Testament
Abbé Pierre (p)
„Než nás opustíš, řekni nám, co tě život naučil.“ Po letech pobízení svými synovci a přáteli se abbé Pierre ve svých 81 letech rozhodl sepsat nosné myšlenky svého života, jakýsi souhrn svého hledání, nadějí i obav. Nejde tedy o katecheze, ale o svědectví. O svědectví člověka, který svou autentickou vírou, vytrvalou prací pro lidi na okraji společnosti a burcováním veřejného mínění značně ovlivnil život Francouzů druhé poloviny 20. století, bez rozdílu vyznání.... celý text
Literatura světová Duchovní literatura Náboženství
Vydáno: 2009 , Karmelitánské nakladatelstvíOriginální název:
Testament, 2005
více info...
Přidat komentář
Testament
Srdcem evangelia byl pro abbého Pierra Janův výrok „Bůh je láska"… a to v pravém slova smyslu… ne řeči, ale každodenní život s lidmi a pro druhé byl tím svědectvím, pro které jej mnozí lidé vyhledávali a pozorně mu naslouchali - poznávali v něm totiž, stejně jako v matce Tereze, bratru Rogerovi z Taizé, nebo dnes v našem papeži Františkovi, onu skutečnou sůl země… Takže za mně: skvělost!
„… Když mi lidé kladou otázku: „Proč přicházíme na zem?“, odpovídám prostě a jednoduše: „Abychom se naučili milovat!“ Existence celého kosmu s jeho nesmírnou, nezměřitelnou rozlohou má smysl jen proto, že v některém z jeho koutů existují bytosti obdařené svobodou. Člověk, ten mikroskopický komár na miniaturní planetě, může být vesmírem rozdrcen, a přece je – jak říká Pascal – větší než vesmír, a to nejen proto, že ví, že zemře, ale proto, že ví, že může umírat naplněn láskou. K tomu, aby láska byla možná, nestačí existence hor, moří, ledovců a hvězd, musí tu být svobodná bytost. A tato svobodná bytost má úkol a poslání: „Miluj.“ Naším úkolem a posláním je setkat se s Láskou, po níž v hlubině svého bytí všichni toužíme…“ str. 89 - 90