Tichá hrůza
Tomáš Korbař , * antologie
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/329864/bmid_ticha-hruza-Ps9-329864.jpg
4
408
408
Hororová antologie obsahující to nejlepší z angloamerické hrůzostrašné povídky od 40. do 60. let dvacátého století. Vybral, uspořádal a přeložil Tomáš Korbař.
Přidat komentář
Kniha se mi velmi líbí. Jakože poslouchat po sobě dvě super hororové sbírky, to se jen tak nepodaří. Vybírala jsem pro jednou opravdu dobře.
A největší plus je tady předčitatelka, paní Hana Makovičková, která dává do přednesu takové energie a vůbec to čte tak perfektně, že u "Ptáků" jsem třeba měla chuť hystericky ječet, když se blížili od moře. A u různých duchařin se prostě neotáčím, protože ten přednes má moc ty bestie záhrobní povolat, aby mi doma nadělaly bordel :).
Prostě pecka.
Četl jsem před cca 25ti lety, nyní opět sháním, abych si knihu znovu přečetl, protože tato antologie je opravdu jedinečná.
Žánr horor mi přijde v této knize trochu přehnaný, protože některé povídky jsou spíše na zasmání než krčení se strachy. Doufala jsem, že tu najdu Dahla, ale nakonec jsem objevila jiné talentované autory, kteří jsou opravdu mistry svého řemesla.
Specialita šéfkuchaře byla topovka. Vřele doporučuji.
Tichá hrůza - soubor horrorů s různými náměty - od řekněme "klasického" pojetí se zombie (Vyzvánění), duchy ( Čekárna, Zástup, Boulterovi kanáři - povídka, která má jakýsi technický nádech), upíry, ghúly a vlkodlaky (Plášť, Drzoun), přes spíše kriminální story, která se překlopí v horror až poslední větou (Smrt na Štědrý večer). Některé povídky se podle mého soudu trochu vymykají klasifikaci horror, jde spíše o fantastické projevy a stavy člověka (Meze Waltera Hortona, Muž, který zmizel) a další. To jim ovšem vůbec neubírá na kvalitě a napětí, pro mne spíše naopak. Taktéž Specialita šéfkuchaře. Kultovní Ptáci, známí z filmového zpracování. Ovšem zdůraznit musím Ray Bradburyho - obě povídky - Zástup a Malý vrah jsou fantastické. Zvláště Malý vrah je mrazivou a děsivou představou abnormálního novorozence. Podle mne nejlepší z výběru a právem zařazeno jako horror. Korunou povídky jsou závěrečné věty, při kterých čtenáře musí mrazit: "Podívej se, maličký! Něco se tu třpytí. Hezké, viď?" Skalpel.
Nevím, komu tuhle knížku šlohli moji rodiče, ale jim ji šlohnul bratr a jemu já. Četli jsme to jako malí a byli z toho totálně vyklepaní. Při pohledu na svého prvorozeného si kolikrát vzpomenu na toho ohavného chlapečka a "Podívej, maličký, jak se to blýská!" Ale povídka, podle které se sbírka jmenuje, je beztak nej. Protože pracuje čtenářova fantazie. A to se mi na hororech líbí.
Čteno dávno v dětství, asi vůbec moje první horory, ve vzpomínkách naprosto jedinečné...
Problém s týmito poviedkami je ten, že moderného čitateľa, ktorý má zo žánru čo-to za sebou, už nemôžu príliš ohúriť. To nie je ani tak výtka knihe ani jednotlivým dielam, ktoré rozhodne nie sú zlé, ale skôr konštatovanie, že knihu som čítal zrejme príliš neskoro, než aby ma mohla viac zasiahnuť. Druhá vec je tá, že mnoho poviedok by som do žánru horor zrejme ani nezaradil, takže moje očakávania boli mierne odlišné. Vtáci sú klasika, Špecialita šéfkuchára je pútavo napísaná, no pointa je jasná od prvej strany, Malý vrah je výborný, a aj skutočne hororový. Na zbytok si zrejme po nejakej dobe ani nespomeniem.
Jako dítěti se mi kniha líbila víc, po letech je to takové vyvanuté, vyčpělé, bez překvapení. Dost typografických i pravopisných chyb.
Úžasné hororové povídky. Nejvíc se mi na nich líbí, že je tam to tajemno, nebo strašidelno jenom naznačeno a čtenář se může rozhodnout sám, jak to dopadlo a co vlastně tam bylo to strašidelné.
Když čte člověk povídku Ptáci, je to ještě mrazivější než Hitchcokovo filmové zpracování.
Souhlasím se všemi, kdož tvrdí, že se jedná o jednu z nejlepších, či vůbec nejlepší, antologii hororu. Samozřejmě se zde najdou i slabší kousky, ovšem to může být u každé povídky jen subjektivní názor.
Pozastavím se u Kuttnerovy povídky „Byl to démon“. Pro mě se jedná spíš o velmi děsivou literaturu faktu, samozřejmě ve světě dětské fantazie - povídka o zneužívání dětí, stejně jako například Hopkinsonova povídka „Kde jsi, rytíři?“ ze sbírky „Hlas krve“.
Nebudu vyzdvihovat pro mě nejlepší, ale vezmu to z druhého konce. Dle mého nejslabší: „Muž s kožešinovým límcem“, „Drzoun“, „Muž, který zmizel“.
Také čtenáře důrazně varuji před zhlédnutím anotací u jednotlivých povídek. Spolehlivě vám četbu znechutí prozrazením pointy.
Tahle kniha jasně ukazuje na fakt, že ti opravdu dobří autoři hororu (tím myslím pravého hororu, a nikoli bezduchých samolibých slátanin) buď už vymřeli, nebo jsou vzhledem ke svému věku na zaslouženém odpočinku.
A tak dnes čteme autory, u nichž pojem horor natolik zdegeneroval, až se tím nakazilo i mnoho čtenářů mladé generace, kteří nad touto knihou budou nevěřícně kroutit hlavou a s mráčkem na čeličku se ptáti: "Tahle kniha že je hororová?"
A to přinejmenším ze tří důvodů -
Zaprvé že VŮBEC NIKDO nemá na "velmistra hororu" Kinga, Simmonse a podobné komerční autory...
Zadruhé většině mladé generace chybí hlavní atributy lidství, jako je představivost a vcítění do protagonistů příběhu a atmosféry, která jej obklopuje...
A zatřetí, což malinko souvisí s bodem prvním i druhým, této generaci evidentně v Tiché hrůze chybí "nadupaná" akce, hektolitry krve, vševědoucí a nepřemožitelný hlavní hrdina, který, zatímco zachraňuje svět nebo kyprou ženu, navíc hýří ironií, a tak dále...
Prostě nelze popřít fakt, že je Tichá hrůza hororová se vším všudy a zůstane legendou.
A také je svým způsobem uvěřitelná, tedy protagonisté každého příběhu. To je důležité mít na paměti, protože napsat uvěřitelnou postavu je velmi těžké.
A pro mne je nesmírná čest, vlastnit ji, mít ji v knihovně, a nyní, když je konečně v mém vlastnictví, se k ní i pravidelně vracet.
Knizku jsem si koupila na zaklade zdejsich recenzi. Ale nenadchla me. Ptaci super, ale povidka konci bez konce.... co? A dalsi jsem ani nedocetla...
Knížka mě vůbec nenadchla. Doslova jsem se u ní nudila. Líbily se mi tak maximálně čtyři povídky, ale ani tak žádná sláva. Ani jsem knížku nedočetla, což se mi tak často nestává. Jsem velmi zklamaná, čekala jsem víc :o(
Možná to někdy ještě zkusím, ale je spousta mnohem lepších knížek, takže proč ztrácet čas s knížkou, kde se nemůžete dočkat, až to skončí a čtete bez zájmu. Škoda.
Po přečtení některých povídek, jsem se bála usnout... Asi nejvíc mě dostal Malý vrah. Ale člověk se bojí rád, takže jsem knihu přečetla asi už 3x :).
Naprostá klasika a pro mě osobně hodně srdcová a zásadní záležitost. Poprvé jsem sbírku přečetl asi v jedenácti, kdy jsem ji našel v knihovně u rodičů a dá se říct, že nastartovala můj zájem o horrorovou literaturu. Dodnes se k ní pravidelně vracím. Nejlepší povídky jsou Ptáci, Malý vrah (jedna z nejlepších horrorových povídek vůbec) a Byl to démon. Poslední jmenovaná mě odrovnala hlavně jako dítě, ale i s odstupem je to pořád kvalita.
Štítky knihy
povídky kanibalismus hororové povídky antologie hororu
Část díla
- Boulterovi kanáři 1965
- Byl to démon 1965
- Čekárna 1964
- Drzoun 1963
- Letní hosté 1950
Čekala jsem při čtení trochu více napětí a strachu, ale bohužel kniha (povídky) v tomto zklamala. Jako horror bych to nenazvala. Nekvíce se mi z povídek líbil Zástup, Souboj a jako vrcholnou a nejlepší povídku bych považovala Specialitu šéfkuchaře - tím, že čtenáři nic neukázala, ukázala vše.