Tibetská kniha mrtvých
Mistr Padmasambhava
Kniha mrtvých je základním dílem tibetského buddhismu. Její vznik se datuje do 8. stol. po Kristu, kdy byla patrně poprvé zapsána, avšak v následujících zhruba šesti staletích patřila k tajným, „zakopaným“ knihám, které nepronikly na veřejnost. O její rozšíření se zasloužil až ve 14. století asketa Karmalingpa, jenž ji údajně objevil na hoře Gampodar a předal svým následovníkům. Tato kniha přináší poučení zemřelému na jeho cestě do zásvětí – v „mezistavu“, který následuje po fyzické smrti.... celý text
Přidat komentář
Táto kniha sa dá čítať aj ako krásna farebná poézia, ale nedá mi nereagovať na jeden koment podomnou. Hrať sa na znalca budhizmu a popierať reinkarnáciu je iba ukážka toho ako absurdne nepochopiť toto učenie môže súčasný európan.Ja síce znalec nie som ,ale toľko viem ,že Karma, hlavný duchovný zákon v budhizme bez reinkarnácie nie je možný. Ťiež zmysel pojmu Májá je asi rovnako nepochopený, ako v kresťanstve zmŕtvychvstanie Ježiša Krista.
Ok porozumel som len kúsok, ale to asi nie je účelom, prišlo mi to ako taký ťahák na poslednú cestu.
První kniha o buddhismu co jsem četl. Je o přípravě na smrt a putování posmrtným životem. Některé pasáže jsou v ní trochu složitější na pochopení, proto by bylo lepší jako první si přečíst nějakou jednodušší knihu o buddhismu. Tibetskou knihu mrtvých bych doporučil, aby si ji přečetl každý.
Brak, tím myslím celou tu nauku. Stejně jako u nás se na skutečné duchovní jádro křesťanství nabalilo v průběhu věku spousta balastu v podobě církve, legend, zázraků, svatých atd., tak to samé se stalo budhismu. Na původní buddhovu nauku o osvobození se nabalilo spousta pohádek, mýtů, legend, uctívání. Tyto pohádky o tom, co se děje s duší po smrti, patří dle mého k tomuto typu iluzí. Žádná reinkarnace není. Kdo se jednou dostane za hranice ega, tak pochopí, že ego je závoj mája vytvořený hmotou (mozkem) a že je produktem okolí a podmínění. Za egem se nachází Život a ten Život je inkarnovaný všude a ve všem a po všechny časy. V tomto Životě se nachází nesmrtelnost. Co by se asi tak inkarnovalo? Naše osobnost? Naše vzpomínky? Naše hříchy? To jsou jen iluze, které si ego vytvořilo v touze po pokračování sebe sama. Pokud je však ego neskutečné, iluzorní, tak co by se mělo inkarnovat?
Vydání z roku 2013 je velmi pečlivou prací Josefa Kolmaše. Díky jeho předmluvě a poznámkám (což možná představuje polovinu celého obsahu knihy) čtenář pochopí, o co v knize jde. Samotný obsah Knihy mrtvých odpovídá době vzniku, z dnešního pohledu západního člověka jsou to přinejmenším báchorky pro děti. Když si ale odmyslíme to strašení, odhadování, kdy přijde smrt podle dechu apod., základ je jistě zajímavý.
Celkově se jedná o náročnou četbu, která je buď pro vážné zájemce o toto náboženství, nebo pro silné povahy, které se chtějí dozvědět něco nového a neodradí je množství podivných výrazů aj. Těžko hodnotit, ale nakonec dávám 60%, 24.4.2016.
Sáhl jsem po vydání (2005) hlavně díky přebalu a jelikož jsem věřil překladu z tibetštiny Chögyam Trungpovi. Úvodní komentář od Francescy Fremantle byl skvělý a dobře napsaný. Samotný překlad do češtiny Bardo thödol byl také velmi srozumitelný. Líbilo se mi i srovnání a výčet odlišností od původního prvního uspořádání do angličtiny od Evans-Wentze. U nás je pak znám hlavně překlad z tibetštiny do češtiny od profesora Kolmaše s komentáři pana Minaříka. Ale osobně mám nakonec ve své knihovně bilingvní verzi z Arga. :-)
Doporučuji předmluvu a fundovaný komentář a poznámky našeho předního tibetologa prof. Josefa Kolmaše.
Štítky knihy
buddhismus smrt reinkarnace karma nesmrtelnost duše tibetský buddhismus tibetská literatura
Kniha v sobě ukrývá stěžejní body buddhistické víry. Musím říct, že popis toho, jak se dostat z reinkarnace, popřípadě jak se alespoň reinkarnovat do vyšších sfér, je líčeno poměrně poutavě, což mne mile překvapilo. Některé myšlenky jsem musel číst víckrát, abych vše dostatečně pochopil, nicméně alespoň stručné poznání buddhistické víry mi kniha předala, což považuji za důležité.