Terezín, ráj mezi lágry
Susanne Fall
Susanne Fall (1922–2003) podává svým autobiografickým textem, který vznikl krátce po druhé světové válce jako dokumentárně stylizovaný záznam vzpomínek na roky právě prožité v terezínském ghettu, detailně názorné a v nejednom ohledu překvapivé svědectví. Prostřednictvím neiluzorního popisu a vhledu do pragmaticky taktizujících pravidel každodenního zápasu o to, aby se jí a jejím nejbližším podařilo mezi bezpočtem stejně ohrožených lidí uniknout „konečnému řešení“, pronikavě postihuje fungování devastačně odlidšťujících mechanismů v totalitním systému. V Edici Revolver Revue tak kniha Susanne Fall volně navazuje na dříve vydané tituly nahlížejících téma holocaustu z perspektivy různých a pokaždé neobvyklých autentických dobových výpovědí (Alexander Hohenstein: Warthegau. Deník z let 1941–42; Adam Drda: Zvláštní zacházení).... celý text
Přidat komentář
Je docela nespravedlivé hodnotit tuto knížečku jako krásnou literaturu, protože tou ona není. Autorka nemá literární ambice, popisuje své zážitky, nepracuje s literárními prostředky. Když se oprostím nároků tohoto druhu, oceňuji třeskutou upřímnost - i kdyby na sebe autorka neprozradila vše, otevřeně ukazuje věci, které by si většina lidí nechala pro sebe: nadřazené postavení v Terezíně, narůstající citovou otupělost, váhání, zda nastoupit s matkou do transportu... Za nic z toho ji nelze soudit, jen to bourá klišé o životě v ghettu, což je velice dobře. Doporučuji přečíst, doplňuje obraz novými barvami.
Zajímavý náhled na terezínské ghetto - z hlediska člověka privilegovaného, jak to jen v téhle oblasti šlo, i když i takový člověk byl pořád součástí ghetta a tím pádem Untermensch...
Vzpomínky byly zcela jistě přefiltrované, ale i tak jsou neskutečné. I když se Susanne snažila zachytit hlavně pozitivní stránky života v ghettu, ty negativní tam také probleskují - hlad, nemoci, úmrtí, samozřejmě transporty.
Tenoučká knížka a přitom silná. Díky za ni.
Úchvatná kniha, jež se dívá na období holokaustu trošku jinýma očima. Vypráví jej židovka, která pobývala za druhé světové války v Terezíně. Tato kniha stojí za přečtení, protože čtenáři dotvoří obrázek o životě v terezínském ghettu.
tato kniha opravdu vtáhne do dějin...kniha je napsaná úžasně jak kdybych byla nějakou postavou co tomu přihlíží. Statečná mladá žena
Silná výpověď z pohledu ženy, která se snažila o to, o co se snažil každý člověk zavřený v ghettu nebo koncentračním táboře - přežít.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) životopisy, biografie Terezín holokaust, holocaust autobiografie podle skutečných událostí
Právě jsem dočetla knihu vzpomínek "Osudy ve stínu šoa" a tato další kniha ve mě vzbudila pobouření a rozporuplné reakce. Autorka Susanne Fall sepsala své paměti ihned v květnu 1945 a líčí svůj dvouletý pobyt za zdmi Terezína.
Susanne patřila mezi prominenty, přežila vše díky své aroganci, bezohlednosti a necitelnosti. Pokud to srovnám s paměťmi jiných přeživších, je mi z toho špatně. Ale je dobré znát všechny aspekty historie, dokreslit si mozaiku o životě v ghettu. Život nikdy nebyl jen černobílý.
Díky svému prominentnímu postavení se Susanne dostane k dobrému místu ve šlojsce s mnoha výhodami, extra příděly a speciálním zacházením. Pohrdá lidmi, kteří na tom nejsou tak dobře jako ona. Je arogantní. Bere si, co se jí líbí, aby si svůj pobyt zpříjemnila. Život je zábava - házení urnami s popelem mrtvých, smát se u toho. Dvojitá porce jídla na úkor těch na konci fronty. Nerozumí bolestivému hladu ostatních lidí, pohrdá jimi.
Vytěsňuje ze své mysli vše negativní. Aby přežila.