The Tap Tap Řiditel autobusu
Lucie Fialová
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/314426/bmid_the-tap-tap-riditel-autobusu-8YZ-314426.jpg
5
14
14
Kniha mapuje téměř dvacetiletou historii nevšední hudební skupiny The Tap Tap složené z tělesně postižených studentů a absolventů Jedličkova ústavu. S lehkostí a vtipem popisuje, jak si kapela krůček po krůčku prošlápla své místo v českém šoubyznysu až ke zlomu v podobě písně Řiditel autobusu, jejíž klip má na YouTube miliony zhlédnutí. Zábavně a výtvarně neotřele pojatá publikace dokumentuje významné akce v historii kapely a představuje jednotlivé členy, kteří vyznávají hesla jako „Sedíme si za svým“, „Jsme postižení muzikou“ nebo „Fňukat nikdy nebudem“. Čtenáři se dozvědí, jak to vypadá, když se třináct tělesně postižených, jeden autista a jeden nevidomý vydají k Mrtvému moři, co hudebníci zažili při koncertě na české ambasádě v Moskvě a proč kvůli nim zasedalo vedení pražského Dopravního podniku. Z prodeje této knihy bude finančně podpořen Jedličkův ústav a kapela The Tap Tap. Součástí knihy je zpěvník nejlepších písní souboru a Almanach černého humoru, sbírka nejotrlejších českých kreslených vtipů o vozíčkářích.... celý text
Přidat komentář
Pořádná porce velice černého humoru a osudy , které nedojimaji, spíše si člověk při čtení řekne, že je dobře, že je zdravý .
Jednou jsem byla na koncertě a byl to skvělý zážitek. Pokud budu mít možnost -půjdu zase...
Kniha mi potvrdila, že kapela je plná dobrých, optimistických lidí.
Že dokázali více než kterýkoliv člověk bez hendikepu, postavit se svému osudu a dřít a hlavně hrát parádní hudbu. :-)
Smekam a rozhodně doporučuji The Tap Tap - buď knihu nebo koncert.
Doporučuji k přečtení všem, kteří ztrácejí elán a chuť do života. A doplnit četbu koncertem skupiny.
"Dejte mu někdo třetí stupeň invalidity!"
Fenomén The Tap Tap rozebraný z několika hledisek tak, že neurazí příležitostného ani vášnivého čtenáře. Lucie Fialová perfektně kombinuje své dojmy z kapely s vlastními myšlenkami členů a prostor dostává v knize opravdu vše od Jedličkova ústavu přes hudbu až po nahlédnutí do běžného života člověka s handicapem. Poselstvím knihy přitom není dojímáním se nad smutnými osudy, ale spíše snaha o akceptování dané věci a spojení se "zdravými" prostřednictvím hudby a echt černého humoru.
Potvrdilo se mi, že nejlépe, jak se k postiženým chovat je - normálně. Sami TTT v knize popisují, jak je ostatní reakce štvou. Zpovědi jednotlivých členů jsou poutavé, nevím, jak by se mi žilo, kdyby lékaři můj čas na tomto světě vymezili nějakým koncem... I když: co já tak můžu vědět, kolik mi zbývá?.... Koncert TTT jsem viděla v létě na vinobraní spíše omylem, ale ta energie, co lezla z podia byla neskutečná... Plná optimismu, slzu zamáčkli i chlapi natož my ženské a chtělo se nám ŽÍT. Taková je i knížka.
Kapelu mám ráda, protože i když mají různorodá postižení a životní komplikace, nefňukají a dřou jako koně, aby ukázali, co v nich je. A není toho v nich málo. Knížka představuje členy kapely, historii souboru, nejúspěšnější hit a koncerty a v neposlední řadě představuje kolekci vtipů, které jsou svým černým humorem TTT blízké. Kniha je čtivá, poutavá, vizuálně krásná a kdyby bylo pokračování, beru ho všemi deseti!
Moc pěkný náhled do světa, se kterým se člověk nesetkává běžně. Trochu mě mrzelo, že autorka se občasně snažila psát senzace a páčila a škemrala z TapTapáků za každou cenu nějaké perličky. Ale overall príma pěkná knížka, seznámení s něčím novým.