Terapie v noci

Terapie v noci
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/333297/bmid_terapie-v-noci-3ZS-333297.jpg 3 16 16

Otevřená výpověď známé české zpěvačky a spisovatelky Ivy Frühlingové je psána většinou ve verších a mezi osobními básněmi, jako třeba Kritik, Modeling nebo Showbyznys, je příběhem, který má svůj začátek, průběh i konec. Malé dítě bývá zátěžovým testem nejen pro psychiku, ale hlavně pro partnerský vztah. A právě to se stane i hrdince knihy, která otěhotněla a vdala se brzy po seznámení. Ustojí tuhle krizi? Miluje svého manžela i dítě, přesto má pocit, že jí něco schází. Začne se na sebe dívat jinou optikou a hledá pravé hodnoty života. Oba mají s manželem nezvyklé sexuální touhy, najde si milence… Nic z toho jí ale nedává, po čem touží doopravdy - zdravé pouto v rodině a klid v duši. Někdy je totiž největší výhrou najít a přijmout sebe sama! Život je houpačka. Nahoru – dolů a tak stále dokola. Takhle to chodí – a nehrajte si na to, že ne! Tohle je realita. Tohle je život...... celý text

Přidat komentář

intelektuálka
28.01.2023

Tak osobní a niternou zpověď nebudu hodnotit body ....

Spíše jsem se snažila vnímat její pocity - a ocenila její otevřenost ....

" Dotknout se vlastní duše
ač to zní jednoduše
jsme bezradní
a nepoučitelní .... "

" Slepota je bezpečná - moc tě nezraní....
Proto raději nevnímáme
kolik lásky, prostoru a svobody
kolem sebe máme .... "

Nečetla jsem v noci - ale toto nebude čtení pro každého čtenáře ....

triatlet
07.05.2019 2 z 5

Iva Frühlingová - éterické stvoření. Někdy kolem roku 2005 jsem rád poslouchal její písničky.
Dlouho jsem o ní neslyšel. Když jsem v knihovně objevil tuhle sbírku, tak jsem si ji ze zvědavosti půjčil.
V úvodu Frühlingová doporučuje číst verše v noci. To podporuji, protože je zbytečné tak depkoidními texty si kazit hezký den.
Nejsem krevní skupina BDSM, takže primárně depresivní verše nedocením. Sice je
z veršů cítit niternost, ale často je autorka zbytečně útočná, vulgární (Kritik). V básni Frajer odkazuje na Monyovou. Přeju jí, aby nedopadla jako ona...

"Nemám pro vás žádnou senzaci,
tak mi dejte pokoj.
Nechte mě v klidu shnít!" (s. 26, Mitrazen)


Anna 13
17.01.2018 5 z 5

Jsem zde asi jediná, kterou to vzalo...

Z básní je cítít bolest, samota, zoufalství, deprese, naděje, láska i nenávist.
Je to opravdové, originální a nádherné.

Bude se líbit těm vnímavým, uměleckým a osamoceným duším, které vidí tu černotu a občas jsou zmítáni depresivními náladami a pesimismem.
Já jsem se v některých slokách našla a žasla jsem nad tím, jak nás autorka krásně vystihla.

Líbí se mi to, protože vím, jaké je se tak cítit a protože to ve mně vyvolalo bouřlivé emoce...

Tuto poezii ocení jen lidé, kteří se do ní umí ponořit, a kteří prožili něco podobného, i kdyby to měla být jen špetka z toho všeho, o čem Frühlingová píše...

V budoucnu si snad knihu koupím a v noci se do těch básní budu nořit znovu a znovu...

-----Čteno v noci-----

Jana K
08.10.2017 1 z 5

Ivu Frühlingovou mám velmi ráda coby zpívající modelku, mám všechna její vydaná alba a moc mě baví její francouzsky zpívané písně. I ty české jsou pěkné. Ovšem tohle... Tohle opravdu ne...
Ať radši zpívá a psaní přenechá jiným. Možná kdyby to byla zpověď ve formě klasické prózy tak snad, ale ty básně jsou opravdu dost strašlivé.

JPBelmondo
24.07.2017 2 z 5

Přestože poezii nijak zvlášť nemusím, tohle jsem docela skousla. Je to sugestivní forma výpovědi. Nejvíce se mi líbily: Sedm let; Mistři pohodáři; Drž se mojí ruky.

"Chyť se občas mojí ruky,
i když už ji třeba
nebudeš tolik potřebovat."...

JustWomen
14.03.2017 3 z 5

Snaha napsat výpověď formou poesie se cení, knížka je moc krásná, obálka se povedla a ta červená gumička kolem...

bookcase
04.03.2017 3 z 5

Netroufám si hodnotit kvalitu veršů, to je pro mě španělská vesnice. Knihu jsem četla víceméně náhodou, měla jsem podle anotace dojem, že to bude román, ale nakonec jsem to vzala jako výzvu a rozšířila si literární obzor.

Belatris
28.02.2017 1 z 5

Obsah mnohých básní výborný - mateřství není procházka po duze s písní na rtech a děti nejsou andílci, kteří kakají kopretiny. Ovšem forma strašlivá. Mnohé verše by člověk napsal leda tak ve třinácti a už za rok by se za ně styděl. V próze by to bylo rozhodně lepší - obsah by nekalila neschopnost dát dohromady verše.
Některé básně jsou vyloženě pitomé - např. Kritik páchne zahořklostí a pokrouceným pohledem na to, co to je literární kritika a kdo je umělec (mimochodem mě irituje i to občasné sebeoznačování "my umělci").

Autorovy další knížky

2009  75%Příběhy modelek
2017  59%Terapie v noci
2012  71%Příběhy ze showbyznysu