Terezínský deník 1941–45
Eva Roubíčková
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/362440/bmid_terezinsky-denik-1941-45-4l6-362440.jpg
4
48
48
Deníkové záznamy z terezínského ghetta. Texty popisují „běžný“ život v ghettu, rostoucí strádání, transporty na východ, zachycují i propagandistickou akci uspořádanou pro delegaci Mezinárodního červeného kříže v létě 1944. To vše pohledem očitého svědka, mladé ženy, která bezprostředně zaznamenala den po dni.... celý text
Přidat komentář
Kdo si někdy v mládí psal deník, tak ví, že se jedná o zápisky pocitů, které Vám buď udělaly obrovskou radost nebo jste naopak plni smutku. V tomto deníku bohužel převládala ta druhá strana. Strach, smutek, opět strach...Jak to tam ti lidé mohli zvládnout jen se svými stísněnými pocity, strachem a nejistotou? Neustálé stěhování, transporty, nejistota, nic stabilního, co Vám dá alespoň na čas půdu pod nohama. Překvapilo mě, že ač měli být všichni na jedné lodi a měli žít ve stejných podmínkách, tak tomu tak nebylo. Vždy se našli privilegovaní, kteří na tom byli líp. Každopádně knížka se mi moc líbila, protože se jednalo o autentickou zpověď.
Citace:"Je hrozně smutné, že je zde možno všeho docílit pouze podfukem, lží nebo krádeží. Podaří se nám jednou ještě se včlenit do normálního života? Budeme ještě jednou normálními slušnými lidmi?"
Deník mladé dívky/ženy, která byla vězněna v Terezíně. Vše podáno tak, jak to opravdu cítila a prožívala. Bezprostřední svědectví o hrůzách nacistických táborů, nejistotě z transportů, snaze přežít, rozhodování zda zůstat s blízkými nebo sám.. Každý, kdo díky štěstí (nebo osudu?) přežil, s sebou do smrti nese otazky "Proč já?" "Kde zůstali moji blízcí?"... Nedovedu si představit pocity rozloučení rodin při odjezdu transportů, oddělení dětí od rodičů, pocit nejistoty... Každý, kdo toto peklo přežil, je v mých očích hrdina, stejně jako lidé, kteří pomáhali..
Nikdo z nás si nedovede ani představit jak moc to bylo hrozivé!!!!!
Velmi zajímavá kniha ve formě originálních deníkových zápisků mladé dvacetileté Evy, která musela společně se svou širokou rodinou nastoupit do ghetta. Je obdivuhodné, jak tohle mladé děvče dokázalo svýma malýma rukama uživit tolik lidí. Měla štěstí v podobě zaměstnání, a tak nejen možnost získat lepší stravu a o hodně lepší porce, ale získala také ochranu před transporty na Východ.
A stejně musela celý život strávit s otázkou, zda nepřímo nezavinila transport svého dobrého přítele a tak vlastně jeho smrt v Osvětimi.
Do života Evy i její rodiny zasáhli nejen nacisté, ale také jeden československý občan, Karel, který i přes hrozbu v podobě trestu smrti, zásoboval celou rodinu a část známých potravinami, cigaretami i zprávami z okolního světa. Ačkoliv bylo hrozné jak se lidé chovali k lidem, tento muž vykoupil všechno zlo svým dobrým skutkem a touhou pomoci potřebnému!!
Nebylo to nejhorší ,ale mě osobně docela vadilo že některé dny vzala homep na jeden řádek,škoda když psala třeba na stránku celý měsíc či týden bylo to lepší.
Stručné deníkové zápisky dvacetileté dívky, které se vyhýbá veškeré nebezpečí Terezína ve smyslu, že sice zavřená, nemocná, zapsaná do transportu na východ, členka odboje a šlojzujíc - přežívá a setkává se snoubencem.
Obsah mi někdy přišel až marnivý. Baví se, flirtuje se třemi chlapci, učí se anglicky, chodí na představení, přednášky. V době kdy se lidé hádají o půl kila mouky neví (díky mnoha známých a očividně zakoukanému Karlovi) kam schovat velké množství jídla - kupuje si spoustu věcí, dokonce střevíce na doma.
Až dospělý doslov/po válce měl větší dopad.
Unikátny denník Evy Mändelovej, neskôr Roubíčkovej, ktorý si písala takmer počas celého pobytu v Terezíne, kde bola od jesene 1941 až do konca vojny. Eva mala šťastie a prežila a svojím jednoduchým ale úprimným štýlom prináša pohľad na život v Terezíne so strasťami i drobnými radosťami mladej ženy. Ženy, ktorá nestrácala vieru a energiu zbytočným horekovaním, ale pracovala a robila čo mohla, aby zachránila seba i svojich blízkych. Bez nejakých zbytočných okolkov, jednoducho deň po dni - presne tak, ako písala aj svoj denník.
Poutavě napsaný příběh, který mě bavil, přestože v mém srdci zřejmě nebude patřit mezi ty úplně nejlepší daného tématu. Oceňuji však příval nových informací a smekám před autorkou...
Smutné, někdy jsem se v tom trochu ztrácela... Moc jsem nechápala vztahy, které Eva navazovala s muži... Ale je to deník, ne roman, takže stojí za přečtení.