The End - Smrt Jima Morrisona
Bob Seymore
Ještě nikdy v historii rocku nebyla smrt opředena tolika záhadami jako v případě Jima Morrisona. Vzhledem k okolnostem Morrisonova odchodu hledají jeho příznivci a rockoví pamětníci odpověď na základní otázku: zemřel skutečně? Vysvětlení se snaží nalézt Bob Seymore právě v této knize. Přibližuje čtenářům poslední dny Jima Morrisona v Paříži v létě roku 1971. Formou detektivního pátrání jde autor po Morrisonových stopách, rozmlouvá s klíčovými postavami, hledá nové souvislosti v policejních záznamech a svědeckých výpovědí. THE END - poslední slovo o Jimu Morrisonovi a Doors.... celý text
Literatura naučná Umění
Vydáno: 1994 , VotobiaOriginální název:
The End – The Death of Jim Morrison, 1991
více info...
Přidat komentář
Je to takový melancholický výlet do Paříže, v době kdy v ní Ještěrčí král z posledních sil lapal po dechu. Díky zapálenému novinářskému šťouralovi, mi bylo potěšením pročítat různé výpovědi a svědectví spojených s jeho úmrtím.
Nejvíce mě pobavila výpověď jednoho ze sousedů, který mluvil o svém synovi: ,,V roce 1971 bylo Patrikovi dvanáct let. Ve svém pokoji měl tehdy veliký plakát The doors. Přitom ale nevěděl, že Jim Morrison je jeho soused."
Dozvědět se po letech, že jsem jako puberťák vynášel odpadky do stejného kontejneru jako Jimbo, bez toho aniž bych ho poznal, tak to by mě asi šmejklo!
60%
Novinář Bob Seymore pátrá po záhadném úmrtí kultovní legendy Jima Morrisona z kapely The Doors. Přišel snad jen na to, že je tam více otazníků, než čekal. Takže kdo ví, jak to ve skutečnosti bylo...
The End - Smrt Jima Morrisona
Začetl jsem se do textu v domnění, že se dozvím něco o Jimu Morrisonovi. První kapitola se k tomuto zdála inklinovat... ale už při jejím konci jsem začal mít určité pochybnosti. Ovšem ne o úmrtí známého hudebníka (na kterém nic záhadného nevidím), nýbrž o stavu mysli pisatele. A v dalších kapitolách se tento trend rozvinul naplno... a já četl spíše psychoanalýzu autorovy osoby.
I kdybych se soustředil na problematiku o níž má kniha pojednávat, jde jen o jakousi senzacechtivou honbu za přeludem. Autor se vrtá v naprostých nicotnostech, trumfů (důkazů) má naprosté minimum a příliš spoléhá na to, že výpovědi lidí a věci v úředních lejstrech jsou vždy pravdivé. No, to fakt nejsou. Logické kroky nejsou podnikány, jasné důkazy přehlíženy... vše okořeněno nesouvisejícími popisy toho, jak na žurnalistu negativně působili všichni ti „hlupáci“ kolem.
Nicméně oceňuji alespoň obrazový materiál a srozumitelné informace o rigor mortis (které se jinak obtížně hledají). Ale pokud se bez nich obejdete, tuto knihu můžete směle minout...