Teta Joleschová
Friedrich Torberg
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/337367/bmid_teta-joleschova-LXy-337367.jpg
4
23
23
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Přidat komentář
Smutek, melancholie, vtip... Všechno v jednom. Knihu jsem četla napřed v německém originále a byla jsem nadšená jemnými slovnimi hříčkami. Autor má úžasný cit pro jazyk. Český překlad není tak svižný. Ale i tak plný počet!
"Teta Joleschová" rozhodně není pouze souborem židovských anekdot či veselých historek, je totiž mimo to i až překvapivě tklivým rozloučením se zaniklým světem střední Evropy. Popsat by ji bylo možné jako takovou "odlehčenější" (rozuměj, daleko vtipnější) verzi Zweigova "Světa včerejška". Mnohé obsažené historky jsou skutečně nesmírně vtipné a jiné zase velmi půvabné. Kromě toho je ale kniha zdrojem skutečně dlouhé řady velmi zajímavých informací. Pokud jde o jazykové exkurzy, zajímavě pasují i na češtinu, bylo by ale asi vhodnější číst v originále... Celkový dojem: 80%
Některé záležitosti v knize mě hned na první dobrou rozesmějí a jiné zase nikoliv. Možná je to dáno tím, že doba a mentalita lidí, je spjata, i s jinou výchovou..., která je nám dnešním čtenářům už jaksi vzdálená a i cizí.
Jinak sama za sebe jsem byla nejvíce pobavena kapitolou Labužnické intermezzo a Na letním bytě. ; )
Milé, úsměvné čtení. Několikrát mě knížka donutila se nejen usmát, ale i zasmát, i když celou Lektüre se jako červená nit vine melancholie a tesklivost. Zajímavý pohled na meziválečnou Vídeň, na pražskou německou a židovskou literaturu, na symbiózu dneska tak odlišných světů, na spisovatele, kteří jsou možná pro většinu moderních čtenářů už neznámí či nezajímaví. Knížku jsem četla v originále a líbilo se mi, jak moc je tahle jedinečná kulturní propojenost symbolizována jazykem. Němčina k naší kulturní historii neodmyslitelně patří, její znalost byla samozřejmá a knížka poměrně hojně využívá česko-německých jazykových hrátek. Z čistě filologické zvědavosti bych tak ráda nakoukla i do českého překladu.
Z vypraveni je citit horkosladkost a autorova tesknota po starych casech. Ctenar najde jemny (i drsnejsi) zidovsky humor a atmosferu, ktera se uz nikdy nevrati. Kniha neni pro kazdeho, ale milovnici kavaren a nemecke/rakouske zidovske literatury si prijdou na sve. Nepopadate se pri cteno za bricho, ale lehce usmivate a to je nekdy lepsi.
Pouze oddechové čtení. Knížka, která nepřitáhne natolik, aby se k ní člověk znovu vracel. Jsou zde vtipné příběhy, nicméně některé působí zcela neuvěřitelně a tak kniha na mne působila podobně jako vyprávění estrádních umělců. Snad je to ale i tím, že od jejího původního vydání uplynulo již víc než 40 let, a za tu dobu se pohled na humor a humornost poněkud změnil. A tento humor mi nepřipadá jako ten, který má trvání - Kaplan, Švejk... ale mnohdy nemá ani břitkost klasických židovských vtipů.
Pro mě houpavý čtenářský zážitek. Chvílemi poutavé a přenést se do atmosféry meziválečné Vídně, nebylo vůbec těžké, chvílemi poněkud rozvláčné a vybízející k posunutí se v textu jeho přeskočením. V každém případě návštěva doby, která byla z pohledu naší všednodennosti velmi pomalá a na všechno bylo času dost, byla inspirativní.
Nejslavnější kniha Friedricha Torberga Teta Joleschová je anekdotickým vyprávěním o vídeňské kultuře mezi lety 1918 - 1938. K jejímu způsobu života patřily kavárny, literární debaty i klepy, ostrý vtip a nekonvenční názory.
Torberg, narozený s českým jménem Kantor, patří mezi poslední generaci pražských Němců či "Pražského kruhu" (Max Brod). Nejvíce se proslavil právě tímto dílem, které prostřednictvím povídkových anekdot představuje celé podhoubí pražské a vídeňské literární kavárny židovských Němců mezi dvěma válkami. Literárně bych si dovolil mu přiřknout zajímavou pozici, či spojovací článek mezi Z. Jiroutkou a M. Brodem. Od prvního si bere lehký humor, od druhého kronikářství jedné už zapomínané kapitoly, z které zůstal v podvědomí už jen Kafka.
Štítky knihy
Židé Praha humor Vídeň 20. století rakouská literatura kavárny židovské anekdoty
Uprimne, ocakaval som viac melancholie, a asi aj jednoduchsie podane anekdoty. No Torbergovo vypravanie je zlozitejsie. Preklad uchoval a podarilo sa podat jeho dost "sofisticated" styl. Naozaj sa mi uz v mojom veku nestava, ze by som sa stretol s vyrazmi ktore by som nepoznal, a podotykam, nejedna sa o jidis vyrazy. Tie dostatocne ozrejmuje beznemu citatelovi. Ja som si par tych neznamych slov a spojeni aj vypisoval na papierik, ale papirek sa mi zahadne stratil :) (znova som aspon jedno vyhladal, vy viete co je napriklad taka "akribie"?) Ono nie je divu, ja mam vzdy celu kopku papierikov s poznamkami ci uz v praci, ci doma.
Skratka, kniha vyzadovala na mne dost silne sustredenie, niekedy vetna ekvilibristika dala zabrat. Uzil som si navratu do monarchistickych a medzivojnovych cias a s uzasom som sledoval, kolko ludi autor vobec poznal. Dobre, nieco odpocul, nieco mu bolo porozpravane priatelmi a rodinou, ale aj tak, zda sa ze taky zurnalista starych cias bol rozbehany od Budapesti az po Berlin, a polovica kamaratov este zila v Amerike :)
Kazopadne knihu a zazitok z nej by som hodnotil trosku nizsie. Ako som spomenul, dost som sa prehryzal a nieco som cital aj dva krat. Viete, je to text, ako by vam ho rozpraval stary profesor lingvistiky (je tam aj dost lingvistickych poznamok). Ono zurnalisticky styl bol taky, vysoko distingvovany a vyumelkovany. Ved posudte, ako sa dnes bavime ked, mame moznost citat nejake stare vystrizky z tych cias. Teraz som napriklad cital cele stare rocniky filatelistickych casopisov este z rokov 1890 plus minus, a to su doslova klenoty jazyka ceskeho. Take, take... no... noblesne.
Zaroven ma milo prekvapilo, ze sa v tejto knihe vyhyba temam, ktore su uz pre nas uzko spate s judaizmom, ako holokaust a smutne konce zivotov spominanych ludi. Hoci sa to aj vzhladom na opisovanu dobu ponuka. To vsak nebolo temou knihy. Temou bolo mile a srdecne spominanie na stare casy a podavanie takych literarne na urovni vykreslenych anekdotickych obrazkov.