Těžko říct
Zuzana Gabrišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/178977/tezko-rict-178977.jpg
5
6
6
Zuzana Gabrišová vydala v roce 2004 básnickou sbírku O soli (Větrné mlýny). V témže roce začala praktikovat korejský zenový buddhismus a v roce 2006 odjela do Koreje, kde složila mnišské sliby. Po několika letech intenzivního mnišského tréninku se ale opět ozvala potřeba komunikovat prostřednictvím poezie – výsledkem je sbírka Těžko říct. Básně přímočaře směřující k podstatným věcem bytí, zároveň však ukotvené v reálném světě. Drobné, ale palčivé glosy, výzvy, prosby, otázky. S vědomím, že „hranice je křehká věc“ a „o čem se nedá mluvit / dá se psát / někdy ani to ne.“... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Často se vracím k poezii, když mám rozbouřené emoce a mám pocit, že stojím na hraně šílenství... Přišly ke mně verše české autorky, která složila slib, žila v klášteře..., poznala řád, odříkání, velkorysost i bolest, emoce nevládly nad ní, ona nad nimi... Děkuji za obnovení víry v posunu lidskosti v člověku. Pomaloučku se učíme být hodni lásky..., aby se šířila všude kolem nás. Co zasejeme, zítra sklidíme. Odpovědnost za vlastní rozhodnutí je nepřenositelná jako naše zkušenost.
Doporučuji.
Autorovy další knížky
| 2022 |  Milá Mácho |
| 2013 | Těžko říct |
| 2004 |  O soli |
| 2015 | Ráno druhého dne |
| 2019 |  Samá studna |
Obraz překrývá další a jeden pocit střídá druhý, všechno v jakési povědomé rovině, kterou každý člověk dokáže chápat (vztahy a touhy). Líbí se mi, že tématicky je 'Těžko říct' taková cesta, kruh, kde se člověk dostává od náznakové milostné poezie, rodiny, obyčejných emocí, přírodních motivů, přes výuku na ZŠ, ke Koreji a buddhismu (kam autorka odjela v roce 2006) a odkud i přes zákaz používat PC bez dovolení posílala v roce 2008 maily - aby se dostala zpátky k psaní poezie, rodině... bezdomovcům. V lidském životě je motiv toho, migrovat, opustit, odejít, do cizí země, který by každý měl sám zažít a pak se vrátit. Není nic horšího, než člověk, přesvědčený o své pravdě, velikosti, černobílosti, jen protože zná jen sebe, svůj způsob, jen jednu svoji cestu. (...) Brno. "Kafe". Soul. Edinburgh. Tišnov. Tohle byla velmi solidní jízda.
"pojmenovávám své vrásky a jizvy
Táňa Milan Jirka
oškrabávám své jméno perořízkem
aby nezbyla
jen Š Á
GA GA GA
nasypem ti
nejídám
zeleného jačmeňa
mám na nohách zažloutlé zrohovatelé nehty
jako babička a děda
nalomená melodie
zavyla -"