Těžká Barbora
Jan Werich , Jiří Voskovec (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/403440/bmid_tezka-barbora-DXl-403440.jpg
4
40
40
Hra, kterou uvedli Voskovec a Werich ve svém Osvobozeném divadle v roce 1937, se vyjadřuje s neopakovatelným humorem a ironií k nebezpečí vzrůstajícího nacismu u našich sousedů. Je namířena proti poraženectví a kolaborantům, reaguje na německou lživou taktiku předstíraných útoků. Aktuálnost hra neztratila ani později, kdy ji Werich uvedl s M. Horníčkem v letech poválečných, její humor nezestárl a dokáže rozesmát dodnes a terč svého posměchu si jistě najde i u dnešního čtenáře.... celý text
Přidat komentář
Velmi silné dílo. Hra vznikla v době, kdy se nad Československem stahovala mračna, a je to sakra znát. Dokonce i tak hodní a mírumilovní lidé, jakými Voskovec a Werich byli, zdůrazňovali potřebu vojenské obrany.
Komentář nemám, jen tenhle nesmrtelnej citát:
“Pane, já kdybych byl ve Vašich botách, já bych se teď obrátil a uháněl bych z lesíka a z háječka, pěšinkami běžel bych i úvozem a přes potůčky skákal bublavé a po kolena ploužil bych se rozkvetlými lukami blatouch neblatouch směrem odtud, až vběhl bych pod Šumavou do vesničky malé, kde v dálce kostelík září a dírkou v mraku sluníčko naň pálí.
A tam hned pod sadem dole u studánky zurčivé malá chaloupka jest, a tam bych běžel, vrátka bych přeskočil, aby nevrzla. Neb maminka moje - Vaše tedy, v případě onom, by tam kolem plotny skákala a já bych jí zezadu ručičkama svýma vočíčka připlác a pravil bych:
"Maminko moje stověžatá, hádej kdo to je!" A ona by řekla: "To jsi ty, synáčku!" A já bych řekl: "Běžím k tobě z lesíka, kde jsem viděl dva krvelačné lupiče, jak spali, a já je, matinko, nebudil."
Vona by měla radost a dala by vám buchtu, VY VOLE!”
Je mi to moc líto, ale byť si pánů Wericha a Voskovce velmi vážím, nějak tuto hru neumím ocenit. Přemýšlím, čím by to asi tak mohlo být.
Tato hra je psaná hravým, ale zároveň i vytříbeným jazykem, který u dvojice V+W mám ráda. To je prostě paráda a potěcha pro oko i duši to číst. Hra si klade za úkol pobavit diváka a možná v tom tkví pro mne kámen úrazu.
Hra byla psaná v roce 1937, kdy se nad Evropou stahují mračna a druhá světová válka je pomalu na spadnutí. A v tomto období Voskovec s Werichem přišli s touto hrou, aby tehdejším divákům pomohli odpočinout od těžkých zpráv a událostí, které tehdejší společnost jistě musela notně vnímat. V tomto kontextu je dost možné, že tehdejší diváci dokázali v té situační komice nacházet útěchu a vtip, které já asi nacházet nedokázala. Aspoň ne na 100 %. A možná právě proto, že já tu tehdejší atmosféru dané doby logicky nezažila na vlastní kůži, možná mi chybí nějaký kulturní či společenský kontext či okolnosti, které by mi usnadnily v Těžké Barboře hledat ten vtip, ten oddech, narážky.
Nevím, jestli se ve svém komentáři vyjadřuji dost srozumitelně. Ale prostě se obávám, že tehdejší diváci tuto hru asi vnímali prostě trochu jinak (v kontextu toho, co se v Evropě dělo), než to možná zažívá dnešní divák bez přímé zkušenosti s tehdejší meziválečnou dobou.
Tím ovšem nechci vůbec tvrdit, že Těžká Barbora je špatná hra a nestojí za pozornost. Určitě stojí. Určitě pro ten skvělý jazyk. Abych nekřivdila, při několika příležitostech jsem se přistihla, že se vlastně při čtení směji (resp. spíš pousmívám), takže něco mne tam pobavit dokázalo. Ale určitě ne všechno.
Co určitě přetrvává i do dnešní doby, je to, jak se v naší společnosti vyskytují jedinci, kteří touží po moci a kteří chtějí zůstávat u koryta za každou cenu. To si myslím, že tu je v téhle hře zobrazené velmi dobře a je to něco, co by současnému divákovi mohlo být známé.
Každopádně hodnotím průměrně. Obávám se, že k plnému pochopení a ocenění této hry mi asi chybí nějaký kontext, znalosti či zkušenost. S tím, že ale vnímám, že to bude spíš problém u mne než u té hry konkrétně.