Byl to démon
Povídka od:
Henry Kuttner
Z knihy:
Čarovný svět Henry Kuttnera, Tichá hrůza, Hlas krve
Propracovaná, stylisticky vyspělá povídka. Autorova velmi osobní zpověď o dětech, dětství a dospělosti jako o dvou zcela odlišných stavech existence.
Call Him Demon
Rok vydání originálu: 1965
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (10)
Přidat komentář
Jana Larkinová si spomína na to, keď mala deväť rokov a v jej rodine sa usadil dvojjediný démon v podobe nepravého strýka a mäsožravej beštie.
Je to skoro rok, co jsem povídku četla poprvé a moc jsem se v ní neorientovala. Jenže napodruhé...to bylo úplně jiné...
Ocenila jsem tu rozdílnost dětského a dospěláckého světa, úplně stejně jako celou povídku. A konečně ji ocenila. Klenot. Jo, a měnim hodnocení ze dvou hvězd na pět :)
(Čteno ve sbírce Hlas krve.)
Atmoška! Gradovala a gradovala. Náhled do světa různě starých dětí a jejich střet s rodinou se povedl.
Střet světa dospělých, světa dětí a maskovaného netvora živícího se krvavým masem. Jak mysl malého dítěte chápe pojem smrt? Kdo se nakonec ukáže být oním démonem? Nečekejte krvák, ale hutnou atmosféru zla.
Tato povídka a sci-fi povídka Chrudošiví jsou borolové jsou pro mne dvě největší pecky od Kuttnera.
Povídka, do které jsem se bohužel nezačetla. A vlastně mě bavilo pouze posledních pár stran, kde se to rozřízlo. Čili konec tozachránil. Trochu...
(Čteno ve sbírce Tichá hrůza.)
Není nic lepšího, než když spisovatel umí napsat uvěřitelné dětské postavy. A když se ještě k tomu jedná o skvělý horor... ach ano.
I za mě jedna z nejlepších povídek, co jsem četl. Skvělý vhled do dětské psychiky, krásně znepokojivá atmosféra, originální monstrum a dobrá pointa. Pokud líbilo, určitě zkuste i Bixbyho Je to dobrý život nebo Bradburyho Nultou hodinu.
Určitě jedna z nejlepších povídek, co jsem kdy četl. Svět dětské nevinnosti a imaginace snoubící se s nehmatatelným mimozemským zlem. Kuttner umí navodit tak "podivnou" atmosféru, že z toho opravdu mrazí. Největší efekt má povídka pochopitelně při prvním čtení.
Už ani nevím, kolikrát jsem tuto povídku četla. A přesto si nejsem jista, zda jsem ji správně pochopila. A to je na tom to nejlepší!
Veľmi zaujímavá, mrazivá poviedka rozprávaná z pohľadu detí o tom, ako vnímajú, že sa im do rodiny infiltroval človek, ktorý vyzerá presne ako ich strýko, ale ony, na rozdiel od dospelých, vedia, že to v skutočnosti vôbec nie je on. Alebo je v skutočnosti všetko úplne inak?