Terezka Martinová
Marie Holková
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Přidat komentář
Přečteno v dětství, moc mě to tenkrát bavilo a to jsem ještě o sv. Terezičce nic bližšího netušila, brala jsem to jen jako knihu o malé holčičce a jejím rodinném prostředí s hezkými vztahy. Poetické. Nelze číst jako nějaký oficiální životopis, není to určeno dospělému čtenáři, tudíž tam není nic o krizi víry. Není to opravdu žádné literární veledílo a občas mi to přijde trošku nábožensky přepjaté - a to mi víra v Boha není cizí. Nicméně podstata je jasná - dcery Martinovy byly vychovány ve slušnosti, odpovědnosti a vzájemné lásce a v tom podle mě přínos knihy spočívá.
Beleteristicky převyprávěné dětství Terezie z Lisieux, které je ale histograficky nepřesné a vynechává některé podstatné věci ze života Terezie (např. obrácení během Vánoc). Osobně pro mne bylo až příliš růžově laděné (viz předchozí vynechání obrácení na Vánoce, smrti matky jen letmo dotknuté).
Jedna z knih s kterými jsem vyrůstala - pro vyrůstající "holčičku" si myslím, že tato kniha byla ideální. Je pravdou, že některé části jsou trochu naivní a dětinské, ale ke každému věku se hodí něco jiného :)
Její vztah k Bohu se může zdát velmi dětinský. Čekal jsem každou chvíli na to, kdy se objeví ta předpovídaná krize, která přenese malou Terezku z období dětské víry do období víry dospělé. Možná, že ji Bůh takové krize ušetřil, nechal si ji ve své náruči po celý její krátký život. Kromě této chybějící krize mi v knize velmi vadily některé momenty její výchovy ve stylu " teď tě má Ježíšek ještě radši", žalování na sebe při každé hovadině a vůbec takový nějaký způsob neurotizování... nemyslím si, že svatost spočívá na takových maličkostech a naprosto nenormálního chování dítěte (ačkoli možná že u dívky je to něco jiného, než u kluka)... Možná, že autorka nedokázala dobře vystihnout některé pasáže, ale celkově je kniha místy velmi moudrá a inspirativní !
Autorovy další knížky
1992 | Terezka Martinová |
2010 | Čao, Niku! |
1991 | Kdyby lásky neměl |
2013 | Matka Vojtěcha |
1992 | Tvář plná světla |
Četla jsem dcerce po večerech. Děj ji zajímal, Terezku si oblíbila, ale její snahy, sebezápory, apod. jí nedělaly dobře. To bych nedělala, vymyslela bych to jednodušeji.. na to reagovala. Ale Terezka asi taková byla, což je zřejmé z jiných zdrojů.