Minority Report (II)

18.08.2023

Z mýho hlediska dobře čtivé

25.07.2022

(SPOILER) Povídky hodnotím posloupně. Převratný počin (*3) Jedna z těch lehce "praštěných" povídek, ale vylepšuje to lehký humor a tajemné pozadí příběhu. Jen to tak zvláštně klouže po povrchu, při čtení nevyvstává příliš otázek...a dříve jsem četl Styl Yancy, který se tomuto v určitě myšlence podobá. Tušitelé v příběhu Operace Luční koník (*5) byli naprosto parádní. Celý příběh je plný humoru, určité sebeparodie a pocty slavným autorům. Povídka Co říkají nebožtíci (*2) mě do určité části bavila, pak to začalo být nezáživné, natahované a konec tomu vůbec nepomohl. Velká škoda, už jen koncept zmrtvýchvstání stál za to. Orfeus na hliněných nohou (*4) sdílí podobnosti s povídkou Operace Luční koník. Asi není divu, byly napsané krátce po sobě. Jen mě zaráží, jak moc společnost Múza změní svoji filozofii o neměnění minulosti. Tenkrát s Parádnicí Pat (*2) překládá otázku, čím by se asi lidé bavili, kdyby nebylo pořádně čím? Každopádně tohle na mě příliš nezapůsobilo, ale dle poznámek sloužila tato povídka částečně jako základ pro knížku u Tři stigmata Palmera Eldritche, na kterou se teprve chystám. Záložník (*2) zase ukazuje, jak se z nikoho může stát někdo. Ovšem povídka celkově podprůměrná. Co si počneme s Raglandem Parkem? (*3) je pokračováním povídky Záložník. A mnohem povedenějším! Život s blobem (*3) je vcelku tragikomický příběh, získává ode mě tři panožky nahoru. Ve finále je tento výběr průměrný, nejvíce vyčnívá Operace Luční koník, to bych si někdy rád znovu přečetl. Poznámka: Dvě povídky už jsem četl v jiné sbírce (a jiném překladu).

27.10.2020

Krapet lepší, než první díl. Ubylo post-apo povídek kde se zbytky člověčenství pokouší o přežití v převážně radiací zamořeném prostředí, zato přibylo všeho ostatního. Většinou dost ironického, případně politicky satirického. Prostě to bylo fajn počtení.

03.02.2019

MR II je trochu jiná než MR I. V povídkách téměř chybí prvky paranoie či psychických problému jedinců, ale naopak přibylo odlehčenějších pasáží, kdy autor např. odkazuje na sebe (pod pseudonymem, pod nímž danou povídku skutečně publikoval) či své skutečné spisovatelské kolegy. Humor pak nechybí ani v dalších povídkách, at´už se jedná o časovou hříčku s vysíláním jedinců, kteří mají být inpirací pro tvorbu historických postav či v protiválené výborné závěrečné povídce o soužití člověka s příslušníkem bývalé nepřátelská mimozemské civilizace.
V dalších povídkách autor využívá své oblíbené téma postapo světa, které PKD skutečně umí a chování lidí je opravdu uvěřitelné.

05.11.2018

90% - druhá sbírka povídek Minority report se mi líbila výběrem povídek ještě o něco víc než ta první. Tentokrát to nebylo jen na jedno brdo (příběh ve strusce po nukleární válce), ale témata byla vskutku velmi různorodá - organizace lidí prostřednictvím jakéhosi společenství vlastníků v bytových domech pod dohledem zřejmě už několikáté prezidentské dvojnice Nicole v povídce Převratný počin, Operace Luční koník, kde je spisovatel sci-fi přiveden do budoucnosti, neboť tamní mají dojem, že tihle lidé byli tušiteli, super povídka Co říkají nebožtíci zas překvapí tématem jakéhosi položivota po smrti, v němž lze člověka ještě pár let udržovat a občas ho oživit, aby s ním mohli potomci pokecat, Orfeus na hliněných nohou s úžasným tématem vracení do minulosti, aby se člověk stal inspirací pro nějaké umělecké dílo, Tenkrát s Parádnicí Pat (po válce už lidem zbývá jen hrát hru s vymakanou Bárbínou:-)) či skvěle ironická povídka Život s blobem, kde se člověk dobrovolně promění v kdysi nepřátelskou mimozemskou entitu (a naopak). Trochu slabší mi přišel Záložník o zdánlivě slaboduchém chlápkovi, který nahradí ve funkci prezidenta porouchaný počítač, ale to pak Dick dohnal navazující povídkou Co si počneme s Raglandem Parkem, kde svoji funkci tenhle chlápek solidním způsobem ustál. Takže mě nakonec bavily všechny.

28.02.2017

Dick, jehož velmi osobitý styl psaní nesedne každému i v této sbírce dokazuje, že je jednoduše mistrem pera. Jeho tvorba dělí čtenáře na dvě skupiny. Ta jedna má dojem, že jeho tvorba je divná, zvláštní a jak Dick sám řekl - prdlá. Druhá sorta čtenářů jeho díla vyhledává a baví se u neskutečně ujetých nápadů a občas i hlubokých myšlenek. Výběr povídek Minority Report 2 nijak nevybočuje z autorova podání příběhů a tak jako ve většině povídkových sbírek jsem tady našel perly - Co říkají nebožtíci, nebo Co si počneme s Raglandem Parkem?
Dickův svět příběhů je až na výjimky situovaný v prvé řadě do postapo období, ve druhé do momentu střetu s ufouny, případně "Boha" samotného.

29.09.2016

V podstaě nelze hodnotit jinak než první část, původně je to stejně jedna kniha. Hodně zaujaly politicky satirické poslední tři povídky.