Terezie a Lisieux

19.01.2020

Musím se přiznat, že text jsem četla zatím jen výběrově, přesto mi tato výpravná kniha na křídovém papíře dosud uměla nesmírně potěšit. Je zde obrovské množství velkoformátových i menších fotografií ve skvělé kvalitě, která se snad nikdy neokoukají. Jsou zde nejenom tváře lidí, ať už oblíbené svaté nebo její rodiny. Patří sem i vyobrazené osobní věci sv. Terezie z Lisieux, od domu, kde bydlela až po lokýnku matčiných vlasů. Její sešity, dopisy, fotografie opatství a jeho různých místností, chodeb, soch a koutů, včetně komunity karmelitek, její šaty na procesí či k prvnímu přijímání, její vlastní nádherné ilustrace, denní rozvrh řeholnic ...
Díky této knize se mi přiblížil klášterní život i ona samotná. Domnívám se, že by se měl každý, kdo se o Terezku zajímá, s touto poměrně unikátní publikací seznámit.
Jediné, co bych publikaci vytkla, je to, že při zběžném pohledu a listování může působit mírně nepřehledně, například pokud chcete rychle dohledat, jak vypadal zvenku klášter, kam byla přijatá.

16.10.2019

„Mystická, komická, všechno jí jde ... dovede vás rozplakat zbožností a stejně tak dobře vás v zotavení rozesměje, že div nepuknete smíchy.“

Tahle „Velká encyklopedie Terezčina vesmíru“ není teologicky nijak zvlášť vydatná, pro prozkoumání hloubky Terezčiných myšlenek je mnohem vhodnější sáhnout po jejich vlastních slovech z Příběhu jedné duše, nebo po některém ze zasvěcených životopisů (já osobně mám nejhezčí vzpomínky na ten od otce Conrada de Meester, pro jeho schopnost citlivého porozumění). Tím nechci říct, že se z ní nic zajímavého a informačně hodnotného nedozvíme – Terezka se i zde představí v tom, co je pro ni typické: ve své pokoře, ve schopnosti se vydat pro druhé, ve svém absolutní oddanosti Lásce, Lásce bez přívlastků, v tom nejširším významu toho slova (sama před svou smrtí říká: „Nyní se mi zdá, že nic mi nebrání odletět, neboť už nemám veliká přání, jen jediné, milovat tak, že zemřu láskou.“). Kniha Terezku představuje s úctou, ale příliš ji neidealizuje, není zamlčena její důvěřivost k podvodníku Taxilovi ani její pochybnosti – u kterých jsem si znovu s obdivným úžasem připomněl, že měla sice krizi víry, ale nikdy neměla krizi lásky a oddanosti.

Přesto jsem byl z prohlížení této knihy uchvácen a nadšen! Protože mi Terezku nádherně přibližuje, protože mi ji, zejména prostřednictvím fotografií a ilustrací, zpřítomňuje. Protože když vidím hračky, se kterýma si hrála, obrázky, které někomu malovala (malovala fakt krásně!), jiné obrázky, které měla založené v breviáři nebo na zdi své cely, tak mi to její svět překrásně vybarvuje a sbližuje mě to s ní. Často jsem se při čtení přistihl, že už mám stejnou stránku otevřenou několik minut a jen tak se do ní dívám a usmívám se :-)
Chápu, že čtenář, který nemá k Terezce takový vztah (já to teda moc nechápu, jak se může s Terezkou někdo seznámit a nezamilovat si ji, ale respektuji, že lidé jsou všelijací ;-)), bude nutně tuhle publikaci vnímat jinak, že to asi bude jen tak k prolistování. Ale já se cítil jako ... no prostě jako při prohlížení fotek z dětství milované osoby, žádná povinná nuda, ale nevyčerpatelný zdroj něžných pocitů.

A ještě si neodpustím ochutnávku Terezčiných veršů:
„Žít z lásky znamená
plout bez přestání,
do srdcí vlévat pokoj,
radost, smích,
Můj Pane,
útrpnost mě popohání,
vidím tě v duších, v sestrách,
v bližních svých.“

03.04.2016

V mých 19 letech první setkání s Terezkou. (Další stanice - její vlastní texty. Další stanice - Karmel :o)) Zcela náhodné setkání při prázdninové návštěvě Prahy a tamní ústřední knihovny - ještě že je to tak velká a nápadná kniha! A láska na první pohled. V deníku mám z toho dne tři A4 výpisků. Řeč mého srdce.

Láska se spokojí jen s láskou... Milovat tě až k šílenství... Pro ně se zasvěcuji, aby i oni byli posvěceni...

Ano, zcela okouzlena jsem opakovala s Terezčinou sestřenkou Marií: Dovolte, abych vám řekla, že jste posedlá dobrým Bohem... absolutně...