevný a "dobře se to četlo a stránky jen ubíhaly", jak je tady v oblibě hodnotit kvality literatury. Oceňuju taky prostředí (Indonésie), kde se většina děje odehrávala, a že hlavní postavy byly Indové. Fresh změna vedle všech těch Američanů. Ale autor je Australan, takže není divu...
Celkem: dobrá knížka, ale absolutně ne pro mě a dobrý konec to zabil úplně.