Terezie z Lisieux a Silván z Athosu
Kateřina Lachmanová
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/108452/terezie-z-lisieux-a-silvan-z-athosu-108452.jpg
4
2
2
Podtitul: Modlitba za druhé a za svět: srovnávací studie Kniha je mírně upraveným překladem doktorské práce autorky, v níž pojednává o tématu modlitby za druhé a za svět, nebo přesněji, o skrytém, a přece nesmírně účinném „bytí pro druhé“ v životě a díle dvou novodobých duchovních velikánů, svaté Terezie z Lisieux a starce Silvána z Hory Athosu. Každý patří k jiné duchovní tradici (v době jejich života byly navíc církev římskokatolická a pravoslavná ještě ve vzájemné exkomunikaci), a přece lze najít několik nepřehlédnutelných pilířů jejich spirituality, které jsou navzdory jinému vyjadřování nápadně shodné. Vypovídají tak o jediném Pánu a jediném Duchu, jenž byl v obou světcích u díla a v němž má svůj počátek i cíl jakékoli křesťanské putování; z tohoto pohledu studie ukazuje, že duchovní ekumenismus už vydává své plody a dialog mezi východní a západní církví může být velice obohacující.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2001 |  Vězení s klíčem uvnitř |
| 2007 | Dvojí tvář lenosti |
| 2014 | Karikatury Boha |
| 2009 | Kotva naděje |
| 2004 | Laická spiritualita Madeleine Delbrêlové s Kateřinou Lachmanovou |
Přestože se kniha zdánlivě – i podle svého podtitulu – omezuje pouze na téma přímluvné modlitby u dvou vybraných světců, ve skutečnosti je velmi chytrým a pronikavým komentářem k celkovému chápání spirituality u Terezky i otce Silvána. A na příkladu obou uznávaných církevních osobností je vlastně obecným pohledem na to, co je v lidském vztahu k Bohu a bližním důležité, prospívající a Bohu-libé. S občasným překvapivým dotekem do duchovního života konkrétního čtenáře, zde tedy konkrétně mě. U vědecké práce bych to nečekal, ale dokázala ve mně něco rozeznít, pohnout mnou a nasměrovat zase k jinému způsobu vnímání existence pro druhé. Zkrátka: hodně dobrý zdroj pro promýšlení, meditaci, modlitbu i kontemplaci. :-)
Moje pozornost byla víc nasměrována k první polovině svazku – k části věnované Terezce. O té už jsem četl desítky knih, a tak trochu se už považuji za znalce. Přesto mě Terezka stále překvapuje (a myslím, že překvapovat nepřestane, tedy doufám že ne :-). I díky téhle knize jsem si teď ještě více uvědomoval, jak nesamozřejmý (a vlastně nečekaný, doslova revoluční) je příklon její spirituality k tomu, čemu dnes říkáme „Terezčina malá cesta“. Terezka byla totiž formována (doma, ve společnosti a, ano, i na Karmelu) dobově dominantním jansenismem a jeho mravní rigorozitou a představou spásy uskutečňovanou skrze skutky a množení zásluh. A také strachem, že pro přísného Boha nic nebude dost. Paní Lachmanová přesvědčivě dokladuje Terezčino odmítnutí tohoto obchodnického vztahu a její naprostou důvěru v Boží působení. To na teoretické rovině není nic neznámého (zrovna včera se ve všech katolických kostelích četla slova apoštola Pavla svědčícího o tom, že „když jsem slabý, právě tehdy jsem silný“), ale přijmout vlastní křehkost a slabost, nebýt hlasem svým, ale hlasem Božím pro druhé, to není vůbec snadné – a snad nikdo to ve svém životě neuskutečňuje jako Terezka.
Kristus je pro Terezku prostě „současně pramen, z kterého žije, i vrchol, ke kterému směřuje“ a já měl velké potěšení z toho, že jsem si o tom mohl číst v textu, který je podnětný zároveň intelektuálně i spirituálně.