Terra nullius

28.07.2024

Tato sbírka českých sci-fi povídek mi udělala velikou radost. Měl jsem totiž pocit, že čtu povídky, které se svojí kvalitou vyrovnají zahraniční tvorbě. Některé povídky se mi líbili více jiné méně, ale celkově jsem měl pocit, že se jedná velmi dobře sestavenou knihu.

Jsem rád, že i mezi českými spisovateli se najdou kvalitní autoři sci-fi povídek a držím všem palce, aby se jim v jejich tvorbě i nadále takto dařilo. Knihu doporučuji všem fanouškům vědeckofantastických příběhů.

04.02.2021

Líbil se mi Zaříkávač lodí, ale nejvíce jsem si užil hned tu první povídku, Vykradačku hrobů od Martina Gilara. Začal jsem ji číst s nejvyšší skepsí, protože mne na začátku vyrušilo pár drobných stylistických chyb. Avšak postupně jsem jen žasl, jak autor vytahuje esa z rukávu starší slabší dámy, která na konci nebyla tak slabá a stará, jak se zdála na začátku. Za mě už jen kvůli tomuto počinu stojí kniha za zakoupení.

16.12.2019

Výborné sci-fi povídky.

27.07.2017

Pro mě veliké zklamání. Námět jako takový dává neskutečný prostor o to větší u povídek které se nemusí zabývat širším ukotvením. Nejhůře hodnotím téměř čtvrt knihy vzpomínek na "Ender" dívčinu obohacenou o tátovi poznatky. Slabé 3*. Perfektní motiv přebalu.

16.04.2017

Jeden z nejlepších českých sci-fi povídkových počinů posledních let. Konečně se v jedné knize sešlo plno autorů, jejichž srdce bije v rytmu hard-scifi. Tématem sbírky by měl být transhumanismus, čemuž některé počiny vyhovují více a některé méně, ale kvalitu sbírky to nijak nesnižuje. 90%

22.10.2016

Pro mne velice zajímavé překvapění, příběhy se mi až na jeden moc líbily, asi budu muset zkoušet tuzemské autory častěji.

29.12.2015

Tato antologie měla být původně pouze hard SF, tedy sci-fi primárně založená na vědě a technice (sci-fi zde neznamená jen kulisy, ale věda nebo technika je zásadní pro zápletku a autor ji "nekomolí", spíš staví na reálném základě, z nějž pak vycházejí spekulace.), avšak tou je jen na půl. Například povídky ...a první pošle Boha!, či Pavilon Blíženců do tohoto ranku příliš nezapadají, ale to není na škodu, protože splňují požadavky transhumanismu.

Také by se mohlo zdát, že na atraktivitě sborníku ubírá fakt, že Julie Novaková oslovila méně známé autory, ale opak je pravdou. I když jen někteří z autorů oslovených editorkou jsou všeobecně známí, nejedná se o minus, neboť všichni autoři, kteří přispěli do antologie, ať už jsou to přímo vědci jako Hanuš Seiner nebo Martin Gilar, či spisovatelé mající k žánru sci-fi blízko například Lucie Lukačovičová, ti všichni mají k tématu transhumanismu jistě co říci.

Domnívám se, že autoři všech povídek se svého úkolu zhostili na výbornou a díky tomu, že se každá povídka s daným tématem vypořádává zcela jinak a je zasazena do úplně jiného prostředí, nebude se čtenář ani chvilku nudit.

08.09.2015

Transhumanismus je mezinárodní intelektuální a kulturní hnutí, které podporuje použití nových vědeckých objevů a technologií k vylepšení lidských mentálních i fyzických schopností a na druhé straně také zlepšení co se týče nežádoucích a nepotřebných aspektů lidské schránky, jako jsou hloupost, utrpení, nemoci, stárnutí a nedobrovolná smrt. Pro tyto účely transhumanističtí myslitelé kriticky studují možnosti a důsledky vývoje a užití technik lidského vylepšování a dalších příchozích technologií. Možná nebezpečí, stejně jako výhody, mocných technologií, které by mohly rapidně změnit podmínky lidského života, jsou stejně tak věcí zájmu transhumanistů.

Julie Novaková, autorkou několika románů (namátkou Zločin na Poseidon City, Tichá planeta či Prstenec prozření) a více než třiceti povídek vydaných v časopisech (Ikarie, XB-1, Pevnost, Clarkesworld) a mnoha nejen českých sci-fi a fantasy antologiích, se ujala přetěžkého úkolu sestavit sbírku sci-fi povídek s tématem transhumanismu. Oslovila deset autorů, a výsledkem její práce je antologie nazvaná prozaicky Terra Nullius.
Úvodní práce Vykradačka hrobů Martina Gilara představuje netradiční bondovku, jejíž hrdinkou je šarmantní agentka NSA Vivian. Na práci oceňuji hlavně fakt, že dokáže hezky skloubit nadsázka a humor s vyváženými technickými popisy.

Hned druhou povídku Tomáše Petráska s názvem Bensonové efekt považuji za nejlepší z celé antologie. Tato povídka mě hluboce zasáhla a není se co divit. To, co začíná jako prostá detektivka se mění v polemiku o tom, zda má či nemá technologiemi vylepšený člověk právo na existenci. Zároveň je to také příběh o xenofobii, předsudcích, ale také o sebepoznání, změně názorů a naději.

Karolina Francová v povídce Slepá spravedlnost představuje trochu pohádkový příběh dvou bratrů, kteří zdaleka nejsou tím, čím se zdají být. Příběh o sourozenecké lásce a právu na existenci dává tušit, že autorka má velice blízko k právnické profesi a že se svými zkušenostmi dokáže pracovat.

Alexandr Kazda se v práci Kočkování rozhodl ukázat, že i sci-fi povídka s tak závažným tématem jako je transhumanismus může být pojata s nadhledem a humorem. Chcete vědět, co si myslí vaše kočka? Tak neváhejte a čtěte.

Tomáš Dostál, který je podepsán pod povídkou …a první pošle Boha!, je ctitelem Phillipa K. Dicka a z jeho povídky je to cítit. Jeho příběh vypráví o tom, jak může být závislost na technologiích velice podobná závislosti na drogách. A navíc je zasazen do Ruska. No nepřečtěte si to.

Lucie Lukačovičová se svým Pavilonem Blíženců vrací k Tin Rose, jedné z vedlejších postav, kterou autorka načrtla ve své sci-fi detektivce "Stanice Armida". Nyní využila možnost rozehrát její příběh v kontextu transhumanismu a výsledek rozhodně stojí za přečtení.

Petra Pecharová v povídce Dvacet cigaret denně a pět jazyků rozehrává příběh proměny mladé kadetky vojenské akademie, který se odehrává na pozadí intergalaktické války o přežití lidstva. Velice se mi líbil způsob, jakým autorka příběh uchopila – využila totiž pohledu všech lidí, kteří s dotyčnou dívkou měli co do činění.

Hanuš Seiner antologii uzavírá povídkou, která jí dala jméno, Terra Nullius. Bohužel právě tato práce pro mě byla tou nejhůře uchopitelnou. Vnímám ji jako podobenství o prolínání lidské podstaty a technologií. Ale možná se pletu a vy, čtenáři, pochopíte povídku Terra Nullius úplně jinak.

Tato antologie měla být původně pouze hard SF, tedy sci-fi primárně založená na vědě a technice (sci-fi zde neznamená jen kulisy, ale věda nebo technika je zásadní pro zápletku a autor ji "nekomolí", spíš staví na reálném základě, z nějž pak vycházejí spekulace.), avšak tou je jen na půl. Například povídky ...a první pošle Boha!, či Pavilon Blíženců do tohoto ranku příliš nezapadají, ale to není na škodu, protože splňují požadavky transhumanismu.

Také by se mohlo zdát, že na atraktivitě sborníku ubírá fakt, že Julie Novaková oslovila méně známé autory, ale opak je pravdou. I když jen někteří z autorů oslovených editorkou jsou všeobecně známí, nejedná se o minus, neboť všichni autoři, kteří přispěli do antologie, ať už jsou to přímo vědci jako Hanuš Seiner nebo Martin Gilar, či spisovatelé mající k žánru sci-fi blízko například Lucie Lukačovičová, ti všichni mají k tématu transhumanismu jistě co říci.
Domnívám se, že autoři všech povídek se svého úkolu zhostili na výbornou a díky tomu, že se každá povídka s daným tématem vypořádává zcela jinak a je zasazena do úplně jiného prostředí, nebude se čtenář ani chvilku nudit.



Drobnou výtku bych měl k tomu, že Julie jako editorka celé sbírky mohla trošku více komunikovat s autory, protože některé z povídek by si přeci jen zasloužili větší péči. Namátkou závěr povídky Vykradačka hrobů, nebo některé drobné nesrovnalosti v povídce Bensonové efekt.
Odpovědný redaktor Robert Pilch také odvedl skvělou práci, protože kniha je opatřena nejen pevnou vazbou a přebalem s krásnou ilustrací korespondující s obsahem antologie, ale především jsem v ní nenašel ani jedinou gramatickou chybu, což je v dnešní době vzácnost.
Nevěřím v transhumanismus. Ale věřím, že Terra Nullius může sloužit jako ukázkový příklad současné moderní sci-fi která nejenom pobaví, ale i donutí člověka zamyslet se nad sebou samým. A to není málo.