Třikrát policejní prefekt Ótani

11.04.2024

Klub přátel chryzantémy: Sophiina volba se nekoná... Tedy byla v mém čtecím plánu, ale vyhodnotil jsem ji jako příliš ambiciózní a těžký literární tah, a raději sáhl (zase) po lehké detektivce. No, lehké: o životě, tentokráte v exotickém Japonsku, poví dost výživně, a ne tak traumaticky. Kruh přátel chryzantémy hledejte kdesi v pozadí. 13/24

Smrt knížete zločinu: Upoutá střet kultur, pak kriminální zámotek. Japonec Otáni si v univerzitním Cambridge připadá dost nesvůj, ale když už tam je, rozluští jeden mord, jaksi v telepatii se svými podřízenými za oceánem, načež návratem k bonsajím jakoby říkal: všude dobře, doma nejlíp. 17/24

Smrt při čajovém obřadu: Exkurze do detektivného Japonska se uzavírá opět kauzou s diplomatickým průnikem, resp. otazníkem, zda je ve hře mezinároní politika anebo se pere špinavé rodinné prádlo? Otáni viděl oběť klesnout na vlastní oči, tak v čem je záhada? 21/24

10.02.2021

Ve všech příbězích autor přibližuje čtenáři zvyky a obyčeje Japonska, někdy je konfrontuje i s evropskou kulturou. Odhaluje moderní Japonsko, které ale neopouští své tradice. Detektivní příběh, někdy vlastně jen zápletka, působí skoro jako jen na okraj. Nečekejte nějaké zajímavé či důkladné pátrání a vyšetřování. Příběhy jsou čtivé a v mnohém i po letech zajímavé, ale rozhodně nevynikají v oblasti detektivek. Další info u jednotlivých povídek. 65%, 10. 2. 2021.

Ač detektivní příběhy z pera britského autora, jsou zde kromě zajímavé kriminální zápletky, která se nevyhýbá prostředí diplomatické elity či gangu, vykreslene věrně zvyky a obyčeje v Japonsku. Ústřední postava prefekta je symbolem japonské rozvaznosti a životního nadhledu s úctou k tradiční kultuře. Protikladem je módní Dandy, mladý inspektor, který volí evropský styl života. Přes tento fakt vyniká dobrým odhadem a schopnostmi. Doporučuji, jedná se o protipól klasické detektivky americké školy.

09.08.2019

Snad ani echt-japonský autor by do svých příběhů nezakomponoval tolik japanérií, jak to udělal tento Angličan. I drobné dějové epizody (např. rozloučení policejního komisaře Ótaniho s manželkou při odchodu z domu do práce, nebo kondolenční návštěvy v příbytku zemřelého s platbou "na kadidlo") se mu staly vhodnou záminkou, aby evropskému čtenáři přiblížil formální pravidla, zvyky a tradice japonského běžného života. Zajímavé byly i - zřejmě autentické, čerpané z diplomatické praxe autora - zmínky o nesnadné roli cizích diplomatů v tom světě svázaném tolika předsudky, formalitami a neupřimností ...
Velmi, velmi "jiná" četba, než běžně nabízejí západní kriminální příběhy ...