Podzemní město
Karel Poláček
Třetí část Poláčkova cyklu z času první světové války, navazující na romány "Okresní město" a "Hrdinové táhnou do boje", nás přenáší do zákopů, ztracených kdesy v blátě Haliče. Čiší z nich chlad a bezútěšnost. Nahoře jen rozervaná krajina s krátery po minách, opuštěné trosky stavení... V těchto nehrdinských obrazech všedního života zákopů zachytil Poláček své osobní zážitky z východní fronty.... celý text
Přidat komentář
V podzemní městě se opět setkáváme se známými postavičkami, jejichž charaktery se tentokráte projevují v nepohodlných podmínkách zákopů a bláta daleko od domova. Někteří si na hrdiny hrají, jiní se snaží jenom protlouct, ale nakonec si každý stejně trochu honí triko se svým vlastním malicherným osudem. Kniha, která má díky Poláčkovi nadhled nad nesmyslnou válkou.
Po delší době jsem se vrátil k Poláčkově sérii o okresním městě beze jména. Těšil jsem se na maloměstskou oddechovku plnou známých míst i postav. Ale tento díl je úplně jiný než ty předchozí. Místo odlehčení přichází tíha, místo veselí trudnomyslnost a prosluněné město nahrazuje neutěšený svět bláta a hladu. Díky tomu lze tedy knihu číst i samostatně jakožto pojednání o životě vojáka v první světové válce.
V mnoha momentech mi také naskočila myšlenka na Švejka. Patrně se rakousko-uherská vojenská přiblblost vyskytovala nezávisle na sobě.
V druhé polovině knihy už jsem měl co dělat, abych ji dočetl. Autorovi se skrz text povedlo na mě přenést tu šeď a nudu života v zákopu. A nebudu lhát, že mi při čtení občas i zakručelo v břiše.
z okresního města do "města podzemního", tedy do zákopů první světové
třetí díl Poláčkovy nedokončené pentalogie lze číst i samostatně, příhody vojáků na haličské frontě, volně propojené postavou Jaroslava, nejmladšího syna obchodníka Štědrého, ukazují zase trochu jiné stereotypy než ty maloměstské a připomenou např. Johnovy Večery na slamníku
přes nostalgickou atmosféru prvoválečných románů musím s klasiky konstatovat, že "válka je vůl"
Myslím, že kdyby nebylo Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka, tenhle román by mohl zastoupit alespoň částečně jeho místo. A to jak popisem fungování c. k. armády, (mnohem jemnější) karikaturou a absurditou, jazykem, ve kterém se mísí němčina a slang, i popisem takových detailů, za kolik bylo možné směnit chleba, cigarety apod. V čem rozhodně ale na rozdíl od Švejka vyniká, je právě ten samotný prostor. Ono titulní Podzemní město. Celý děj se totiž odehrává v zákopech a tam vás Hašek nikdy nevezme. I jeho Na frontě se vlastně na frontě vůbec neodehrává. Pořád se někam jde. Tady se ale i bojuje.
Vynikající sonda do života rekouskouherských vojáků na frontě I.světové války. Dokonalé. Nenechal jsem se odradit kecy kritiků o nějakém maloměšťáctví. I situace na frontě ukazuje stav společnosti. Kdo byl na vojně, ví, o čem píši. Z nás, absolventů vojenských kateder v minulém režimu měli strach jenom hloupí a neschopní velitelé z povolání. Chytří pochopili, že my jsme ti mistři ve výrobě v civilu. Ti, co jsou s mužstvem nejvíce času a na nás je, jaká bude nálada v mužstvu...
Výborná, čtivá kniha. Příběh přenáší čtenáře do zákopů 1. sv. války. Ukazuje bezútěšnost a nesmyslnost nepochopitelné strategie důstojníků, kterou je však nutno poslechnout. Také ve válečném ,, podzemním městě ,, , v zákopech, vidíme tu malost a ubohost maloměstského člověka stejně jako v Okresním městě před válkou. Opět skvělá čeština a slovní obraty.
Třetí díl přenese čtenáře do zákopů a k okresnímu městu zalétává prakticky pouze ve vzpomínkách hlavních postav. Z rodiny Štědrých se omezí vlastně jen na nejmladšího syna a pak ještě na několik obyvatel, které s ním sdílí nehostinné prostředí bojiště východní fronty.
To okouzlení tou pomalou dobou, která byla zastoupena v prvním díle, je pryč. Tady se dostáváme do světa zcela jiného. Ve kterém může znamenat alespoň kousek štěstí třeba to, že se můžete pořádně v suchu a teple vyspat, aniž by s vámi co chvíli někdo nelomcoval a netahal do zimy, do bláta hladového, rozespalého, protože rozkaz je rozkaz. A někteří si ve vydávání rozkazů přímo lebedí. Použít svého postavení k prezentaci své moci jim činí nebývalé potěšení. Je to případ i dvou obyvatel městečka, přičemž u jednoho se to dalo čekat, kdežto druhý se vybarvil až v uniformě.
Pět hvězd.
Třetí díl tetralogie je spojen s okresním městem jen velmi volně, prostřednictvím několika postav, které se ocitly v zákopech východní fronty. Příběh těchto postav navíc není v knize dominantní. Kniha je tak velmi samostatnou částí cyklu, což mi asi trochu vadilo. Ale to je z velké míry dáno očekáváním, se kterým jsem k četbě přistupoval. Měl jsem představu, že se vše bude odvíjet okolo "okresního města a jeho některých občanů". A ono to tak není. Jinak je to stále čtení vysoké úrovně pokračující v tónu druhého dílu, kdy se humor spíše vytratil a autorovo podání zvážnělo.
Válečný román z východní fronty v letech 1915—16, který se dá číst i samostatně. O okresním městě není zmínka, ale podobným způsobem se střídá několik postav v malém prostoru jedné místnosti a zákopů. Lidé ještě mají nějaké osobní zvláštnosti, ale uniforma a prostředí jim natolik rozostřily charakter, že jsou to spíš variace na stejné téma. Stejně jako v Okresním městě se i tady opakují stále stejné situace stále stejnými slovy, protože čas se zastavil, fronta se nehýbá. Jediné vzrušení vojákům působí snaha získat nedostatkové zboží. Když se pak občas něco stane na bojišti, je to překvapení pro postavy i pro čtenáře.
Text je tentokrát nečekaně naturalistický, v předchozích dílech se trapné věci opisovaly, tady jsou špína, bahno a hmyz popsané detailně a opakovaně. Ironie hodně ztrpkla a co by mohlo být směšné, rychle vystřídá násilí nebo neštěstí.
Nejlepší část cyklu a vynikající kniha v rámci žánru.
Pohled na strádání v zákopech českých rekrutů rakouské armády, kteří si na ruské frontě vytvořili vlastní zázemí. Rozdílný život, starosti a dril prostých rekrutů proti jinému světu sobeckých důstojníků.
Tak jsem začala číst tetralogii od třetího dílu, protože jsem slepice blbá. Nevadí, očekávala jsem nějakou tu humornou knížku a místo toho mi bylo předloženo dílo, které by se mohlo rovnat, jak už bylo zmíněno, knize Na západní frontě klid. Tak mi zůstává rozum stát, proč se výuka Poláčka omezuje na Bylo nás pět, z čehož jsou všichni otrávení a ani omylem to není to nejlepší z jeho děl?
Ten, kdo tohle má ve čtenářském deníku a nečetl to, vlastně vůbec nemůže tušit, o čem kniha je.
Přituhuje. Jsem zvědav na poslední díl.
Smutné vyprávění o lidech v zákopech války, o namyšlených oficírů, korupci na vojenských velitelství
Autorovy další knížky
1979 | Bylo nás pět |
1965 | Muži v ofsajdu |
1966 | Edudant a Francimor |
1967 | Hostinec U kamenného stolu |
1958 | Dům na předměstí |
Podzemní město, které zde Poláček vykreslil, ukazuje bezútěšnost, stres, vztahy známých to postav z předešlých dílů a čekání na střet s nepřítelem. Padne tu jen pár výstřelů, a zemře jen jeden člověk, ale i tak je tu popsána beznaděj v strašných podmínkách a s lidmi, kterým válka dala moc, kterou využívají proti svým bývalým spoluobčanům z okresního města.
Hlad, únava, zima, mokro, vši; úžasný svět podzemního města. A to vše teprve začíná.
Při čtení se mi vybavil dokument od Petera Jacksona Nikdy nezestárnou!