Tichý dech
Jan Trachta
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/173729/bmid_tichy-dech-AfD-173729.jpg
5
547
547
Kniha Tichý dech přináší svědectví mladého českého chirurga z afrického Konga a z Haiti, kam odletěl s dalšími lékaři ihned po ničivém zemětřesení. Zároveň jde o velmi osobní, s nadhledem a s humorem psanou výpověď člověka, který vyrazil do dalekých končin plný romantického nadšení a postupně začal zjišťovat, že mnohdy za zbytečné utrpení lidí nemůže jen chudoba a nedostatečná technická vyspělost zemí, ale i obyčejná lidská zpupnost a arogance tamních lékařů a úředníků. Dramatické líčení náročných operací v africké džungli a v haitských ruinách se střídají s popisem exotických krajin a života jejich obyvatel i s líčením některých krvavých historických událostí nedávné doby.... celý text
Literatura faktu Literatura česká Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2013 , PasekaOriginální název:
Tichý dech - Zápisky českého lékaře z Afriky a z Haiti, 2013
více info...
Přidat komentář
Člověk by si řekl "doktor není spisovatel", Trachta ovšem dokáže poutavým způsobem psát v podstatě dokumentární knihu. Já jí přečetla jedním dechem. Několikrát zde Trachta zmiňuje to, co si my jako součást bohatého světa neuvědomujeme - lidé v Africe sice žijí v materiálním nedostatku, často bojují o život nebo trpí hladem, ale jejich postoj k životu je ve finále mnohem pozitivnější než ten náš. Úsměv, ochota, obětavost, vlastnosti, které v našem životě často chybí, ač bychom si je určitě mohli "dovolit". Je dobře, že autor knížku napsal a je důležité takové knihy číst, ikdyž to často není příjemné.
Knihu jsem četla poměrně brzy po přečtení Africké zimy od Tomáše Šebka a musím říci, že ta se mi líbila o něco víc. I když je divné používat v takovémto žánru sloveso "líbila".
Tichý dech je svědectvím českého lékaře, toho co viděl a zažil v Kongu a Haiti a rozhodně to nebyla procházka růžovou zahradou. Styl psaní mi asi moc nesedl, protože pro mě bylo poměrně náročné se knihou prokousat, kapitoly mě nenutily pokračovat a musela jsem se do čtení někdy i nutit. Přesto si ale myslím, že kniha je plná zajímavých příběhů a zážitků, u kterých často zůstává rozum stát a ježí se chloupky na rukou.
Rozhodně jiné a naprosto odlišné od toho, co jsem četla předtím. Ale, i přes tu odlišnost a zajímavost jsem knihu četla strašně dlouho. Nějak mě to k ní netáhlo, protože jsem nečekala na žádný zajímavý a nečekaný konec. Knihy o zkušenostech lidí mám v oblibě, ale asi ne takovýto typ knih.
Nicméně, je sice vidět, že knihu nenapsal spisovatel, určitě by to ale neměl být důvod proč nedočíst.
Během čtení jsem sice neobdivovala knihu jako takovou, ale obdivovala jsem doktorovo odhodlání, statečnost a vůli. Každá stránka knihy popisuje to, jak to bylo pro něho a ostatní lékaře náročné, co se jim povedlo, nepovedlo, a co se rovnou vzdalo.
Obrovský klobouk dolů!!!
Neuvěřitelná, drsná kniha… Jedna z nejlepších, jaké jsem kdy četla.
Největším poselstvím je skromný přístup doktora Trachty a jeho realistický nadhled.
"Chtěl jsem zpochybnit jakoukoli nadřazenost lékařského povolání, které rozhodně neplodí lidi se silnějším charakterem nebo schopností porozumět lidskému utrpení a smrti. Jestliže má lékařské povolání jakoukoli auru výjimečnosti, pak já na ni nevěřím."
5/5
Já nepatřím k těm, (jen klidně plač),
dýchat smíš potichu - není zač, ač
máš zrychlený tep, bolest obrůstá hlad,
nářky tvé utiším na chvíli snad,
stanu se motorem, srdcem i tváří,
duše má odměnou naplno září,
když černá oblaka dnes proměním v duhu,
vím, navždy jsem součástí bludného kruhu…
Neuvěřitelná kniha !! Klobouk dolů před všemi , kteří takto pomáhají lidem v nouzi . Až je mi trapně , jen tak sedět doma s hrnkem kafe , s nohama na stole , obklopena všemi těmi zbytečnostmi , které člověk nepotřebuje a číst tyto dojemné stránky .........Tuto knihu by si měli přečíst všichni ti , kteří si stále na něco stěžují......hlavně na zdravotnickou péči v ČR . Přeji hodně sil a zdaru LÉKAŘŮM BEZ HRANIC !!!!
Sám jsem o práci MSF věděl minimum, stydím se a zároveň věřím, že nejsem sám. Rozhodně je to něco, o čem by měl být každý informovaný, protože odhodlání a záchrana tolika životu je podle mě jedna z možných definic hrdinství. V tomto případě hrdinství, které mi připadá naprosto nedoceněné ze strany veřejnosti, i když to pro účastníky misí z hlediska motivace určitě není faktor.
Pěkně napsáno , přečteno jedním dechem . Drsná realita , ale i dojemné . Celý koncept MSF má můj velký obdiv.
Tak tohle je wow kniha, plně se ztotožňuji s komentáři uživatelů Akana či osman111 (četla jsem jen poslední stranu komentářů, určitě by jich bylo víc).
Doporučuji!
Dlouho jsem nenarazil na knihu, u které bych takhle hltal stránky. Jelikož je autor lékař a ne spisovatel, nějaké literární kvality v tomto případě nejsou tím hlavním, ale ani v tomhle směru se Jan Trachta rozhodně nemá zač stydět. Jeho vyprávění je svěží a strhující, přitom nemá zapotřebí se předvádět, přikrášlovat, hledat senzační drama za každým rohem (v prostředí, které popisuje, to ani nemá zapotřebí) a už vůbec ne vylepšovat před čtenářem obrázek svůj ani humanitárních pracovníků jako takových. Bez uzardění odhalí naivitu, s níž v řadách Lékařů bez hranic začínal, pocity marnosti a totálního vyčerpání i lecjaký svůj osobní přešlap, který v daných podmínkách často znamená rozdíl mezi životem a smrtí. Střízlivě podaná fakta, žádná zbytečná žoviálnost nebo afektovanost, a přece se stránky obracejí skoro samy. Trachta totiž dokáže navázat se čtenářem bezprostřední vztah, získat si jeho důvěru, upoutat pozornost. Dobrý vypravěč zkrátka nemusí být hned spisovatel na plný úvazek. A co se týče jeho práce, má samozřejmě můj hluboký obdiv.
Tuto knihu jsem četla s vědomím, že autorem je lékař, nikoli spisovatel. Obsah knihy je naprosto strhující a co se týče formy, působí uvolněně, asi jako vyprávění známého.
Kniha je skutečně obohacující a zároveň neuvěřitelně čtivá.
Chtěla bych se vyhnout klišé typu "To si pak člověk uvědomí, jak se má dobře.." Ale u této knihy se těmto myšlenkám nevyhnete.
Po přečtení máte pocit, že to nebyla ztráta času, ale že jste se nenásilnou formou dozvěděli spoustu informací. Taky nejspíš okamžitě začnete hledat, jestli pan doktor Trachta napsal ještě něco dalšího.
Řadím do kategorie "Přečteno jedním dechem".
Drsné vážím si všeho, co mám a jsem ráda, že žiji v civilizované zemi. Bohužel za vším stojí jen politika, hlad po penězích a po moci.
Naprosto skvělá kniha - vyhovoval mně styl psaní vč. humoru, kterým byl místy prokládán, i když s mrazením v zádech - hluboce smekám před všemi, kteří se podílejí na MSF - kapitola o historii Konga byla rovněž vynikající - doporučuji všem, opravdu se vám kniha dostane pod kůži.
Tak toto bolo ťažké a pomalé čítanie. Okrem samotnej pochmúrnej témy k tomu pravdepodobne prispelo aj prevedenie knihy, mám na mysli najmä jednoliatosť textu bez logického členenia do súvisiacich celkov, či absencia kapitol a odsekov. Až sa človek čuduje, ako mohla takáto kniha získať cenu Magnesia litera. Netuším, aké sú hodnotiace kritéria v tejto súťaži, ale po prečítaní knihy mi je jasné, že v tomto prípade všetky takéto nevýznamné negatíva vysoko prevýšil autenticky vyrozprávaný príbeh doktora, a to samotným doktorom, nie spisovateľom. Je to teda kniha, v ktorej obsah dominuje nad formou. Kto očakáva prevratné literárne kvality, alebo poetické písanie bude sklamaný. Toto je naturalistické a bez príkras podané rozprávanie o skúsenostiach českého chirurga z jeho pôsobenia na misiách v Kongu a Haiti s organizáciou Lekári bez hraníc.
Veľmi sa mi páčilo, že autor to nepoňal ako prehliadku múzeom jeho hrdinských činov v podobe dokonalých a neomylných rozhodnutí na operačnom sále. Práve naopak, keď sa tak zamyslím, v knihe opisuje viac pacientov, ktorí nakoniec zomreli, ako tých ktorých sa mu podarilo zachrániť. S výnimkou Tarantinových filmov mám pri pohľade na krv tendenciu odvracať zrak, preto vôbec nerozumiem, že v prípade tejto knihy si moja predstavivosť hravo poradila aj s podrobnými opismi operácií najrôznejšieho druhu. Zaujímavé sú aj pasáže, kde sa autor zamýšľa nad vzťahom doktor-pacient alebo kde porovnáva systém fungovania zdravotníctva v Európe s tým v Afrike. Práca všetkých doktorov je obdivuhodná, no u lekárov pôsobiaci na misiách v rozvojových krajinách to platí dvojnásobne. Neuveriteľná drina, stres, nedostatok spánku, biedne materiálové zabezpečenie a do toho všetkého naokolo zúriaca vojna, či chaos panujúci po prírodnej katastrofe.
Ak chcete tip na knihu s podobnou tematikou, odporúčam prečítať Sarajevskú princeznú od Eda Jaganjaca, taktiež chirurga, mimochodom od roku 1993 žijúceho v Prahe a dokonca pôsobiaceho v tej istej nemocnici Motol, kde pracuje aj Ján Trachta. Honza však svoju knihu napísal o rok skôr. A ktovie, možno tým inšpiroval svojho staršieho kolegu k niečomu podobnému. V každom prípade pred oboma klobúk dole.
Záverečné hodnotenie: 8/10
Po přečtení několika knih Tomáše Šebka jsem objevila i tuhle knihu. A je skvělá! Mám pocit, že v Jižním Súdánu už měli Lékaři bez hranic vyloženě luxus. Kongo bylo fakt drsné a o Haiti ani nemluvím. Klobouk dolů před všemi, kdo dokážou na podobných místech pomáhat.
Hodně se mi líbila i část věnované historii Konga. Opravdu výborně napsaná kniha.
Tichý dech
Autor, lékař, nám velmi otevřeně přiblíží život na misích Lékařů bez hranic. Přečteno jedním dechem.